Podsvětí
Stav psychiatrických zařízení, odhalený nedávně zveřejněnou správou, má mnohem hlubší kořeny, a pokrývá širší aspekty, než bylo doteď medializováno (hlavně v otázce nedobrovolné hospitalizace, arbitrární psychiatrizace či diskriminace). Tady je jen několik poznámek, pro jejichž hlubší pochopení je nutné sledovat odkazy, především na Advokátní deník a ePravo.cz, a další články a mediální vyjádření neziskových organizací, hlavně Ligy lidských práv.
Právní problém: Každý slyšel, že představitel oboru ve svém rozhlasovém rozhovoru zacházel s pravdou velice flexibilně a zavádějícím způsobem. Jen čistě z právního hlediska, krom jiného, neexistuje, například, vnitřní inspekční systém a soudy navíc rozhodují o nedobrovolné hospitalizaci na základě jejich vlastních lékařských posudků, často dokonce nezdůvodněných, které většinou jen orazítkují, což z lékařů dělá soudce ve vlastní věci. Podle zástupce Kanceláře veřejného ochránce práv, parafrázováno Advokátním deníkem, „rozhodnutí v drtivé většině vychází pouze ze sdělení zdravotníků a jeví se tak jako pouhé administrativní potvrzování jejich názoru“. A při pozdějším, povinném, „pravidelném“ přehodnocování se to často již ani moc neprověřuje (i když to záleží na jednotlivých soudech a většina by měla být důkladná, ale to nelze vědět). Před pár lety dokonce asi na týden nedobrovolně „hospitalizovali“ advokáta (ne „případ Kolja Kubíček“), který protestoval (prý byl agresivní, v takovém případě se ale volá policie), soudce to ale hned zamítl. Je to systematické a, čistě odhadem (tj. na 99 %), možná i neuvědomovaná psychologická závislost na, ještě komunistickým režimem propůjčeném, postavení malých bůžků, vládnoucích nad životy a sociální skutečností (nad tou prostřednictvím různých pseudovědeckých kategorizací), bude stát za 33letým obdobím bez systémové reformy, kterou s osobami z institucionální pozice pavědecky „neurologicky“ legitimizujícími xenofobii vůči uprchlíkům a s, v celém oboru převládajícími, konzervativními postoji (či v minulosti i spoluprací s StB) nejde provést v podstatě z definice...
Klasifikace (opatrně zformulovaná a právně konzultovaná): Zjevné projevy málo omezené moci, ještě předrevoluční institucionalizace, zaostalého biologického, arbitrárně schematického či nedoloženě (až komicky) kauzálního myšlení (neaplikovatelného na člověka) a prokázaného zneužívání postavení nespadají jen pod zák. 372/2011 (především „náležitou odbornou úroveň“ v § 4, odst. 5), ale zjevně i TrZ a LZPS. Problémem je, že je to obecní, systematické, organizované, a dokonce si, jako každá moc, podle potřeby často konstruují i vlastní realitu. A tak se i chovají – obvinění Cimického z desítek znásilnění, odůvodněné podezření z prodávání posudků organizovaným zločineckým skupinám, prokázané 12leté přivazování ženy k posteli, dosvědčené týdenní samotky ve sklepu (podle Českého rozhlasu) dokonce prý téměř bez vody, v minulosti klecová lůžka, přetrvávající otřesní podmínky, nutná dehumanizace v jejích důsledku, podle ministerstva zdravotnictví trestání medikacemi a omezováním volného pohybu, podle kanceláře ombudsmana téměř bez výjimky v podstatě svévolné nedobrovolné hospitalizování lidí, dnešní zjevné manipulování veřejností při konfrontaci s fakty, absence vnitřních kontrolních mechanismů, nevědecká psychiatrizace dětí (nepřímo dokonce podle OSN, viz vrchní odkaz) či zabití Doroty Šandorové a systematické trýznění v zařízeních sociálních služeb jsou jen věci, které vypluly do médií (prozrazujíc ne skříň, ale celou prodejnu IKEA plnou kostlivců). Když ještě i stíhaný premiér při svých tajuplných politicko-podnikatelsko-rodinkářských čachrech-machrech využil jejich služeb, dávno již jde o mnohem vážnější otázku než jen zdravotní (a jelikož roste již několik generací, nebude to rozviklaný mléčný zub, ale pokažená osmička s kořínkem do L). Jedná se, i podle mnoha odborníků, ve veliké míře o pavědecké a, podle specializovaných právníků, i neprávní „podsvětí“, ve smyslu zóny vyňaté z účinné právní ochrany a opravdové vědecké kritiky, ve které působí svévolná a osobní moc, zformované ještě v neprávních dobách komunismu. A o takových se ví, že přitahují poruchy osobnosti, pokřivují charakter i vnímání, a generují patologické chování automaticky a se vším všudy (to, co vypadá jako obvinění, je ve skutečnosti vyvinění – i proto obecné „podsvětí“, a ne konkrétní člověk nebo čin, vyžadující si systémové řešení, které je tak, nejen vzhledem k rozsahu vlastní právní odpovědnosti, v první řadě v zájmu lékařů), pokud by jen kladivo slepé moci nestačilo.
