Oscar Wilde (1854–1900) vynikající student klasické filologie, velký básník a dramatik, ale snad ještě větší bonviván a bavič. Chtěl ohromit slovní ekvilibristikou a skvělý bonmot mu byl nad každou pravdu, zvláště mohl-li šokovat vyšší anglickou společnost. Jak ostatně sám prohlásil: „Do života jsem vložil svého génia, do svého díla jenom svůj talent.“
Konečně mohu ošklivého, ošklivě mluvícího a ošklivě jednajícího předsedu sociálních demokratů pochválit za vpravdě státnický čin. Jmenoval/doporučil za místopředsedkyni své strany pohlednou a skromnou ženu libozvučného jména, veřejnosti neznámou Alenu Borůvkovou. Konečně. Sjezd strany totiž nezvolil ani jednu z houfu úporných (dnes se říká asertivních) socdemokratických šplhavkyň, jež se tak vehementně na pohlavně rezervační post tlačily.
Opožděné jaro přineslo opožděnou politickou krizi, a v malém městském státě teď šílí příroda i socdemokratičtí politici, kteří sesadili vládu mírné pragmatické pravice. Mají velkou smůlu, neboť s rozkvetlým zářivým jarem a defiládou polonahých žen v ulicích se soutěžit prostě nedá, a tak se jejich předvolební veřejná klání konají jen v bídně navštěvovaných sálech v prostředí politických harcovníků a novinářů. A to je čeká prázdninové léto, kdy Češi téměř nepracují a migrují na venkov. A také otrávenost z nekonečného řetězce voleb. Nerad předvídám, pokud se ale vládní koalice zaměří na dobře uváženou nečinnost, tak voliči viníky předčasných nevítaných voleb po zásluze potrestají.
V každém vzniku je zakódován i konec, a tak se ten český slepenec chatrné hašteřivé koaliční vlády nakonec rozpadl předznamenán ideologickým rozvratem zelené ministrany. V takovém politickém „puzzle“ má každý nespokojenec nepřiměřenou váhu. Namísto normální vnitrostranické diskuse, snadno sklouzne do vydírání – začné mít nízory principiální. Nedémonizujme proto hlavní postavy prvního aktu. Opozice se přece snažila shodit vládu od samého začátku, je to její úkol, premiér se bránil problematickým kupováním přeběhlíků a prezident? Václav Klaus svým symbolickým odchodem z vládní strany žádný přímý vliv na rozpadu vládní koalice určitě nenese. Svých sympatizantů měl a má v ódées dodnes dost a Lisabonská smlouva podepsaná premiérem, stranu i bez něj dávno rozděluje. A těch disidentů co tu straší ve všech stranách, těch bylo od prvopočátku, a v takovém nesystému jich logicky muselo jen a jenom přibývat.