Po odstoupení ministra školství mládeže a tělovýchovy Petra Gazdíka se opět začínají ozývat z pedagogických kruhů (odkud odjinud), ubohé nářky, že tento ministr, delegovaný do své funkce stranou STAN, byl snad nejhorší mezi českými ministry školství. Jsem si zcela jist, že rozhodně nebyl. Pedagogické veřejnosti se nelíbil. Narušoval svými novými návrhy zavedené pořádky, na které je zvyklá. Poukazoval (například) stále na to, že jejich chování k žákům a studentům, s kterými pracují, je zcela nemoderní a nevyhovující. Na rozdíl od řady jeho předchůdců ve funkci ministr školství předkládal však ucelenou vizi, jak proměnit zahnívající školské poměry v České republice.
Tak jako obvykle, uchází se o funkci prezidenta České republiky velké množství osob. Píši záměrně osob, protože jen některé z nich bych bez rozpaků označil jako osobnosti. Celou skupinou, která aspiruje na prezidentskou funkci nemá rozhodně smysl se zabývat. Jen těmi, kteří mají v přímé volbě největší naději, že v přímých volbách uspějí.