Jedním z často diskutovaných témat v souvislosti s platformami šířícími dezinformace je jejich vliv na politické dění. Dosavadní poznatky ukazují, že politická angažovanost a preference jejich čtenářů se různí a i samotné weby se k domácí politice staví odlišně.

Volby jsou pro debatu o dezinformacích obvykle silným impulsem. Stačí si připomenout americké prezidentské volby roku 2016, které výrazně přispěly k nastartování celosvětové debaty o dezinformacích. Ponechme nyní stranou, zda se tak stalo kvůli fenoménu dezinformací jako takovému nebo kvůli nečekaném výsledku volebního klání. Každopádně pro příklady není třeba chodit do ciziny. Stačí si připomenou parlamentní volby 2017 a kauzu lithium nebo prezidentské volby 2018 a řadu dezinformací, které cílily na jednotlivé kandidáty. V kontextu těchto zkušeností se nabízí otázka, jak se to má s politickými preferencemi platforem šířících dezinformace a jejich čtenářů.
Odpověď na tyto otázky (možná překvapivě) není úplně jednoduchá. Autoři projektu Mapa médií použili pro popisované platformy pojem anti-systémové (tento pojem bude používán i v rámci tohoto textu jako synonymum pro pojem platformy šířící dezinformace), což by značilo, že se tyto weby vymezují vůči demokratickému politickému systému a saturují požadavky publika s extrémistickými postoji. Jak bude však ukzazuje jak u čtenářů, tak u webů samotných tato teze platí jen z části.
Při popisu postojů čtenářů anti-systémových webů autor vychází z výzkum Atlas Čechů společnost Behavio, což je – pokud je mu známo – jediný sociologický výzkumu věnující se tomuto tématu (případná upozornění na podobné výzkumy v komentářích budou velmi vítána). Podle toho výzkumu čerpá informace z „alternativních zpravodajských serverů“ 12 % respondentů (což je mimochodem číslo objevující se i v jiných výzkumech věnovaných známosti konkrétních webů řazených do této kategorie).
Politické preference této skupiny (zjišťované otázku ohledně strany, kterou dotazovaný volil v parlamentních volbách 2017) však nejsou jednotné. Na jedné straně stojí 23 % respondentů, kteří dali hlas SPD. Tento podíl je výrazně vyšší než v průměrné populaci. I přesto však nejde jednoduše uzavřít, že četba anti-systémových webů automaticky vede k volbě stran, jejichž agenda obsahuje i extremistické akcenty. Podíl voličů ostatních stran se totiž výrazně neliší od průměru u celkové populace.
Situace je ještě komplikovanější ve chvíli, kdy se vezme v potaz druhá významná skupina čtenářů platforem šířících dezinformace – ti vykazující pouze nízkou míru zájmu o politiku (kteří buď nevolili (26 %) nebo si na svou preferovanou stranu už nepamatují (12%)). Nabízela by se sice teze, že konzumace negativních a polarizujících zpráv z anti-systémových webů povede ke znechucení a nezájmu o politické dění obecně. To by se však výše zmíněná čísla musela významně lišit od zbytku populace, což se opět neděje.
Je tedy vlastně otázkou, zda se čtenáři platformy šířících dezinformace vůbec nějak liší od zbytku populace a případně, co to způsobuje. V případě politických postojů je jediným výrazným rozdílem vyšší míra podpory SPD. To však ještě neznamená, že podpora stran s extremistickou agendou je způsobena právě konzumací zpráva z anti-systémových médií. Například výzkum ze Spojených států ukázal, že čerpání informací z „nedůvěryhodných webů“ sice vede k větší polarizaci (v kontextu systému se dvěma politickými stranami), ale nevede k větší míře politické participace. I v českém případě je tedy na místě podrobněji zkoumat vztah mezi volbou SPD (případně dalších stran přebírajících agendu extrémistů či přímo extremistickými stranami samotnými) a četbou anti-systémových médií. Dle mínění autora by mohla být v tomto případě důležitou vedlejší proměnnou výše míry obav z teroristického útoku, která je u osob čtoucích anti-systémová média vyšší než u běžné populace. Skutečnost, že ji daná média svým zpravodajstvím mohla prohlubovat, pak může nahrávat stranám, které toto téma ve svých programech akcentují (což byla v minulosti právě SPD).
Postoj samotných anti-systémových webů k domácí politice také není tak jednoznačný, jak by naznačoval název této kategorie. V oblasti zahraniční politiky sice lze konstatovat, že se více méně shodnou na protiamerických, protiunijních a protiliberálních postojích a různými způsoby projevují sympatií k Ruské federaci. Při zaměření na jejich reflexi domácí politiky se však objevuje širší paleta postojů. Možná lze tyto weby označit za anti-systémové v tom ohledu, že se identifikují jako alternativa vůči (nejen) mediálnímu mainstreamu (reprezentovaného zejména veřejnoprávními médii) a tím pádem i nepřímo vůči politickému systému jako takovému.
Toto obecné „nadávání na poměry“ se však nerovná přímé podpoře extremistických (či jakýchkoli jiných) stran. Naopak některé z webů se k politickému dění před volebními kláními stavěly naprosto lhostejně a víceméně o tomto tématu nepsaly. Což by nedávalo příliš smysl ve chvíli, kdy by měly zájem českou politiku výrazněji ovlivnit. Nabízí se tedy hypotéza, že tuto motivaci jejich provozovatelé nemají a k provozování platformy šířící dezinformace je vedou jiné důvody (například byznysová úvaha). O různých motivací provozovatelů jednotlivých webů šířících dezinformace bylo doposud zjištěno velmi málo (autor by si dovolil doporučit zajímavou diplomovou práci vzniklou na Univerzitě Karlově na toto téma) a přímo se nabízí věnovat se tomuto tématu zevrubněji.
Samozřejmě však lze narazit i platformy s výraznou politickou agendou, které například doporučují podporu konkrétní strany nebo poskytují prostor pro prezentaci určitým politikům. V některých příkladech lze doložit i provázanost osobní. Například šéfredaktor webu Euportal Tomáš Petřík spravuje profil předsedy SPD Tomia Okamury a Ivan David, šéfredaktor webu Nová Republika, kandidoval za SPD ve volbách do Evropského parlamentu 2019. Stále však platí, že preference se liší a vyvíjejí, což může být ukázáno na roztržce mezi webem Aeronet a právě SPD. Osobní provázanost a změny politických preferencí anti-systémových médií jsou dalším z témat, které by bylo na místě blíže zkoumat.
Anti-systémová média a jejich čtenáři tak nepředstavují ve vztahu k domácní politice jednotnou frontu, ale spíše kaleidoskop různých anti-sytémových postojů a rozličné míry zájmu o politickou participaci. Tento ekosystém navíc není statický a neustále se vyvíjí. Zejména ve chvíli, kdy se dosavadním příznivcům SPD nabízí alternativa v podobě hnutí Trikolóra, bude zajímavé sledovat vývoj preferencí anti-systémových webů. A to zejména v kontextu blížících se parlamentních voleb 2021.

Analýzu věnovanou reflexi fungování hnutí Trikolóra v médiích publikoval web Hlídací Pes.