Když jsme s Ivanem Gabalem díky Aktuálně.cz přišli na to, že jsme spolu šermovali Na Balkáně pod vedením velikého Maršála, zasmáli jsme se. Šermoval tedy hlavně Ivan (byl úžasný) a dával mi jako malému adeptovi tréninky. Já byl nemehlo, moc mi to nešlo a doktoři mi to nakonec stejně zakázali. Ivan čeká, že ho pozvu na pivo.
Občas mám pocit, že členové bankovní rady ČNB ucházející se u pana prezidenta o svůj další šestiletý mandát, musí psát povinně články proti euru. Trpím utkvělou představou, že konzervativní pan prezident chce mít místo kosmopolitního eura osvědčenou monarchistickou korunu a nějakého eurofila by do čela národní banky nikdy nejmenoval… Do takové kategorie příspěvků zapadá text pana viceguvernéra Mojmíra Hampla a jeho poradce Michala Skořepy k desetiletí eura, uveřejněný v Euru.
Před týdnem jsem tu uveřejnil nekrolog. Nenapadlo mne ani v nejhorším snu, že tak brzo napíšu další. Teď umřel Milan. Největší český znalec ekonomických teorií.
Zašel jsem si popovídat o kultuře naší diskuse na blogu. Pozval mne pan Stejskal a já neodolal. Myslel jsem, že tak nějak neformálně pošvitoříme, sranda bude zamíchána s trochou poučení a reality. Jenže moderátor Jan Urban to hned v úvodu posunul do vyššího patra. Ten úvod, který připomenul válečné letce a jejich slavnou chvíli s Toscaninim dirigujícím Mou vlast a následné poúnorové ponížení a utrpení v kriminálech, zamrazil. A závěrečná otázka, zdali se umíme dohodnout, tak získala o dost jiný smysl než hledání titěrné pravdy o blogu. Zalitoval jsem, že jsem v džínách a nemám uvázanou kravatu.
Zpráva o úmrtí Věňka Šilhána mne zastihla na volebním turné. Stál jsem na pódiu v Holešově. Když mi udělili slovo, věnoval jsem svou řeč improvizovaně Věňku Šilhánovi.
Jsem z toho jelen. Zatímco vládní hlavy (teď v demisi) zaváděly regulační poplatky u doktora, jiné regulační poplatky chce pravice rušit. Návrh na zrušení regulačních poplatků za televizi podal sympatický elektronický myslitel z jedné pravicové strany.
V souvislosti se současnou výdajovou expanzí téměř všech zemí světa je často kladena otázka, zdali zvýšení veřejné zadluženosti z důvodu akcelerace výdajů nepovede k inflaci. Mnozí lidé se domnívají, že příliv státem vypůjčených peněz do ekonomiky vyústí v přebytek peněz v ekonomice a v jeho důsledku ke zvýšení cenové hladiny.
To bylo slávy, že prý rozpočet skončil nejlépe od dob božského Václava Klause. Schodek činil pouhých 19,4 miliardy a hlavní cifršpión Miroslav Kalousek byl adorován ekonomickými prosťáčky. Když byla později publikována oficiální informace o vývoji státního dluhu, vyšla najevo úplně jiná čísla, takže nastala snaha tiše pominout jejich konkrétní souvislost se schodkem rozpočtu. Nicméně ostuda byla venku. A Kalouskovo ministerstvo není bez viny.