Vládní návrh státního rozpočtu se propracoval tzv. prvním čtením. Schválení základních čísel návrhu tento týden otevírá cestu k jeho úspěšnému projednání a dává pravozelené koalici jistotu, že její soudržnost ještě trvá. Otázka je, zda lze mít z takového úspěchu radost a zda by přinucení vlády k reparátu nemělo také svá pozitiva. Nejde jen o nějaké opoziční trucy, ale i o kritickou reakci odborné veřejnosti.


Za prvé jde o fakt, že prognóza růstu HDP pouhých 5% není nijak přehnaně konzervativní. Oslavovaná kladná produkční mezera se prostě uzavírá (růst kulminoval už v roce 2005). Na ČR bude působit zpomalení růstu v okolních zemích, které tvoří naše hlavní obchodní partnery. V zemích eurozóny se očekává pokles na 2,4% HDP, z toho v Německu na 2,9%. Index podnikatelské důvěry již víc než čtvrt roku klesá. Růst ekonomiky USA dosáhne jen 1,9% i přes utlumení tamější hypotéční krize. To, že americký Fed snižuje úrokové sazby, oslabuje dolar a komplikuje evropský export. Z domácích činitelů bude mít vliv zpomalení finální spotřeby domácností. Nepříjemným faktem také je, že ve struktuře HDP roste ukazatel tvorby zásob.
Tvůrce naší hospodářské politiky čeká test tzv. magického čtyřúhelníku. Vícerozměrná analýza na bázi „magic tetragon“ se v makroekonomice používá k nalezení optimální konvergenční strategie. Stratégové se budou prostě muset rozhodovat mezi prioritou snížit inflaci růstem úroků a restrikcí veřejných financí a růst úroků, anebo podporou hospodářského růstu a následně i zaměstnanosti, což může zase vést vedle větší inflace i k nerovnováze v platební bilanci.
Na rozdíl od optimismu MF ČR pracuje inflační odhad ČNB na rok 2008 s horní mezí 4% a některé komerční banky uvádějí odhad až 4,5%. Ve vztahu k tzv. maastrichtským kriterium konvergence je pravděpodobné, že v příštím roce nesplní ČR ani to inflační. Tedy, že ČR během tohoto roku neudrží míru inflace v hodnotě maximálně o 1,5 procentního bodu vyšší než činí inflace ve třech státech dosahujících v oblasti cenové stability nejlepší výsledek.
Jde zejména o nákladovou inflaci. V rozsahu minimálně 1-2 procentní body bude působit zvýšení nepřímých daní. Dále rostou ceny energií – ani ne tak vlivem ekologických daní, jako spíš cenovou politikou gigantů jako jsou ČEZ a RWE. Na růst ceny bydlení zase působí naplňování zákona o nájemném. Výrazně už nyní začínají růst i ceny potravin – působí situace na trhu se zemědělskými produkty, zejm. s pšenicí, a politika řetězců, dlouhodobější vliv bude mít používání biopaliv.
Vláda věří, že inflace nabídkového typu se udrží v přijatelných mezích tržní konkurencí. Vytahuje ale strašáka poptávkové inflace, kterou dosud ani ČNB nepovažovala za nebezpečnou. ČNB ale stejně jen se zpožděním kopíruje měnovou politiku frankfurtské ECB. A ta svoji dosavadní přísnou protiinflační politiku může přehodnotit ve prospěch růstu.
Pokud MF ČR odhaduje nominální růst mezd 7%, ČNB uvádí jako kritickou hodnotu 8%. Reálná kupní síla obyvatelstva je ale dána tím, že už dnes má problém vyjít s příjmem 58% domácností. Pomalý růst příjmů při nákladové inflaci (zdražení) znamená sociální ohrožení širokých skupin obyvatel.
Navržený růst prostředků na platy jen 1,5% znamená při tomto zdražení vlastně reálný pokles. Samozřejmě to mohou ovlivnit počty zaměstnanců, na něž jsou tyto prostředky rozdělovány. Vláda však neplní svůj závazek snížit administrativu v státní správě (maximálně zruší pár stovek „mrtvých duší“ v centrálních úřadech, na které už dávno čerpá neprávem prostředky).
V regionálním školství je plat pod průměrem ČR (jen 19 tisíc Kč měsíčně), mrtvé duše zde prakticky nemají. Perspektiva volby mezi nízkým platem a výrazným propouštěním tak žene učitele do protestů. Za této situace je pochopitelným požadavkem ČMKOS zvýšení prostředků na platy ve veřejné sféře ne o 1,5% ale o 7%. Podkladem pro takové rozhodnutí jsou alternativní ekonomické propočty, který vyvrátí inflační nebezpečí takového kroku.
