„Vypněte motor a vystupte rychle z auta“, slyšel jsem od policisty, který měl ruku na pouzdru od pistole. Chvíli předtím nám policisté svým autem zatarasili cestu. A ještě několik okamžiků zpátky nás pronásledovali či honili. Byla to kratičká a falešná honba. Nijak jsme se jim nesnažili ujet, nebyl k tomu nejmenší důvod. I proto nás překvapil přístup policejní hlídky. Přemýšlel jsem, co se jim nezdálo. Namátková kontrola podle mě probíhá jinak, než honěním auta jedoucího před policejní hlídkou.

Co se tedy stalo? To mi nevysvětlili ani poté, co jsem rychle vystoupil z auta. Kamarádka přemýšlela, jestli nešlo o projev rasismu. Ten jsme naprosto vyloučili. Hlídka jedoucí za námi nemohla tušit, kdo je u volantu – zvlášť pak v noci. To já nejsem moc vidět. A možná to jim přišlo divné, že před nimi jelo auto bez řidiče. Ale být na jejich místě, bych před takovým autem, jedoucím bez řidiče slušnou rychlostí mírně do kopce, utíkal, než abych ho honil.

Bylo krátce po půlnoci, jeli jsme s kamarády z centra města (Brno), kde jsme strávili krásné chvíle s partou lidí, se kterou jsme se seznámili při sledování filmu o Angole v rámci festivalu Jeden svět. Seděli jsme po česku v hospodě, povídali si a pili pochopitelně alkoholické nápoje. Je tedy možné, že policejní hlídka vycítila s odstupem několika metrů alkohol z našeho auta? Nebo mě testovali na alkohol jen proto, aby ospravedlnili svou honbu? Měl jsem dojem, že si mě spletli s někým jiným, kdo jim předtím ujel.

Poté, co jsem řekl policistům, že jsme byli v hospodě, se mě ptali, jestli jsem pil. Málem jsem se tomu zasmál. Ta otázka mi přišla jako vtip. Nepamatuji si, že bych někdy byl v hospodě a nepil. Proč bych tam pak chodil? Ptal jsem se policistů, jestli svou otázkou narážejí na svařák, který jsem si dal včera. Udiveně a důrazně mi opakovali otázku: „Pil jste?“ Řekl jsem si, že když odpovím ANO, pochopí to po svém. Ujistil jsem se, že je velký časový odstup od chvíle, kdy jsem si dal svařák, než jsem si sedl za volant. Mezitím jsem pil jen tonik. Odpověděl jsem Ne. Přesto mi dali fouknout do „balónku“. Výsledek nemohl být jiný než žádná promile.

„Když jste tedy nepil (alkohol), doklady od auta a řidičský průkaz máte, proč jste nereagoval na naši výzvu o zastavení?“

Řekl jsem si v duchu: „Snad nehledáte důvody, abyste mě za každou cenu pokutovali? Policie mě zpravidla zastavuje tak, že mě nejdřív předjede. Vy jste na mě zasvítili nápisem STOP zezadu. Myslel jsem si, že zastavujete někoho, kdo jel za vámi. Když jsem pochopil, že vám jde o moje auto, zpomalil jsem a zajel víc ke kraji. V té chvíli jste nám brutálně zakřížili cestu.“ Něco z toho jsem jim i řekl a dali nám pokoj.

Čtyřčlenná posádka našeho auta se shodla, že se policejní hlídka chovala nepřiměřeně. Zároveň jsme si řekli, že určitě vědí, co dělají. Jednoho dne narazí na někoho, kdo nebude zas tak nevinný.