Pan Jakub Haas z tiskového odboru Ministerstva financí mi ve svém článku (Může vláda i za sněhovou vánici, HN 19. 11) vyčítá, že prý kritizuji vládu za to, zač vůbec nemůže. Musím se přiznat, že obsah poněkud zmatené reakce nechápu. Má úvaha příčin inflace v příštím roce opakovala pouze standardní učebnicové důvody a nebyla nijak objevná. V zásadě korespondovala s analýzou centrální banky. Pan Haas tak nepolemizuje se mnou, ale s ekonomickými učebnicemi.
Slavný horník Alexej Stachanov prý narubal za jedinou šestihodinovou směnu 102 tun uhlí a státní zástupce Arif Salichov dořešil vrácený případ ex-vicepremiéra Jiřího Čunka za šestnáct dní. J. V. Stalin označil Stachanovův výkon za jednu z nejsvětlejších stránek sovětské historie. Můžeme si být jisti, že Salichova by ocenil stejně. Stachanov se dočkal mnoha ocenění a stal se hrdinou socialistické práce. Uvažuje-li Václav Klaus o vyznamenání Salichova nějakým obdobným titulem, se dosud nepodařilo investigativním novinářům zjistit. Byla by ale hanba, kdyby neuvažoval.
V září 1938 podepsaly čtyři mocnosti Mnichovský pakt. Francie a Británie zradily československou demokracii a prodaly nás Adolfu Hitlerovi za asistence Benita Mussoliniho. Francouzský premiér Édouard Daladier a britský předseda vlády Neville Chamberlain bez mrknutí oka porušili své smluvní závazky, podle kterých byli povinni bránit Československo. Podpisem smlouvy se raději rozhodli pro rasové zákony třetí říše. Politický idiot Chamberlain po příletu do Anglie ještě optimisticky mával nad hlavou Mnichovským paktem a řekl nesmrtelnou větu o tom, že se nestojí za to angažovat kvůli nějaké zemi, o které ani nevíme, kde leží.
Zrychlení inflace v posledních měsících je pro mnohé nepříjemným procitnutím. Po dlouhou dobu se zdálo, že inflačními obtížemi tato země rozhodně netrpí. Přesto si musíme přiznat, že rychlejší inflace má předvídatelné příčiny.
Stáli vedle mne. Táta, máma a kluk. Boháči to nebyli. To se pozná. Značkové džíny a trika vedle neforemných pytlů za tři stovky prostě svítí. Tihle byli oblečeni v pytlích, stejně nemožně jako já. Kluk očarovaně čučel na nějakou aparaturu a nechtěl se hnout. Táta se tvářil ustaraně, protože ho kluk přistihnul s prázdnou kapsou. Chlapec se zapřel jako beran. Máma byla smutná, sen o bohatém princi vystřídala obyčejná bramboračka a počítání od výplaty k výplatě. Už jsem si chtěl říct o ty své zbytečnosti, když máma zašeptala tátovi, aby to vzal na splátky. Vždyť to stojí jen sedm stovek za měsíc.
Kolega Kohout mne taktně vyzval, abych se s vámi podělil o svůj názor na Jana Švejnara. Nevím, zdali k tomu mám tu nejlepší kvalifikaci. Švejnarovi jako správný Čecháček prostě závidím. Skvělé vzdělání na Cornellu a Princetonu, pedagogickou dráhu v Pittsburghu, Michiganu a v Praze na CERGE. Publikace v předních světových časopisech. Švejnar je skutečně nejrenomovanějším českým akademickým ekonomem. V té maličké části své české dušičky, která je schopna objektivního hodnocení, jsem jako Čech na Švejnara hrdý. To jsme ale asi všichni, včetně pana Kohouta.
Pan premiér nám vyhlásil své priority. Čtu si ty priority, přehrávám si video a nevěřím vlastním očím ani uším. Zdá se mi, že předseda vlády projevil svůj pověstný smysl pro černý humor. Posuďte sami.