Není pochyb, že se v kalných vírech české politiky nejhbitěji a nejdéle pohybuje Miroslav Kalousek, přežil dokonce i pád své vlastní strany a svou uličnickou tvář dokázal obratně skrýt za reklamní vizáží populárního knížete z Orlíku a Rakous, která teď vévodí jeho nové bezobsažné straně. Netuším, jaké sympatie občanů si získává svými žoviálními bonmoty a průpovídkami, které porazí na hlavu i každodenní otomování, a floskule českých politiků, třeba když prohlásí: „jestli něco nehrozí spotřebním daním, tak je to jejich snížení.“
Celý život kritizuji nafouklý sociální stát, kterým socialisté všech stran úspěšně ohlupují a korumpují společnost, takže máme (v celé Evropě) stát neekonomicky vysokých daní a všeobecných dávek, zbytečných úlev a výhod, nepřehledného daňového bludiště, mamutí byrokracie a upadající infrastruktury „podnikatelského“ veřejného sektoru, ať už jde o zdravotnictví nebo silnice. A propos silnic! Všechny dálnice mohly být dávno tady a teď za cizí peníze (rozuměj nikoli z našich daní) a ovšem za spravedlivé mýtné (á km bez dálniční známky) a neměli bychom dnes státní deficit! Jak taková politika poškodila funkčnost a akceschopnost exportující ekonomiky netřeba snad zdůrazňovat. Sociálně-tržní kočkopes není ekonomika, je to politikum mizerně fungující početné a parazitické třídy veřejné správy.
Tak je to tu! Stejně jako v případě nešťastného Irska, Portugalská vláda je přesvědčena, že na to má (zatím). Europolitické špičky jsou přesvědčeny, že na to nemá. A protože nejvíc z portugalských dluhů vlastní bankrotující Španělsko, na které záchranný euroval nemá (zatím), je potřeba pustit na trh tu a tam nějakou pochybnost o portugalské schopnosti bankrot ustát, neboť v dluhové unii se bankrotovat nesmí (zatím), a přinutit neochotnou vládu, aby požádala o půjčku. Podle vyjádření zahraničních ministrů Německa a Francie, žádný nátlak na Portugalsko neexistuje. Proč? Protože státy Unie jsou v rozpočtové politice suverénní (zatím)!
Pod tímhle názvem se kdysi Karel Čapek vehementně rozčílil na pokrytectví českých novin, které tak štvavé a katastrofické během roku, o vánocích „překypují láskou k bližnímu, sentimentální poezií jesliček, domácím krbem, dojatými city a radostnými dětskými očkami.“ A titíž pisálkové, píše, dávají v textu humanitu do mrzkých uvozovek.