Štronzo 68

16. 08. 2008 | 16:27
Přečteno 5417 krát
Znáte tu hru na sochy?? Zavolá se „štronzo“ a nikdo se nesmí pohnout. V rádiu řekli štronzo. Nikdo se už nepohnul…..

Je to můj asi první jasný a úplný obraz z dětství. Mléčné žárovky starodávného lustru osvětlovaly naši jídelnu, kde se celá rodina scházela většinou jen o Vánocích. Dědeček stál u okna do zahrady, tam, odkud vždycky přilétal Ježíšek. Babička vyndala z bufetu vroubkované hrníčky, které sloužily jen pro návštěvy a k Vánocům a dle dobře známého receptu uvařila čajovou esenci pravého ruského čaje. Vanilkové rohlíčky kupodivu nebyly. Teta, moje nejkrásnější teta Zora, seděla na gauči u rádia a z nepochopitelných důvodů plakala. Velmi neobvyklé bylo, že můj tatínek seděl vedle ní. Vypadalo to, jako kdyby také chtěl plakat. Jeho vánoční místo bylo na opačné straně stolu a plakat jsem jej neviděla nikdy. Na Vánoce to nevypadalo i z toho důvodu, že po mně nikdo nechtěl, abych se naučila básničku k recitaci pod stromečkem….

Maminka otevřela průchozí dveře do dědečkovy pracovny. Tam krásně voněla jeho starodávná kožená pohovka, obrazy a květiny, které právě lisoval do herbářů. Obvykle jsem tam nechodila, protože dědeček pořád pracoval. Maminka mne vzala za ruku a obešly jsme pokoj nikoliv středem mezi sedačkou a velkým stolem s knihami, mapami a poznámkami, ale co nejvíc při zdi. Stouply jsme se zboku k oknu a maminka trošku poodhrnula těžký hnědý závěs stínící okno do ulice. Po naší ulici jezdí tramvaje, takže jsem byla na rámus zvyklá. Toto však nebyl rámus. To bylo temné dunění, skřípění kovu o dlažební kostky a taky o koleje. Bylo mi pět a půl, viděla jsem tak právě nad okenní parapet. Naší ulicí jely tanky…..
Nad námi jsou kasárna, řekla jsem si – třeba jedou tam. Nechápala jsem, proč musíme být úplně ticho a proč musí být zhasnuto, aby nikdo neviděl, že se díváme…..

A pak to začalo – totiž, začali se ztrácet lidé. Dlouho jsem nepochopila, proč zmizel Walter. Byl bezkonkurenčně nejlepší v dělání letadýlka. Skuteckých odvedle prodali dům. Růžičkovi, co ho koupili, byli fajn, ale postrádala jsem Alenku, která na mne vždycky vesele mávala. Maminka mi k dotazu sdělila, že když přežili koncentrák, usoudili, že nemusí přežít a prožít úplně všechno. Nerozuměla jsem tomu.

Další jaro jsem šla do prvomájového průvodu. I tentokrát s tetou Zorou. S tou vám byla minulý rok legrace!! Všichni se smáli a teta dávala spoustu pus veselým chlapíkům z alegorických vozů. Toho následujícího roku alegorické vozy nebyly, ačkoliv jsem se jich neodbytně dožadovala. Pusy sice byly, ale nebylo to nic moc. Teta mi vysvětlila, že alegorické vozy nejsou, protože přijely tanky. Logickou souvislost jsem v tom neshledávala.

Mizení lidí pokračovalo. Odjeli Tučkovi, kteří nakonec usoudili, že jsou přece jen Němci. Jeden tatínek, Franta, tak zvaně „unesl“ moje kamarády Markétu s Martinem, prý do Kanady. Kousek od nás se do jedné vily nastěhovali lidé, kteří tam evidentně dříve nebydleli. Dům prý dostali po emigrantech….

Přišly jsme s maminkou k Máriu Androvi do vinárny U šlechtičen. V jednom rohu sedával Mikulášek, v druhém Skácel. Dámy, pravil Mário a donesl mi bublinkovou limonádu a mámě kávu. Vy jste ještě tady?? Tedy vy si do té hospody chodíte jak do holubníku. Nechápala jsem, proč by si někdo mohl myslet, že bychom tam měly nebýt. Propříště jsem ponoukala maminku k pravidelným návštěvám onoho restauračního zařízení, milovaného všemi brněnskými estébáky: brněnští intoši tam totiž chodili pravidelně všichni, nebylo třeba je nikde shánět. Nechápala jsem, proč se maminka častějším návštěvám vzpírá.

