Mnichovská dohoda představuje jedno z nejhlubších traumat v historické paměti národa. Šlo nejen o pohřeb svobodného a demokratického československého státu. Šok z chování Velké Británie a Francie také dovedl prezidenta Beneše k zásadní reorientaci zahraniční politiky, která skončila o deset let později naším pádem do sovětského chřtánu.
Tento fakt je před evropskou veřejností částečně tajen, částečně bagatelizován. Poslanec vládní (!) strany CSU Peter Gauweiler nicméně vede proti Lisabonské smlouvě řízení u spolkového ústavního soudu, do jehož ukončení prezident Kohler nemůže smlouvu podepsat a dokončit tak její ratifikaci.
Přiznávám, jsem fanouškem „cukrového“ videoklipu k předsednictví EU. Líbí se mi ten nápad, ty drobné minietudy účinkujících, to lehce sarkastické, poťouchlé heslo. Všechno to navozuje dojem drobné české švejkárny, která přece k české povaze patří. Ostatně, v tomto duchu o klipu také informují evropská média. Baví mě i vášnivé spory mediálních a marketingových čarodějů o to, zda klip bude či nebude fungovat.
Před 60 lety zemřel spoluzakladatel Československé republiky a její druhý prezident Edvard Beneš. V tu chvíli bylo jeho dílo, demokratický československý stát, mrtvo více než půl roku. Stalo se tak za prezidentova života již podruhé, pokaždé z rozhodnutí sousední totalitní velmoci a její páté protidemokratické kolony. Jen místo hitlerovského Německa a sudetoněmecké nacistické strany v r. 1938 to o deset let později byl stalinský Sovětský svaz a Komunistická strana Československa.