Jaroslav Hašek ve volební kampani Strany mírného pokroku v mezích zákona pronesl volební projev asi tohoto znění: „O svých protikandidátech nemohu říci ničeho dobrého. Ten první sprznil vlastní sestru, druhý matku a třetí cizího dědečka, když šel do lesa na roští.“ V naší prezidentské kampani se postupně, mne nevyjímaje, propracováváme k podobným výrokům. Dovolte proto, abych si přisadil…
Napsal mi pan Andy pod blog, že nevím, co je fašismus. Pletu si ho prý s nacismem. Což o to, mé neznalosti jsou jistě značné a jsem proto vděčen každému, kdo mne od srdce a rád poučí. Já si to pamatuji tak, že slovo fašismus má dva významy a jeden z těch významů zahrnuje i nacismus. Učili mne to tak kdysi na základní, střední i vysoké škole a užíval to tak i leckterý historik. Co na to třeba netová literatura, abychom si to všichni mohli rychle ověřit? Zkusme třeba Wikipedii.
To bylo nějakého napomínání, že socani neumí hospodařít, to bylo nějakého naparování, že moudrá pravice to umí líp. ČSSD připravený rozpočet na minulý rok měl být katastrofou. Takovou katastrofou, že sám pravicový ministr financí pro něj jako zásadový muž nehlasoval. Byť byl jeho předkladatelem. Ten rozpočet dopadl skvěle, a tak tu máme nejlepší výsledek veřejných financí za celou dekádu. Aniž by pro to pravicová vláda nějak hnula svými hrabivými prsty...
Prošli Prahou, zahajlovali nad hrobem Anežky Hrůzové a teď směřují na Plzeň. Jistě brzy dorazí i k vám. Jen shodou náhod Prahou pochodují na výročí „říšské křišťálové noci“ a do Plzně se náhodně vypravují zrovna v den výročí transportu plzeňských Židů do Terezína. Ani skutečnost, že „českou modrookou holku“ Hrůzovou nezamordoval Žid Hilsner, nevadí. Cílem je připomenout se, najít extrémní pravicové soukmenovce a svobodně roznášet semínko rasové nesnášenlivosti. Však ono se jednou ujme.
V populární Werichově pohádce je hrdinka zároveň oblečená a neoblečená. Právě tak vystupuje ministr školství Liška, když jednou slibuje světlé zítřky bez školného a jindy zas světlé zítřky s bezbolestným školným. Článek pana ministra sepsaný s kolegou Matějů (Drama kolem školného se nekoná, HN 3. 1. 2008) přinejmenším pobavil. Určitě dojal.
Námitky vůči Janu Švejnarovi lze rozdělit na několik skupin. První z nich se týká toho, že je ten Švejnar vlastně přespolní. U nás v Kotěhůlkách nemůže být starostou ten, kdo se v Kotěhůlkách nenarodil, nechodil do školy a nenavštěvoval pravidelně místní záchodek. Jen takový muž je hoden cti nám vládnout. Švejnar se sice v českých Kotěhůlkách narodil, avšak až příliš mnoho toho načural za oceánem, takže přestal být doma dost věrohodný. Zato místa, kde věrně usedaly hýždě současného prezidenta, známe důvěrně.
Ministr Nečas se dal slyšet, že při přijímání důchodové reformy se klidně vykašle na opozici. Prohlasují si to sami. Mělo se dosud za to, že důchodová reforma je věc natolik vážná, že ji nelze činit bez souhlasu všech politických sil. Vláda je ale trochu nekonvenční, a nějaká dlouhodobá stabilita ji asi moc nebere.