Věci, události a souvislosti dostávaly konkrétní obrysy s tím, jak jsem s tátou poslouchala na Hlasu Ameriky nejdřív zprávy v devět a potom i komentáře. Ve dvanácti jsem s potěšením sdílela zadní sedadlo auta s rezervou kola a lékárničkou, protože když jsme jeli toho jednoho z dalších z jednadvacátých srpnů z Vysočiny do Brna, u páté policejní kontroly jsme usoudili, že pořád otevírat kufr za účelem „náhodné silniční kontroly“ je příliš úmorné jak pro nás tak pro policisty a „příslušenství vozidla“ jsme umístili na viditelném místě. Na cestě ze Sněžného do Brna bylo těch hlídek přes dvacet…. U těch posledních se zdálo, že nám byli i vděčni za to, že do toho kufru taky nemusí…….

Štronzo pominulo po – jak klasické – jednadvaceti letech. Tatínek stál na Václaváku a plakal. Tetu Zoru jsem již nikdy od té doby plakat neviděla. Závěsy jsme všechny zrušili a záclony taky – i ony berou slunce. V nejhorším případě nás někdy někdo zahlédne nahaté. K vidění je tady ovšem spousta zajímavějších věcí a nejúžasnější jsou právě ty, které vidět nejsou.

Jak totiž říkával Michal Kocáb: „A podívejte – vůbec nikde tady nejsou….. nejsou…nejsou….nejsou….. (Kromě Gruzie).







Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

skeptický napsal(a):

Máte docela hezký vypravěčský styl.

Díky za poskytnutý prostor k plevelení.
16. 08. 2008 | 17:05

RUMCAJS napsal(a):

Být Vámi, seknul bych s právničinou a dal se na psaní.Formu máte velice dobrou. Ještě by to chtělo kápnout na nějakej trhák ala Potter, a jste v balíku.
16. 08. 2008 | 18:02

grőssling napsal(a):

Pani KVS, jedovatě dodávám a kromě Iráku.
16. 08. 2008 | 20:22

klarasamkova napsal(a):

Rumcajsi, mám rozspsaný filmový scénář, neb když jsem byla na filmové premiéře svého klienta Pepana Urbana "Na vlastní nebezpečí", tak se tam všichni lehce připicnuli a barrandovští lamentovali, že nejsou scénáře... No a protože jsem byla i já připicnutá, tak než jsem od Anděla dojela na Muzeum, tak jsem to měla. Jen ten kámoš, co hudroval, že jako nejsou scénáře, tak ten vomdlel, že se to nedá zprodukovat, protože se to odehrává na ose N.Y. - Praha - Ramallah. Mno, a Deana horváthová mi nebere mobil. Tož kdybyste teda věděl o producentovi, tak jdem napůl... Klára
16. 08. 2008 | 20:47

klarasamkova napsal(a):

Grösslingu, jak praví klasikové, padni komu padni.... kdo dneska vzpomene... jak se to jmenovalo... Grenada?? To mi taky nebylo o moc víc.... KVS
16. 08. 2008 | 20:55

RUMCAJS napsal(a):

KVS:
Já bych začal něčím levnějším, třeba románem. Manka miluje ty z právnickýho prostředí. Můžete napsat něco o jedné sekretářce a jejím šéfovi, co bral úplatky. Na závěr napíšete, že případná podobnost se skutečnými osobami je čistě náhodná.
16. 08. 2008 | 21:21

grőssling napsal(a):

21.8.1968 mi bylo o dost víc než Vám, tak ty vzpomínky mají jiný úhel pohledu. Dva dny před tím jsem se vracel z naší osady na Jihlavce v krásném létě, v Třebíči na nádraží koupil Zonkovu limonádu a pár časopisů do vlaku a hurá pod Říp. A potom to začalo, dodneska si pamatuju to trauma. Ještě 69, ještě něco v roce 1970. Jsem alergický na každé buranství od té doby, jedno kdo ho páše.
Zdar
16. 08. 2008 | 21:25

Lila napsal(a):

KVS
Rumcajs má pravdu, Vás je v advokacii škoda, číst Vaše texty je čirá radost.
qrösslinq

Zonku mám spojenou s jedenadvacátým srpnem 1969, který jsem prožila na České a na náměstí Svobody v Brně. No a tam už šlo o život doslova. Že tam byli i mrtví, jsem se dozvěděla až po 89. roce.

