Německá televize uvedla nedávno v seriálu nazvaném zjednodušeně „Němci“ dokument o Karlu IV. Ještě před pár desítkami let by vzbudil takový snímek v Česku ostrou polemiku a nové napětí v česko – německých vztazích. Císař Karel je tu představen jako antisemita, který měl podíl na největší vlně pogromů před Hitlerem.
Charakterizovat podmínky politické stability v Evropě, na rozdíl od poměrně zjevných podmínek prosperity ekonomické, jde jen obtížně a jen velmi obecně a vágně. Nejde přece o abstraktní výčet politických paradoxů a problémů, jejichž vzájemnou interakci a váhu neumíme posoudit, o jakýsi politologický popis. Anglosaský mechanický termín „systém“ není na místě, protože vůbec nejde o systém, ale o živou historii, jejíž dynamiku můžeme zkoumat jenom zpětně a jenom s velkým časovým odstupem.
Po půl ročním handrkování mladých nemocničních doktorů o platy s vládou, která chtěla šetřit, se kolize dostává do finále. Třetina doktorů hrozí v březnu odchodem a kolapsem zdravotnictví, což je nepravděpodobné a vláda zase armádními lékaři, které nemá. Společnost, jak ukazují dvě petice pro a proti, je rozdělena zhruba na dvě poloviny. Jedni křičí: stávka je nemorální, pacient není rukojmí, vláda nesmí ustoupit vydírání. Druzí křičí neméně silně: mladí lékaři jsou obětí zkorumpovaného systému, ve kterém se propadají miliardy, a za obtížné studium, atestace, noční směny a nelidské přesčasy pracují za ubohou mzdu, za kterou by se styděl i státní úředník, který vystudoval kecavou politologii nebo sociologii. Musíme proto platit cenu za neschopnost všech popřevratových vlád změnit systém. Schopní manažeří nemocnic (jmenovaní stranou a vládou!) staví, přestavují, nakupují a bohatnou. Neschopné pojišťovny uhlídat výdaje neumí! Každá krize je ovšem k něčemu dobrá, doufejme, že více peněz lékařům a sestrám bude znamenat i méně peněz na korupci.
Lidové bouře proti zkorumpovaným režimům v Tunisku, Jemenu, Egyptě a Jordánsku nic dobrého pro svobodu a demokracii nevěstí. Tuniskou rodinnou kleptokracii zřejmě nahradí puritánská diktatura mnohem tvrdších islamistů. Její vůdce se už z exilu vrátil. V Egyptě ještě přežívá ve střední vrstvě (a mezi kopty, kteří se bojí islamistů) naděje, že generálové nepochopitelně oblíbené armády (kdekdo v ní má syna) udrží moc a islámské bratrstvo i s jeho 60 % podporou společnosti k vládě nepustí. Otázka je, zda diktátorův policejní režim nakonec nevyvolá občanskou válku.