Praxe: Mimochodem, právníky nenávidí jak kříž, obor patologizuje i inteligenci, kritické myšlení či dokonce obyčejný sarkasmus, a kterýkoliv jeho člen s horším úsudkem, vadou osobnosti či prostě jen nižší inteligencí může kohokoliv, pokud nemá dobrého advokáta či právní vzdělání, zavřít v podstatě na neurčito – jen jednou za rok se to vyhodnotí, ovšem zcela bez záruky (to víte, že jo). V jejich očích pro to navíc stačí nekonformnost, nerespektování hierarchií či neposlušnost (nazývaná „negativismus“ nebo „nespolupráce“, představující i dostatečné důvody pro nucenou medikaci, spočívající v přivázání a injekcích), zbytek se domyslí. A to se i s nutností děje vzhledem k tomu, že skutečnost neurčuje empirie či věda, ale postavení lékaře, jejichž názor, podle kanceláře ombudsmana, soudci téměř vždy jen administrativně potvrdí. Logicky jde předpokládat, že to bude i důvodem, proč je uznávání hierarchií a disciplína pořád prosazováno za ústřední znak duševního zdraví, i spolu s normalitou, o které se obecně ví, že je v lepším případě jen relativní, většinou dokonce fiktivní, a v horším často patologická (především když se, jak to zjevně činí i daný obor, identifikuje s fakticitou).
Právníci to vědí a říkají již dlouho, nejde o žádnou novinku. Autora řádků se to již netýká a nebude si pálit prsty, jen že by lidé měli alespoň vědět o časové bublině, kterou společnost zdědila. Jen samotná existence „extra-legální“ (a současně často i „extra-vědecké“) sféry, i kdyby na člověka nesáhla svými chapadly, ničí kvalitu života, liberální prostředí a právní stát. Nemluvě o lidech, kteří do ní spadli bezpochyby již jen vzhledem k množství kolem 10 000 nedobrovolných psychiatrických hospitalizací v ČR ročně (z toho přes 3 000 jen v pražských Bohnicích), nízké obecní úrovni obeznámenosti s právem a přístupnosti kvalitní advokátní pomoci (implikujíc i sociální rozměr problému). Nemá to nic společné s antipsychiatrickým hnutím* či psychiatrií samotnou, ale právní ochranou, institucionálním systémem a zárukami vědeckosti (již právně zakotvenou „náležitou odborní úrovní“, z povahy vědy, i když v rámci objektivních možností, mezinárodní). A jak lze vidět, i právním státem a celkovým společenským nastavením obecně…
______________________
*S ním, mimochodem, nesouhlasil ani filosof Michel Foucault, který jej neúmyslně spustil, a psychiatrii podporoval a jistou dobu i sám studoval – jeho otec byl navíc lékař.
Podpůrná injekce: Přijetí zákona o ochraně oznamovatelů (whistleblowing je absolutně klíčový, stát nic nestojí, jen prolamuje povinnost mlčenlivosti zaměstnanců, a mnoha věcem by zabránil) a jelikož vše stojí na arbitrární definici, tak ne na té středoevropské („práskačství, kterým se, možná, bude zabývat asistent vrátného u ombudsmana“), ale na nejširší od Transparency International – „oznamování informací o vnímaných nekalých praktikách v rámci organizace nebo o riziku spojených s danými praktikami této organizace, a to jednotlivcům nebo subjektům, kteří mají možnost ovlivnit takovéto konání“.
