Téma dezinformací ve veřejném prostoru rezonuje již několik let. Sociologické výzkumy však ukazují, že veřejnost stále této problematice dostatečně nerozumí. Experti by tedy měli nejen o dezinformacích mluvit, ale i přemýšlet o tom, jak o nich mluvit.

Podle údajů nástroje Monitora sloužícího k analýze obsahu médií byl pojem dezinformace v tomto roce zmíněn v téměř 9000 výstupech v on-line a tištěných médiích a v televizním a rozhlasovém vysílání. Toto číslo je podobné jako v roce minulém a předminulém. Lze tedy konstatovat, že v České republice probíhá v médiích o dezinformacích relativně intenzivní debata.

To však neznamená – jak ukazují sociologické výzkumy, že by obyvatelstvo problematice dezinformací skutečně rozumělo. Podle výzkumu STEM z listopadu 2019 pouze 33 % procent respondentů dokázalo identifikovat definici dezinformace, kterou používají výzkumníci (tedy označit ji snahu pomocí lživých informací mást veřejnost). O několik procent více respondentů se například domnívalo, že dezinformace se objevují, protože novináři pracují na objednávku politiků nebo byznysu. Výzkum STEM-MARK z června 2018 ukázal, že pojem fake news zná 60 % dotazovaných. A pouze čtvrtina z nich správně uvedla techniky, kterými se proti dezinformacím bránit jako například ověřování informací z jiných zdrojů nebo samotná evaluace důvěryhodnosti zdroje. Podle výzkumu agentury Nielsen Admosphere z května 2019 sice 55 % dotazovaných uvedlo, že se setkalo s dezinformačními weby nebo fake news. Pouhá šestina (respektive desetina) z nich však dokázala pojmenovat weby, které experti označují jako dezinformační. Nejvíce z nich (17 %) se domnívalo, že dezinformačním médiem je deník Blesk, což indikuje nejen jejich neznalost definice pojmu dezinformace, ale také implicitně poukazuje na problematičnosti samotného pojmu dezinformační web, o které autor psal již dříve.

Jinými slovy povědomí veřejnosti o tom, co jsou vlastně dezinformace, je stále nízké. Začátkem každé debaty o tomto tématu musí tedy být důsledné vysvětlení používaných pojmů a důvodů, které výzkumníka vedou k označení některého tvrzení za dezinformaci. V tomto ohledu totiž nelze u publika automaticky očekávat znalost – výzkum spíše ukazují, že je tomu naopak. Vyjasněním toho, o čem vlastně mluvíme, lze tak předejít neporozumění mezi expertní komunitou a širší veřejností. Na druhou stranu nízké povědomí veřejnosti o problematice představuje do určité míry výhodu, jelikož umožňuje z veřejné debaty snáze vytlačit pojmy, které ji komplikují a přispívají spíše ke zmatení než porozumění. Autor se domnívá, že mezi tyto pojmy patří vedle již zmíněného pojmu dezinformační web též pojem fake news nebo post-pravda. Čím méně se budou tyto termíny používat, tím lépe pro debatu, která bude nucena být přesnější, což přispěje k lepšímu pochopení problematiky a konkretizaci diskuze o reakcích na tuto hrozbu.

Druhým zajímavým poznatkem vycházejícím z výzkumů je relativně nízká znalost konkrétních webů šířících dezinformace. Jak již bylo řečeno, konkrétní weby šířící dezinformace zná podle výzkumu Nielsen Admosphere pouze desetina těch, kteří tvrdí, že se s fake news již setkali. K podobným číslům došel i Reuters Digital News Report 2019 a výzkumníci z Masarykovy univerzity (data prezentována na kulatém stole v Poslaneckém sněmovně v květnu 2019). Tento závěr podporují i data projektu Mapa médií, která ukazují, že anti-systémové weby mají sice relativně silnou vazbu se svými čtenáři (soudě podle toho, že na ně přicházejí přímo a nikoli přes odkaz), ale jejich navštěvovanost je (s několika výjimkami) řádově nižší než u ostatních on-line médií.

Pro výzkumníky a novináře to znamená, že při samotném psaní o tématice dezinformací musí zvažovat, zda zmínka konkrétního webu nepovede k posílení jeho značky a popularizaci mezi lidmi, kteří jej doposud nemuseli znát. Stejný problém se týká snahy vytvářet seznamy webů šířících dezinformace. V některých případech je sice nutné být konkrétní, ale minimálně samotná úvahy o možnosti nechtěné propagace dezinformátorů by měla být součástí debaty o problematice dezinformací. I z tohoto důvodu se autor rozhodl konkrétní weby podílející se na šíření dezinformací ve svých blozích v budoucnu nejmenovat, pokud to nebude vyžadovat povaha daného textu.