K zonce mám téměř citový vztah, je to limonáda mého dětství, proto si dovolím trochu osvěty.
Nebyla to Zonkova limonáda, ale nějakého pana Kubeše z Třebíče a oficiálně se jmenovala ZON (zdravotní osvěžující nápoje).
16. 08. 2008 | 23:24

Tomáš Smutný napsal(a):

Milá Kláro, píšeš hezky, ale do jiné doby, ta doba, kdy lidé četli poezii a knižky vůbec, je pryč. Nevím kdo tomu dnes porozumí. Vznikla Euroangličtina, to je bez členů a dalších zbytečností, SMS - ština, to je bez mezer za čárkama, bez zbytečných písmen a pod. Když nekdo chce dnes napsat Miluji tě, napíše SMS "mljte". Takže prostě nevím komu to píšeš. Prostě už není cílová skupina, možná jen mezi zamindrákovanejma puberťačkama a věčnými poety. Těch je ale hodně málo. Škoda.
17. 08. 2008 | 00:15

bigjirka napsal(a):

tak nevím, jestli jsem zamilovaná puberťačka nebo věčnej poeta...
17. 08. 2008 | 00:27

im napsal(a):

Bigjirko, Vy jste asi nezkrotný živel, vymykající se i úsilí našeho milého editora. Váš vzájemný souboj ale patří ke koření zdejších blogů, bez něj by to nebylo ono.

Vzpomínka paní Kláry na první důležitý moment jejího života, na který si vzpomíná, se mi líbí. Autorka má smysl pro detail a je dobrá pozorovatelka. Spolu s jinými přispěvateli soudím, že kdyby se nechtěla živit advokacií, literární dráha by byla přirozená volba.
17. 08. 2008 | 00:36

Honza Český napsal(a):

Milá paní KVS,
Váš text mi připomíná krásně zabalený prázdný balíček
Ale třeba je to tím, že jste tak prázdný život vedla
Žádné lásky, žádné studium, žádné zážitky, prostě „štronzo“
Jen chybějící lidé, pneu na sedadle a Hlas Ameriky
To jiní žili bohatěji
Jestli jsou takové i Vaše scénáře, měla byste zůstat u právničiny
Štronzo neštronzo
17. 08. 2008 | 03:43

Lila napsal(a):

Honza Český

To by bylo, aby sem někdo nekápnul trochu toho utrejchu...

A taky paní Klára zapomněla uvést, kdy se u ní začaly projevovat negativní postoje k našemu socialistickému zřízení, že?!
17. 08. 2008 | 06:47

klarasamkova napsal(a):

Milý Tomáši Smutný, jako Veselá Ti píši, že se na to koukáš z nesprávného - smutného konce. I moje maminka hudruje, že všichni čtou Blesk a jiné hovadiny. Já říkám: a četli by tito lidé něco jiného, kdyby nečetly Blesk, Aha a jak se ty blbiny všechny jmenují?? Nečetli by nic. Pokus se podívat někdy na bulvár z hlediska skutečné informační hodnoty. Odmysli ty prsa a tak, co se povalují po stránkách a zjistíš, že tam informačí hodnota je.
S knížkami je to stejné. Nevím, kolik Ti je a jaké máš děti. Problém podle mého názoru je, že velká část .................

TAK................

A teď jsem se rozhodla, že to je na samostatný blog. Tož já jdu do teho....

Za chvíli papapapa KVS
17. 08. 2008 | 08:10

Lila napsal(a):

T. Smutný

To je podruhé tento týden, co se setkávám s názorem, že nikdo nečte, leda zamilované puberťačky a věční poetové.

Tak pesimisticky bych to neviděla. Nevím, jestli jsem výjimka, ale v naší rodině i v mém okolí se knihy čtou, kupují, eventuálně i půjčují. Žiji v městě s cca 35 000 obyvatel a uživí se tu tři knihkupectví, antikvariát a jedny Levné knihy, a to se knížky prodávají i v několika supráčích.
Na zamluvený titul se v knihovně čeká i několik měsíců. Dost mě překvapilo, že nepřestávají číst ani děti, přestože dětská literatura má těžkou konkurenci v počítačích a dalších lákadlech, o nichž se mé generaci ani nesnilo. Zatím však ještě boj neprohrála.