„K vystudování medicíny nepotřebujete žádný talent, jen tvrdý zadek.“ – Prof. P. Pafko
(a navíc všichni vědí, že většina lepších gymnaziálních studentů se medicíně vyhýbá zdálky [vedle biflování i protože neexistuje archaičtější prostředí než lékařské], přičemž „náležitá odborná úroveň“ podle §4 odst. 5 zák. č. 372/2011 Sb., jako vědecká úroveň “evidence-based medicine“, není z vědecké a akademické definice jen mezinárodní, ale v dané oblasti především intelektuální, v kognitivně definovaných „objektivních možnostech“)
(proč se ex-bohničtí Honzák, Žantovský a Höschl tolik báli, a všichni nepravdivě zaútočili a začali poštvávat... [a zjevně ne moc chytrý, sebestředný a archaickým postavením a mocí posedlý „odborník na psychopaty“ s hierarchickým viděním světa je přece buď logický rozpor nebo introspekce])
Právní problém: Každý slyšel, že představitel oboru ve svém rozhlasovém rozhovoru zacházel s pravdou velice flexibilně a zavádějícím způsobem. Jen čistě z právního hlediska, krom jiného, neexistuje, například, vnitřní inspekční systém a soudy navíc rozhodují o nedobrovolné hospitalizaci na základě jejich vlastních lékařských posudků, často dokonce nezdůvodněných, které většinou jen orazítkují, což z lékařů dělá soudce ve vlastní věci. Podle zástupce Kanceláře veřejného ochránce práv, parafrázováno Advokátním deníkem, „rozhodnutí v drtivé většině vychází pouze ze sdělení zdravotníků a jeví se tak jako pouhé administrativní potvrzování jejich názoru“. A při pozdějším, povinném, „pravidelném“ přehodnocování se to často již ani moc neprověřuje (i když to záleží na jednotlivých soudech a většina by měla být důkladná, ale to nelze vědět). Před pár lety dokonce asi na týden nedobrovolně „hospitalizovali“ advokáta (ne „případ Kolja Kubíček“), který protestoval (prý byl agresivní, v takovém případě se ale volá policie), soudce to ale hned zamítl. Je to systematické a, čistě odhadem (tj. na 99 %), možná i neuvědomovaná psychologická závislost na, ještě komunistickým režimem propůjčeném, postavení malých bůžků, vládnoucích nad životy a sociální skutečností (nad tou prostřednictvím různých pseudovědeckých kategorizací), bude stát za 33letým obdobím bez systémové reformy, kterou s osobami z institucionální pozice pavědecky „neurologicky“ legitimizujícími xenofobii vůči uprchlíkům a s, v celém oboru převládajícími, konzervativními postoji (či v minulosti i spoluprací s StB) nejde provést v podstatě z definice...
Klasifikace (opatrně zformulovaná a právně konzultovaná): Zjevné projevy málo omezené moci, ještě předrevoluční institucionalizace, zaostalého biologického, arbitrárně schematického či nedoloženě (až komicky) kauzálního myšlení (neaplikovatelného na člověka) a prokázaného zneužívání postavení nespadají jen pod zák. 372/2011 (především „náležitou odbornou úroveň“ v § 4, odst. 5), ale zjevně i TrZ a LZPS. Problémem je, že je to obecní, systematické, organizované, a dokonce si, jako každá moc, podle potřeby často konstruují i vlastní realitu. A tak se i chovají – obvinění Cimického z desítek znásilnění, odůvodněné podezření z prodávání posudků organizovaným zločineckým skupinám, prokázané 12leté přivazování ženy k posteli, dosvědčené týdenní samotky ve sklepu (podle Českého rozhlasu) dokonce prý téměř bez vody, v minulosti klecová lůžka, přetrvávající otřesní podmínky, nutná dehumanizace v jejích důsledku, podle ministerstva zdravotnictví trestání medikacemi a omezováním volného pohybu, podle kanceláře ombudsmana téměř bez výjimky v podstatě svévolné nedobrovolné hospitalizování lidí, dnešní zjevné manipulování veřejností při konfrontaci s fakty, absence vnitřních kontrolních mechanismů, nevědecká psychiatrizace dětí (nepřímo dokonce podle OSN, viz vrchní odkaz) či zabití Doroty Šandorové a systematické trýznění v zařízeních sociálních služeb jsou jen věci, které vypluly do médií (prozrazujíc ne skříň, ale celou prodejnu IKEA plnou kostlivců). Když ještě i stíhaný premiér při svých tajuplných politicko-podnikatelsko-rodinkářských čachrech-machrech využil jejich služeb, dávno již jde o mnohem vážnější otázku než jen zdravotní (a jelikož roste již několik generací, nebude to rozviklaný mléčný zub, ale pokažená osmička s kořínkem do L). Jedná se, i podle mnoha odborníků, ve veliké míře o pavědecké a, podle specializovaných právníků, i neprávní „podsvětí“, ve smyslu zóny vyňaté z účinné právní ochrany a opravdové vědecké kritiky, ve které působí svévolná a osobní moc, zformované ještě v neprávních dobách komunismu. A o takových se ví, že přitahují poruchy osobnosti, pokřivují charakter i vnímání, a generují patologické chování automaticky a se vším všudy (to, co vypadá jako obvinění, je ve skutečnosti vyvinění – i proto obecné „podsvětí“, a ne konkrétní člověk nebo čin, vyžadující si systémové řešení, které je tak, nejen vzhledem k rozsahu vlastní právní odpovědnosti, v první řadě v zájmu lékařů), pokud by jen kladivo slepé moci nestačilo.
