Jak už jsem se zmínil ve svých příspěvcích na portále Aktuálně.cz v posledních dvou dnech, stávka odborářů skončila dost trapně. Především jde o to, že představitelé odborů dovolili, aby na jejich akci vystoupili protivládní a proruští kolaboranti. A pokud vím se proti zneužití této odborářské akce, až na učitele, nikdo neohradil, nikdo neprotestoval. Ostatním zřejmě stačilo, že jde také o protivládní aktivitu. A to je mimořádně trapné a hloupé.
Novináři si často kladou otázky: „Jaké jsou vlastně programové priority současné české vlády a také vlád minulých?“ Nebo spíše jaké by být měly? Je jasné, že každý ministr je schopen snést velké množství důkazů, proč právě jeho rezort by měl být nadmíru preferován před ostatními. Je tedy zcela jasné, že oblasti, které budou do budoucna upřednostněny jsou dány vždy politickým rozhodnutím. Jestliže mají být takové oblasti dostatečně podporovány, nemělo by jich být mnoho, nejvýše tři.
Nemohu se zbavit dojmu, že jak na straně Ministerstva mládeže školství a tělovýchovy, tak na straně škol existuje velké množství záměrně neslyšících. Odboroví předáci přesvědčují své stoupence, že úsporný balíček, který již přijala vláda a podepsal prezident je možné veřejným nátlakem měnit. Je to samozřejmě nesmysl. A předseda odborů, který se ještě dnes chtěl setkat s předsedou vlády to ví stejně dobře, jako kterýkoli rozumně myslící člověk. Ale zviditelnění je zviditelnění, že ano.