Především je zapotřebí hned na začátku rozbít jednu nebezpečnou iluzi, a sice že demonstranti na Letné, byť v hojném počtu, reprezentovali většinu společnost a že snad jednou budou reprezentovat společnost celou (třeba 16.11. tohoto roku, kdy lze očekávat ještě větší počet demonstrujících). Tuto iluzi lze vyčíst z mnoha komentářů a reakcí v médiích a na sociálních sítích. V komentáři Respektu věnovaném Letné Marek Švehla píše: "Proti Letenské pláni stojí politická síla, která v rámci české politiky za posledních pětadvacet let nemá obdobu. Je to dvojblok prezident zřejmě porušující Ústavu a premiér s vlastní, velmi poslušnou stranou - svým majetkem, kteří se drží jeden druhého, protože se vzájemně potřebují." To je přinejmenším zavádějící, proti Letenské pláni stojí nejen prezident a premiér, ale i ti, kdo je zvolili. Bylo by totiž třeba se nejprve zeptat, kolik voličů Babiše nebo Zemana bylo na Letné. Pravděpodobně velmi málo.

To je totiž ten základní rozdíl od listopadu 1989, kdy Letná opravdu reprezentovala celou společnost, která si přála, aby nenáviděný režim složený z funkcionářů strany a členů represivních složek, byl odstraněn. Kvůli tomu byla ochotná jít do generální stávky, dokud to režim sám nevzdá. Dokonce většina samotných členů komunistické strany si už režim nepřála. Režim tehdy reprezentoval velmi malou část společnosti, která ho podporovala, protože na něm byla existenčně závisla. A režim to nakonec vzdal. Zatímco Babiš se Zemanem reprezentují značnou část voličstva

Dnešní Letná reprezentuje tu část společnosti, která přijala za svůj liberálně demokratický politický systém a kapitalismus volné konkurence. Je to ta část společnosti, která volí prosystémové strany - ODS, ČSSD, Piráty, KDU-ČSL, TOP09 a STAN. Je to ta část společnosti, která chápe, jak důležité je dodržování zákonů (vláda zákona), jak důležité je ctít principy politické soutěže (např. aby politici nekupovali média nebo na ně neměli vliv), jak je důležité nezneužívat moc pro soukromé účely a vyvarovat se konfliktu zájmů u politiků. A tato část společnosti je ochotná se na obhajobu těchto veskrze nemateriálních principů ve statisícovém počtu sejít na demonstraci. Nutno dodat že tato část společnosti, aspoň dle výsledků voleb, není svým počtem většinová.

Demonstrace na Letné není běžnou demonstrací za konkrétní politické požadavky, ale demonstrací za udržení liberálně domkratického systému. Je demonstrací nikoli za jinou vládu, ale za udržení stávajícího režimu. Demonstranti mají obavy, že způsob vládnutí Babiše ohrožuje nikoli jejich konkrétní politické zájmy, ale režim jako takový.

Zatímco část společnosti má vážné obavy o zachování režimu, tedy systému liberální demokracie, tak zřejmě větší část společnosti nesdílí tyto obavy, ba dokonce ani nesdílí nadšení pro liberálně demokratický systém, nadšení pro kapitalismus volné konkurence založený na svobodné iniciativě jedince a jeho odpovědnosti za svůj osud. Velká část společnosti nemá liberálně demokratický řád vůbec ráda a hledá stále usilovněji alternativu. Tu nachází v populistických a etxrémních programech stran, jako je ANO, SPD nebo komunisté. Tato část společnosti si cíleně zvolila Babiše a Zemana jako ty, kdo nejlépe reprezentují jejich hodnoty a zájmy. Pokud demonstrující na Letné vystupují přímo proti premiérovi a prezidentovi, pak současně vystupují proti této části společnosti, která je volila. To je rozdíl od roku 1989: komunistický režim nikdo nezvolil, ten tu byl díky sovětským tankům a držel se u moci jen násilím.

Pořadatelé demonstrace na Letné měli velkou snahu, aby oslovili většinu společnosti. Nepustili na pódium Jaroslava Hutku, aby nějakým způsobem nevyvolával ducha Sametové revoluce a následné transformace společnosti v 90.letech. Místo Havlovy oblíbené písničky Ach synku si spolu se Svěrákem občané zanotovali, že není nutno, aby bylo přímo veselo. Pořadatelé občanům nabídli do doby, než konečně padne Babiš, Masarykovu práci drobnou jako východisko pro aktivitu každého občana. Nicméně ani tak přes všechnu tuto snahu nebylo v silách pořadatelů a demonstrujících tu druhou (asi větší) polovinu národa získat na svojí stranu.

