On si dovoluje hrát na disidenta a přitom jím, považte, už dávno není. Proč? Nic mu přece nehrozí. Kdo? Kdo jiný, než Jiří Dienstbier mladší. Co tak hrozného udělal. No právě, že dlouho nic a potom si dovolí, což by podle mimořádně poučeného redaktora Honzejka určitě neměl, uspořádat přímo cirkusové vystoupení. Je to prostě, podle komentátora Petra Honzejka, obyčejný exhibicionista. Už to jen obtížně snáším, vážené čtenářky a vážení čtenáři. Dříve cesty naší vlasti křižovali hloupí Honzové, kteří se ale většinou chovali velice chytře. Jak se zdá, jejich doba dávno skončila. Přišel věk chytrých Honzejků. A k jakým závěrům docházejí?

Co jiného by mohla být oficiální tisková konference úřadu Jiřího Dienstbiera? Zvláště ve spojení s různými občanskými aktivitami? Co jiného, než cirkusové představení. To pan redaktor Honzejk (tento mudrc nad mudrce, slunce naše jasné) velice dobře ví, jak měl Jiří Dienstbier postupovat, aby neznejistil naši ubohou veřejnost o jednoznačných záměrech české vlády. A také mu to sebejistě radí.

Navíc Jiří Dienstbier nemluvil o potřebě českého hospodářství, ale především o přívětivé tváři, kterou bychom měli ukázat našim partnerům v Evropské unii, tím spíše, že nechceme povinné kvóty. Bylo by tedy rozumné vybrat si podle vlastního výběru větší množství běženců, než nám navrhuje EU. Tato čísla není možné odvodit z nějaké hospodářské potřeby. To je prostě věc naší dobré vůle.

A co že bylo hlavním hříchem ministra Jiřího Dienstbiera? To, že uvedl čísla, která při své tiskové konferenci uvedl? Nikoli. I pan kolega Honzejk přiznává, že tato země by si jistě poradila i s větším počtem utečenců. Ale, jak říká (pan redaktor Honzejk), skutečnost, že si prý Jiří Dienstbier čísla, která uváděl, „vycucal z prstu.“ Nevycucal. První důvod jsme už uvedli. Jde o rozhodnutí, které je založeno na naší dobré vůli. Nehledě k tomu, že srovnatelná čísla uváděl při svých pravidelných čtvrtečních interpelacích i ministerský předseda Bohuslav Sobotka.

A kromě toho o podobných číslech mluvil na své tiskové konferenci i Vladimír Dlouhý. To by měl Petr Honzejk jako stálý člen týmu Hospodářských novin vědět. Ale neví. Budiž mu to, vzhledem k jeho věku, odpuštěno. On se totiž snaží Jiřího Dienstbiera zbytečně skandalizovat, aniž by si počkal, až bude mít dostatečný počet podkladů. Jenže ty by potom mohly vyvrátit jeho předem přijaté závěry, tj. předsudky. A to je jeho slovy řečeno: „exhibicionismus“ a v tomto případě značně úzkoprsý. Řekl bych, že tak dobrý komentátor něčeho podobného rozhodně nemá zapotřebí.