Nejhorší na českém mediálním bizáru je to, že je každému úplně fuk. Že jsme s donebevolající absurditou smířeni a bereme ji jako normu. A že už jsme fakt jako ty žáby v hrnci na plotně, co nepozorují, že jsou (pro)vařeny. Až vydá poslední dosud neuvařená hlava příkaz z hrnce vyskočit, nebude se čím odrazit - nohy už budou jen beztvará hmota. A o ničem v naší veřejné džungli, kde nejbohatší oligarcha je zároveň největším mediálním magnátem, neplatí tak jako o médiích, že ten sesuv je trvalý, nevratný a nekončící. Že včerejší dno je zítra stropem!

Včerejší dno...
Co bylo včerejším dnem? Mediální rady jako trafiky. Odkladiště odkecaných politiků. Píšu o tom pětadvacet let a nejsem zdaleka sám: Rada ČTK, Rada pro rozhlasové a TV vysílání, Rada ČT a Rada ČRo. Čtyři nezávislé instituce, čtyři nezviklatelné sloupy, na nichž měla spočívat sofistikovaná stavba na politice nezávislých médií. Rady měly ostřížím zrakem bdít nad jakýmkoli náznakem propojení moci výkonné i zákonodárné (o moci soudní nemluvě) – s mocí mediální.

Namísto toho se staly – už dokonce ani veřejně nezastíranými! - převodovými pákami vládnoucích partají, podnikatelských skupin a korporací. To bylo už dříve popsané dno, z něhož se čtvrtstoletí ne a ne vyhrabat. Proč je ale dnes už jen nedostižným stropem?

Už jsem se skoro smířil s tím, že ti pseudoradní aspoň nebudou škodit. Že budou za přidělenou trafiku vděční. A že budou v těch radách jen tiše pobírat nemravné prebendy, a jelikož nejsou v mediální oblasti odborníky, kultuře ani kritice médií za mák nerozumí a dobře to vědí, budou ve své většině neškodní. Nebudou se chtít přece zostudit jako kulturní ignorant Jandák, jeden z novodobých Jakešů soudruh Kňourek či jeho soudruh okamurovec Rozner! Budou naopak tiší jako myšky, nebudou ani dutat. Budou sice přimhuřovat oči nad politickými lumpárnami a občas, aby si své prebendy zasloužili, „vyšlou“ signál o své existenci (např. o tom, že naše nejkulturnější instituce, ČRo Vltava, je pornografická), ale to bude asi tak všechno, na co se vzmůžou.

...dnešní strop?
Ó, jak krutě jsem se zmýlil! Doufal jsem, že neškodné hnití anonymních mediálních rad bude jen jakási sice trapná, ale dočasná fáze. Že v těch radách budou partajní trafikanti tiše a ochotně hnít jen do doby, než se nové garnituře politiků a zákonodárců podaří změnit zákony do aspoň přibližně stejně rozumné podoby, jaká se osvědčila u našich západních sousedů. A že v radách konečně usednou zástupci akademické a univerzitní sféry, filosofové, sociologové, kritici kultury, spolu s praktiky - reprezentanty profesních svazů, odborů či církví. Už jsem o tom psal, v to jsem doufal. Nejen že se to nestalo, ale dějiny zase jednou zařadily zpátečku.

Anonymní nýmandi, trollové konspiračních webů a kolaboranti s minulým režimem přestali anonymně přešlapovat u vrat sekretariátů a poslaneckých klubů, a drze dávají o sobě vědět. A přešli do protiútoku. Kolem rad už nekrouží jen političtí vysloužilci a podúředníci, vystrašení z toho, že na ně praskne tak jako na ministra kultury jejich nulová odbornost.

Vstupují do nich už i extrémisté, militantní nepřátelé liberální demokracie obecně a médií veřejné služby zvláště, kteří v minulosti prosluli návrhy na jejich likvidaci! Lidé typu Jakla, Štěpánka, Petra Žantovského (přibalte k nim ještě oba Klause).

Ruku na srdce...
Ale co je nejhorší – tito lidé jsou na základě tajných dohod v tajné volbě i tajně poslanci VOLENI (namísto odborníků, kteří v tajné volbě propadají). Matematika říká, že je musí volit zdaleka nejen Babišovci. Prosím proto všechny, kteří pro ně anonymně bůhvízajaký politický handl zdvihli ruku, aby si to večer před usnutím srovnali sami se svým svědomím.

Třeba navenek taky křičí hesla proti „agentu Burešovi“ - a v reálu svým hlasováním upevňují jeho estébácké pozice.