Objektivním cílem fiskální politiky je stabilizace veřejných financí. Vlády ale nelze jednoduše dělit na pravicové šetřílky a levicové hýřily. Nerovnováhy ve veřejných financích vykazují spíš kolísavý trend. Potvrzuje se, že jedna věc jsou politické sliby různým sociálním a ekonomickým skupinám a druhá věc je autonomie chodu určitých oblastí veřejné sféry, kde lze platby maximálně odložit, ale ne zrušit.
Počátkem 90. let byly nižší deficity státních rozpočtů, protože se privatizovalo ostošest a erár si vypomáhal těmito mimořádnými příjmy. Rostly přitom tzv. transformační dluhy, ale ČSSD to po roce 1998 také nedokázala řešit, i když zvýšila vládní výdaje a účetně vykazované deficity. V roce 2005 se ČR dostala ve vztahu k EU do režimu "nadměrného schodku", obdobně to bude za rok 2007. Naopak se deficit podařilo stlačit pod 3% v roce 2006 (v metodice ESA95 se projevil vliv omezení čerpání rezervních fondů a zlepšení salda fondů sociálního pojištění).
Je vládní návrh na rok 2008 začátkem nového trendu ? Zjevně nikoliv. Ono zlomit určité trendy není jednoduché. Vládní dluh roste stále nejrychleji ve střední Evropě, už po léta rychleji než HDP. Nyní se očekává jeho nárůst o cca 10% ročně a na dluhovou službu padne 2/3 deficitu. Celé to mohou ovlivnit neplánované arbitráže a propadnutí některých státních záruk (těch je za více jak 200 mld Kč).
Současná vláda ve svém výhledu plánuje pokles složené daňové kvóty ze současných 36,8% až na 33,5% v roce 2010.V základech této politiky je už snížení daňové progrese ve vládní reformě veřejných financí a zastropování plateb pojistného. V roce 2008 se omezí zejm. inkaso daně z příjmu fyzických osob, ale i např. daně z nemovitostí. Daň z příjmu právnických osob se výrazně mění až v dalších letech a vlastně má v příštím roce umožnit pomalejší redukci výdajů. Na rok 2008 má inkaso korporátní daně vzrůst až o 10 mld Kč tj. o 9,7%, tedy ve značném předstihu vůči dynamice HDP.
Platí, že korporátní daň je velmi citlivá na hospodářský cyklus. I Evropská komise se domnívá, že ČR příliš optimisticky spoléhá na dosavadní růst. V každém případě v návrhu MFČR nejsou zjevné vnitřní rezervy jako v předchozích letech. Optimisticky je plánováno inkaso DPH a spotřební daně. Návrh rozpočtu odhaduje zvýšený příjem z nepřímých daní o 32 mld Kč víc, tj.o 17%. Otázkou je jak se do toho promítne tlumená domácí poptávka.
Funkcí státního rozpočtu je i podpora ekonomického růstu. Opakuji totéž, co při schvalování reformy veřejných financí – tedy , že stavět podporu růstu na daňovém dumpingu je krátkozraké a že u tak nízkých hodnot daňové zátěže stejně nelze prorůstový efekt očekávat. Firmy spíš hledají lepší institucionální prostředí, žádoucí je podpora high-tech economy, podpora vědy a výzkumu.
Proporce v přírůstových výdajích jsou ale jiné. Oblast vědy a výzkumu je stlačena na 0,6% HDP, přitom minimem by mělo být alespoň 1% (se soukromý sektorem 3% HDP). V kontrastu s tím jsou veřejné výdaje na dopravní investice, které by měly dosahovat ve střednědobém výhledu cca 3% HDP. Umožňuje to nárůst kapitálových výdajů státu na dopravu až o 40%. Upozaděny jsou přitom priority ekologičtější železnice a regionální dopravní infrastruktury.
Dopravní investice samozřejmě mají určitý prorůstový efekt. Problémem je ale jejich účelnost a hospodárnost. Akcentem na nové úseky dálnic a rychlostních komunikací zesiluje problém zajistit přiměřenou dopravu na venkově. Neřešen je špatný technický stav většiny železničních tratí, popř. ztráta z provozování veřejné osobní železniční dopravy. Při projednávání harmonogramu výstavby dopravních investic do roku 2013 bylo zjevně zanedbáno posouzení efektivnosti projektů. To kritizují nejen ekologické iniciativy a Transparency International, ale měl k tomu výhrady i NKÚ.
Problémem je i napětí v územních rozpočtech. Obce i kraje volají po posílení procent sdílených daní. Spojenou nádobou je ale to, že zvětšení ekonomické autonomie územních samospráv může oslabit centrální přerozdělování směrem k slabším obcím a regionům. Otázka decentralizace daní v návaznosti na decentralizaci veřejné správy je proto složitá koncepční otázka. Malá novela zákona o rozpočtovém určení daní, která přichází do Poslanecké sněmovny pět minut po dvanácté, takovým řešením není.