Faktem je, že knihy vycházejí v podstatně nižších nákladech než za totáče, ale tehdy zase slušná knížka vyšla jednou z uherský rok a pro knihy se jezdilo na Slovensko, protože Slováci byli pružnější a liberálnější.

Myslím, že si naši dřívější kulturní vyspělost trochu idealizujeme.
I za první republiky byly kasovními trháky filmové limonády s Věrou Ferbasovou a z pultů nejrychleji mizely rodokapsy, červená knihovna a podobné čtivo. Kdysi mě fascinovaly byty kantorů, kde člověk nenarazil na knihu ani náhodou.

Blesk, Aha a další bulvární tituly si - k mému úžasu - u nás z trafiky odnášejí především staří lidé.
Zřejmě jsou pro ně přehlednější, na objemné noviny nejsou zvyklí. Přelouskají titulky a hned vědí, co je kde nového.
17. 08. 2008 | 09:43

grőssling napsal(a):

Lila
dtto, pani Kubešová si užívá důchod. Firmu řídí pan Kubeš II., ale už to není ono, používají standardní tresť.
17. 08. 2008 | 09:48

Lila napsal(a):

qrösslinq

Díky za informaci, ale měla jsem dojem, že pan Kubeš zakladatel to rozjel už někdy v 19. století.
Zonka patří k jedné mé životní etapě, která skončila rokem 1969. Znovu jsme se potkaly až nedávno a skoro mě to dojalo. Obávám se, že mě dostihuje jiná životní etapa, kdy mě bude dojímat už úplně všechno.
17. 08. 2008 | 10:30

bagr napsal(a):

Jakýpak nejsou? Jen v Praze jich je 100 000. Kolik z nich má doma samopal, netuším.
17. 08. 2008 | 10:55

krok napsal(a):

hezké..čtivé..bohužel nevěrohodné, ale důvěryhodnost ani není u mnoha literárních útvarů pořadována:-))
17. 08. 2008 | 11:06

klarasamkova napsal(a):

Kroku: nevěrohodné?? rozveďte proč.... KVS
17. 08. 2008 | 11:31

grőssling napsal(a):

Lila, bude to jak píšete, ale toho prvního pana zakladatele jsem neznal. Pana Kubeše I., jak mu tady říkám ano. Pracoval v třebíčském autodružstvu, potom restituovali a pracovali poctivě na dědictví, bohužel asi tak 5-6 let už neni.
O produktu se vyprávěly legendy. Kvalita vycházela z heraltické vody a čerstvých surovin ( sběrači se vydávali vlakem za malinami atd. ). Ta voda se dá koupit v automatu vodáren před sodovkárnou, většina Třebíče pije jinou vodu. Tlak globalizace bohužel ( kolalokova limonáda z US ) zasáhl i sem a tak už suroviny asi nejsou co bývaly.
Omlouvám se KVS a ostatním, že jsme s Lila odbočili od tematu, ale trochu to k 21.8. patří. Abych zahujeřil, toho 19.8.68 jsem si na nádraží kupoval do vlaku taky Hosta do domu, co vyšel během pobytu v divočině.
17. 08. 2008 | 14:41

klarasamkova napsal(a):

Vážený pane Grösslingu, plevelení na téma ZONky vítáno, nezapomeňte, že my, co jsme ze Stránecké Zhoře, to nemáme do Třebíče daleko.... ZONka patří k tématu. Díky, KVS
17. 08. 2008 | 16:04

bigjirka napsal(a):

im, dobrý odhad, nezkrotný živel jsem byl vždycky. s panem senzorem si občas vlezeme až na nervy, v některých momentech se naše humory dosti výrazně rozchází.. posledně on splnil sovo, že udělá tu blbost, že když budu ještě zlobit, smaže mi v tom blogu všechno.. a já jsem taky splnil slovo, následkem čehož jsem mu nedal již připravené povídání o radaru... inu, takovej je svět... no.. já někdy nejdu pro slovíčko daleko
17. 08. 2008 | 20:23

záclony napsal(a):

to.
27. 08. 2009 | 10:00

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Novotný Martin O Obluk Karel · Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy