Tento víkend rozčeřil vody české debaty o dezinformacích článek „A proti trollům se postavili elfové...“ od Dagmar Rychnovské a Michala Smetany, který vyšel na webu A2larm. Článek měl relativně širokou odezvu – například na Facebooku byl sdílen více než tisíckrát a vyvolal silné, avšak velmi rozdílné reakce. A právě proto představuje příspěvek, který má v debatě o dezinformacích své místo.

Hlavním tématem článku byla militarizace české debaty o dezinformacích a možné dopady toho diskurzu. Autoři tuto optiku kritizovali jako příliš zjednodušující přístup, který v důsledku může způsobit více škody než užitku. Hlavní argumentační linie článku však byla bohužel rozředěna (dle názoru autora nedostatečně rozpracovanými) výtkami vůči některým aktérům české debaty o dezinformacích. Jak vyplývá už z názvu, nejvíce tímto faktem byli postiženi právě tzv. elfové – síť občanských aktivistů kladoucích si za cíl boj proti dezinformacím a propagandě. Toto – zřejmě nezamýšlené – vyznění se bohužel posléze neblaze odrazilo i v tónu některých reakcí na článek, které míjely jeho hlavní argument.

Cílem toho textu není formulovat pozici k argumentům článku (mimo jiné i z toho důvodu, že autor tomuto tématu věnoval jeden ze svých předchozích blogů), ale spíše se zamyslet nad pozicí a úlohou toho (a jemu podobných) příspěvků v české debatě o dezinformacích.

Ta totiž sice byla a je (ve srovnání s jinými zeměmi) relativně intenzivní a tématicky bohatá. Avšak její tón je do značné míry určován relativně úzkou skupinou expertů – výzkumníků z think-tanků, novinářů a (v menší míře) akademiků, což lze ilustrovat například na výzkumu mapujícím osoby vystupující ve veřejných debatách věnujících se dezinformacím. Je namístě poznamenat, že Prague Security Studies Insitute, v němž autor má to potěšení působit, patří do této privilegované skupiny. Každopádně o to větší cítí nutnost svou vlastní pozici v debatě reflektovat.

I přestože by bylo přehnané o této skupině hovořit jako o názorově homogenní, její členové sdílejí řadu společných znaků. Za klíčový z nich lze označit spojování problematiky dezinformací s ruskými informačními operacemi (podrobněji profily jednotlivých aktérů přiblížili Jan Daniel a Jakub Eberle). Tato perspektiva, kterou vzhledem k její rezonanci v českém informačním prostoru lze označit za etablovanou, přirozeně ovlivnila oblast zájmu a výzkumné činnosti těchto aktérů a tím pádem i celé směřování společenské debaty.

V expertní komunitě (shodující se na existenci a rizicích vyplývajících z ruských informačních operací) samozřejmě vždy existovaly názorové skupiny zpochybňující etablovaný přístup k problematice dezinformaci. I přestože se opět nejedná o koherentní názorovou skupinu, autor si pro účely tohoto textu tyto názory dovolí označit jako revizionistické. Namátkou lze připomenout text Petra Bittnera ohrazující se proti studii označující postoj Deníku Referendum vůči Rusku za nevyjasněný, rozhovor o hybridních hrozbách s Janem Danielem a Jakubem Eberlem nebo pochybovačný komentář Vojtěcha Bahenského k vzniku Centra proti terorismu a hybridním hrozbám. Mainstreamový pohled na dezinformace kritizoval mimo jiné i profesor Mark Galeotti působící na Ústavu mezinárodních vztahů. Tyto názorové pozice však po dlouho dobu zůstávaly víceméně na okraji veřejné debaty. Článek Rychnovské a Smetany se tedy neobjevil zčistajasna, ale navazuje na etablovaný názorový proud (v rámci něhož se tito autoři profilovali již dříve).

Potýkání se mezi etablovanými a revizionistickými přístupy k rozličným výzkumným tématům představuje nutnou součást expertní debaty. Je namístě si též uvědomit, že různost názorů může být dána nejen odlišnými ideovými profilacemi autorů, ale též jejich odlišnou identitou a zkušenostmi. Náhledy akademika, aktivisty a státního úředníka se budou přirozeně odlišné, avšak to automaticky neznamená, že jeden by byl druhému nadřazený. Pouze se liší jejich cíle, jazyk a typ legitimity, s níž vstupují do veřejné diskuze.

Vzhledem k tomu, že střetávání rozdílných pozice je nevyhnutelné, je na místě se mu nevyhýbat, ale spíše snažit hledat konkrétní témata hodná diskuze. Zatímco etablovaná tvrzení (a jejich reprezentanti) musí být neustále připravená k obhajobě svých tezí tváří v tvář měnícím se okolnostem, revizionistický pohled musí důsledně nastavovat zrcadlo, hledat skuliny v současných pravdách, hrát roli ďáblova advokáta a provokovat. Jen pomocí seriózní debaty, která respektuje oponenta, je možné ve správný čas identifikovat a zavrhnout neaktuální teze, přístupy a opatření a nahradit je těmi, která více odpovídají změněným podmínkám a novým zjištěním.

Článek Rychnovské a Smetany tak sice může působit iritujícím dojmem, avšak jen a právě z toho důvodu, že takto působit má. Patřičnost, výhody a limity používání militaristické rétoriky při popisu oblasti dezinformací jsou právě těmi tématy, která si zaslouží seriózní debatu (zvláště s ohledem na to, jak dlouho tato optika dominuje české veřejné debatě). Nikoli snahu o trivilalizaci argumentů protistrany šermující dávno vyvrácenými klišé. Mluvčí elfů Vít Kučík již svou odpověď formuloval. Nyní je na nás – reprezentantech institucí, které pomáhaly budovat dnes etablovanou interpretaci problematiky dezinformací – abychom tuto rukavici též zvedli.