Nejdůležitějším sexuálním orgánem ženy je mozek. K tomuto závěru došel výzkumný vědecký ústav firmy Pfizer, která vyrábí Viagru a pokouší se o něco, co by podobně povzbuzovalo sexuální tužby žen. Po osmi letech pokusů se třemi tisíci žen pracovníci ústavu výzkum přerušili s oznámením, že neexistuje žádný chemický způsob přímé stimulace ženských pohlavních orgánů a tělesného chtíče jako u mužů. A že bude-li někdy nějaký přípravek možný, bude se výzkum muset zaměřit na změnu chemických reakcí v mozku. Což by mohlo trvat nekonečně, s výsledkem v nedohlednu.
Až zase budete trpět následky obžerství a opilectví z všelijakých rautů, oslav, hod a posvícení – pravicových či levicových – a s obvyklými symptomy jako pálení žáhy, třeštění hlavy, nadmutý pupek, řezavé větry a pálivé rektum, neřiďte se starým moravským heslem „čím ses zepsul, tím se musíš spravit“.
Laskavé a něžné objetí jednoho dlouhého splývavého řetězu chuťových a vůňových slastí vzájemně prolnutých v jednolité nepřetržité skupinové orgii, v níž ztrácíte přehled, kdo je kdo a kdo komu působí jakou rozkoš, a jen velmi pracně ji rozplétáte na jednotlivé ingredience ve snaze je rozpoznat a pojmenovat. Nakonec to vzdáváte a necháváte se jimi lehce pohupovat jako na mořských vlnách a poddáváte se blaženému chuťovému orgasmu nenamáhavého a neuspěchaného mazlení.
Pří vší té kráse Itálie, Řecka, Španělska, Portugalska a Francie mě ani ve snu nenapadlo, že budu někdy někomu doporučovat prázdniny v Německu. Jenže Falcko není tak úplně echt Německo a Falcové nejsou tak úplně echt Němci. Mluví dialektem, který německým uším zní asi tak jako Pražákovi troubelická hanáčtina, a který byl obrovskou celostátní většinou zvolen nejmíň "sexy" ze všech. (Nejvíc "sexy" je světácká námořnickou angličtinou střižená hamburština). Falčtina od alsaštiny se rozezná jen tím, že když někoho slyšíte děkovat mersi fílmols, je to Alsasan.
Snad ještě v žádných jiných volbách nepropadlo tolik pravicových hlasů. Navíc tak jasně viditelných. A odevzdaných konkrétním stranám s poměrně známými, populárními a politicky nezkorumpovanými osobnostmi skýtajícími naději, že zdegenerovaná česká politika by se ještě dala změnit v něco slušnějšího, fairovějšího, průhlednějšího a chraňpánbůh i volební sliby plnícího. Pravicově demokratických stran je v té nepřehledné třicítce tolik, že jejich součet odevzdaných hlasů (mně vychází okolo 13 procent) by mohl českou demokracii postavit na pevný pravicový základ.
Jakýsi „demokratický deficit“ Evropské unii přiznávají i stoupenci její pevnější integrace, jen s argumentem, že je to „menší zlo“. Abychom pochopili, co ten deficit vlastně znamená, připomeňme si, že Evropská unie není parlamentní demokracií. Nevládne jí vláda sestavená většinou občanem volených poslanců. V Evropském parlamentu není opozice a jeho poslanci nevytvářejí zákony, nýbrž jen schvalují nebo upravují zákony a regulace, které jim předává Evropská komise.
Všem to zřejmě pořád nějak nedochází: Tyhle volby jsou o tom, že obrovská většina voličů je znechucená všemi politiky a politickými stranami, pokládá je všechny za stejné grázly a zloděje a už se jim to nestydí říct do očí. Ta tisícovka vajec na Paroubka je jen špičkou ledovce všeobecné nevraživosti národa vůči všem politikům. „Není koho volit“ se stalo volebním heslem většiny občanů.