Praxe: Mimochodem, právníky nenávidí jak kříž, obor patologizuje i inteligenci, kritické myšlení či dokonce obyčejný sarkasmus, a kterýkoliv jeho člen s horším úsudkem, vadou osobnosti či prostě jen nižší inteligencí může kohokoliv, pokud nemá dobrého advokáta či právní vzdělání, zavřít v podstatě na neurčito – jen jednou za rok se to vyhodnotí, ovšem zcela bez záruky (to víte, že jo). V jejich očích pro to navíc stačí nekonformnost, nerespektování hierarchií či neposlušnost (nazývaná „negativismus“ nebo „nespolupráce“, představující i dostatečné důvody pro nucenou medikaci, spočívající v přivázání a injekcích), zbytek se domyslí. A to se i s nutností děje vzhledem k tomu, že skutečnost neurčuje empirie či věda, ale postavení lékaře, jejichž názor, podle kanceláře ombudsmana, soudci téměř vždy jen administrativně potvrdí. Logicky jde předpokládat, že to bude i důvodem, proč je uznávání hierarchií a disciplína pořád prosazováno za ústřední znak duševního zdraví, i spolu s normalitou, o které se obecně ví, že je v lepším případě jen relativní, většinou dokonce fiktivní, a v horším často patologická (především když se, jak to zjevně činí i daný obor, identifikuje s fakticitou).
Právníci to vědí a říkají již dlouho, nejde o žádnou novinku. Autora řádků se to již netýká a nebude si pálit prsty, jen že by lidé měli alespoň vědět o časové bublině, kterou společnost zdědila. Jen samotná existence „extra-legální“ (a současně často i „extra-vědecké“) sféry, i kdyby na člověka nesáhla svými chapadly, ničí kvalitu života, liberální prostředí a právní stát. Nemluvě o lidech, kteří do ní spadli bezpochyby již jen vzhledem k množství kolem 10 000 nedobrovolných psychiatrických hospitalizací v ČR ročně (z toho přes 3 000 jen v pražských Bohnicích), nízké obecní úrovni obeznámenosti s právem a přístupnosti kvalitní advokátní pomoci (implikujíc i sociální rozměr problému). Nemá to nic společné s antipsychiatrickým hnutím* či psychiatrií samotnou, ale právní ochranou, institucionálním systémem a zárukami vědeckosti (již právně zakotvenou „náležitou odborní úrovní“, z povahy vědy, i když v rámci objektivních možností, mezinárodní). A jak lze vidět, i právním státem a celkovým společenským nastavením obecně…
______________________
*S ním, mimochodem, nesouhlasil ani filosof Michel Foucault, který jej neúmyslně spustil, a psychiatrii podporoval a jistou dobu i sám studoval – jeho otec byl navíc lékař.
Podpůrná injekce: Přijetí zákona o ochraně oznamovatelů (whistleblowing je absolutně klíčový, stát nic nestojí, jen prolamuje povinnost mlčenlivosti zaměstnanců, a mnoha věcem by zabránil) a jelikož vše stojí na arbitrární definici, tak ne na té středoevropské („práskačství, kterým se, možná, bude zabývat asistent vrátného u ombudsmana“), ale na nejširší od Transparency International – „oznamování informací o vnímaných nekalých praktikách v rámci organizace nebo o riziku spojených s danými praktikami této organizace, a to jednotlivcům nebo subjektům, kteří mají možnost ovlivnit takovéto konání“.
„K vystudování medicíny nepotřebujete žádný talent, jen tvrdý zadek.“ – Prof. P. Pafko
(a navíc všichni vědí, že většina lepších gymnaziálních studentů se medicíně vyhýbá zdálky [vedle biflování i protože neexistuje archaičtější prostředí než lékařské], přičemž „náležitá odborná úroveň“ podle §4 odst. 5 zák. č. 372/2011 Sb., jako vědecká úroveň “evidence-based medicine“, není z vědecké a akademické definice jen mezinárodní, ale v dané oblasti především intelektuální, v kognitivně definovaných „objektivních možnostech“)
(proč se ex-bohničtí Honzák, Žantovský a Höschl tolik báli, a všichni nepravdivě zaútočili a začali poštvávat... [a zjevně ne moc chytrý, sebestředný a archaickým postavením a mocí posedlý „odborník na psychopaty“ s hierarchickým viděním světa je přece buď logický rozpor nebo introspekce])
Uprchlíci z Ukrajiny se Česku vyplácejí. Ale stát je neumí využít a opozice je nechce
Opisoval Macron od ODS? Také žádá méně regulace. Chce na to ale jít úplně jinak
Transgenderové šílenství
Babiš kope propast ve společnosti, budí nenávist k vládě. Reformu důchodů nemá