Jak tedy rozumět současnému politickému pohybu? Část voličů je nespokojená nikoli jen s konkrétní politikou, ale s politkou vůbec. Tato část voličů buď nechodí k volbám, nebo volí tzv. antisystémové strany. Volba antisyystémových stran není volbou konkrétní politiky, nebo konkrétní vlády, je volbou jiného režimu, jiného politického systému. Je nevolbou systému liberální demokracie, který u nás vládne. Druhá část lidí volí tradiční strany za účelem prosazení svých konkrétních zájmů, volí tedy vládu, nikoli jiný režim, protože je se stávajícím režimem spokojená.

Babiš nabídnul voličům, že zakroutí krkem korupčníkům a že bude stát řídit jako firmu. Řízení státu jako firmy je v podstatě popřením principů liberální demokracie, protože vychází z představy uplatnění absolutní moci v rámci státu a prostřednictvím státu. Stát jako firma se nebude omezovat ústavními principy nebo zákonnými pojistkami, jako je zákon o státbní službě, zákon o veřejnoprávních médiích či zákon o konfliktu zájmů. Ten, kdo je momentálně šéf, absolutně rozhoduje. Jeho moc je neomezená, což odporuje principům liberální demokracie. Miloš Zeman tomuto pojetí státu jako firmy celou dobu aktivně napomáhá. Bez něj by ho nemohl Babiš realizovat, teprve ve spolupráci dvojice prezidenta a premiéra je možné takový koncept naplnit. Zeman se celou dobu v presidentské funkci pohybuje mimo ústavní pravidla a principy, které má za povinnost naopak hájit a prosazovat. V porušování ústavy je jak ryba ve vodě. Jak Babiš, tak Zeman ovšem jenom plní svoje sliby dané voličům.

Není pak divu, že voliči tradičních stran, pohybující se stále v režimu liberální demokracie, dostali strach nejen o své zájmy, ale i o režim jako takový. O systém dělby moci, o systém institucionálních pojistek proti zneužití moci, o garanci práv menšin.

Politika se v dnešní době vylila z koryta daného systémem liberální demokracie. Podstatou dnešního politického pohybu není boj různých zájmových skupin prostřednictvím politických stran, které je zastupují, ale boj o povahu samotného režimu. Dnes se nebojuje o vládu, ale o režim. Demonstrace na Letné je vrcholným projevem tohoto boje. Je reakcí na výsledek voleb, v nichž zvítězily antisystémové strany zpochybňující systém liberální demokracie. Jestliže ve volených orgánech státu převažuje vliv antisystémovývh sil, pak demonstrace na Letné je pokusem vliv protiliberálních sil ve státní sféře zvrátit. Respektive zabránit rozebírání stávajícího liberálně demokratického politického systému. Premiér chce s pomocí nové ministryně spravedlnosti paralyzovat proces svého trestního stíhání. Současně za pomoci dalších ministrů chce eliminovat vliv svého konfliktu zájmů na přidělování dotací jeho firmě. V obou případech jde o porušení pravidel a zákonů, na nichž je liberálně demokratický model postaven. Voliči ANO ale volili model státu jako firmy, kde se podobné věci dají ututlat a zařídit. Je to model státu, kde vítěz voleb určuje i nová pravidla. Dnešní politický pohyb je složitější o to, že kromě běžné tradiční politiky zde běží boj o charakter státu, tedy o režim.

Tradiční strany na tuto situaci reagují poměrně zmateně. Chvíli prosazují svoje politické cíle, chvíli zase bojují za liberálně demokratický režim. Oč jednodušší situaci mají antisystémové strany, které mají likvidaci liberálně demokratického systému takřka zakódovanou ve svém jednání. Oni možná často ani nevědí, že něco likvidují, oni se chovají podle své přirozenosti. Ta jim velí, že kdo má právě moc, ten velí bez ohledu na pravidla. Ta jsou jenom k tomu, aby se obcházela nebo ohýbala.

Co bude dál? Jan Kraus kdysi řekl, že budoucnost v politice nelze předvídat, ale jedno je jisté, vždycky nás něčím překvapí. To je docela užitečné vodítko. Budeme překvapeni. Jestli mile nebo nemile, to se uvidí. Já myslím že mile.