Nikdy snad nebylo vyplýtváno více duševní energie na demagogii než v posledních týdnech, kdy Google, Wikipedie, YouTube a další megaservery začaly protestovat proti chystaným anti pirátským zákonům (SOPA a PIPA) v americkém Kongresu. Konflikt byl vyvolán mimo jiné i proto, že zákony nemohou dost dobře postihnout zloděje duševního vlastnictví v planetárním měřítku a postihují ty, kteří na ně odkazují v dosahu amerického zákona. Nedovedu posoudit, zda zásah do vyhledávačů opravdu ohrožuje celý internet, jak tvrdí odpůrci (vždyť jejich cenzoři dnes a denně likvidují rasistické a politicky nekorektní výroky), a tak to spíš vypadá, že jde o kšeft s informací, jak si pořídit něco zadarmo. Nevím ani nakolik je chystaná legislativa technicky vadná a jaké může mít neblahé vedlejší účinky, možné to je.
Nový rok o slepičí krok, pomalu, nenápadně a optimisticky postupuje kupředu se stoupajícím sluncem na horizontu, a tak je téměř jisté, že noci bude ubývat a světla přibývat. Horší je to o lednovou/ledovou náladu. Na každém kroku ve veřejném prostoru naráží občan pražský (Česko se stává městským státem jako bylo za Karla IV.), na něco negativního. Státní pohřeb prezidenta vyvolal chmurnou náladu, že se s ním, tak jako s Masarykem (1937) a Benešem (1948) pohřbívá naděje na samostatnou a nezkorumpovanou demokracii. Nové daně (DPH) už zvýšily lednové maloobchodní ceny běžné konzumní spotřeby v supermarktech o pět procent a všichni se obávají, že kvalita zvláště potravin, bude nadále klesat. A podraží i (zřejmě pro politiky zbytná kultura) knihy, koncerty, divadla a to už berní vláda plánuje radikální likvidační zvýšení na příští rok, místo aby propouštěla drahé, přebytečné a překážející zaměstnance.
Nikdy bych nevěřil, že se opět vrátí, oni, místodržitelé nehybné moci, historičtí deterministé a budovatelé z povolání, kteří nás už kdysi v jiném světě tolik natrápili. „Budují novou identitu a pašují dějinami své kolektivní já, vtlačují se do ní, ztotožňují ji s tím, co už mají – status quo – a tvrdí tautologicky, co nejsme my, to neexistuje, ba co hůř, ani být nesmí a nebude.“ Takhle to o nich kdysi napsal nedávno zesnulý básník a homo politicus, můj dávný mentor, učitel a kolega, Jiří Gruša.
Inu ano. Naštval jsm se a zařekl, že na aktuálně už nevystoupím, nic z toho kromě nadávek vlastně nemám. To když jsem z dobré vůle doporučil Magdu Szabó Dveře, čili výjimečnou světově proslulou, dobrou knihu na vánoce. Vrhli se na mne mnozí, a nadávali, že jde o pokrytectví a jak to, že můžu jako nakladatel, že mi jde o byznys a dokonce ve státním rozhlase a proč by DPH na knihy nemělo být stejné jako na všechno atd. atd? Co na to odpovědět! Ve všech civilizovaných zemích si většina lidí i stát kultury nesmírně cení. Ve Francii kupříkladu mají státní média povinnost recenzovat všechny francouzské knihy, inscenace, koncerty a podobně. Francouzské knihy musí být vystaveny viditelně a přednostně ve výkladu či u kasy. I u nás jsou režiséři, dirigenti, spisovatelé, překladatelé a dokonce i nakladatelé zváni do rozhlasu i televize k rozhovorům o své práci. Proč asi? Protože kultura je věc nadřazená, nekulturní společnost hyne. Potřebuje proto výjimečně i reklamu zúčastněných a daňové zvýhodnění! Mimochodem na kultuře ještě nikdy nikdo, kromě národa, nezbohatl. Z našich světových osobností žijeme dodnes my.