Příspěvek pana blokolegy Hořejšího na téma homeopatie mne potěšil. Svou střízlivostí, rozhodností a zjevným vědeckým přehledem. Nevadilo mi, že text byl delší, jsem zvyklý podobné texty číst a co je horší, také psát.
Čas od času mi nějaký čtenář napíše pod blog, že nechápe, jak takový pitomec jako já, vůbec může učit. Je to zásah do černého. Všichni moji kolegové, kteří dočista nezhloupli, přistupují ke svým disciplínám s hlubokou pokorou. Nadšení nad vlastní genialitou je krásnou výsadou akademického mládí. Věk přináší smutné poznání. Poznání je jen v tom, že si uvědomíme, jak chatrné je naše vědění, jak gigantický je nepoznaný svět. Určitě zůstáváme pitomci.
Když vidím nový volební průzkum, čítám s úsměvem jeho komentáře. Evokují představu permanentního lítého volebního zápasu. Jakoby se hlásily dramatické mezičasy olympijského maratónu. Není divu, noviny potřebují bombastické titulky, aby lépe prodaly obsah.
Po daňovém „mičurinci“ Tlustém nastoupil daňový „Rýbrcoul“ Kalousek. Zatímco v daních a právu teoreticky platí zásada dlouhodobé předvídatelné stability, oba daňoví artisté se předhánějí, kdo nadělá víc kotrmelců. Není divu, jinak se do novin nedostanou. Leda by zvrhli dort do výstřihu paní velvyslancové.
Pan ministr Kalousek je stále v dobrém rozmaru. Našemu časopisu The Žižkov Lower Class dává rozhovory bez upejpání a za naše vřelá slova nám nalévá svou oblíbenou whisku značky Ballantines. Ani my se neupejpáme a pečlivě ošetřujeme svá hrdla touto účinnou dezinfekcí. I náš poslední interview proběhl za takto přísných septických podmínek.
Když si rodiče básníka Seiferta vyměňovali dárky před svatbou, dala Seifertova maminka jeho tatínkovi stříbrný přívěsek s portrétem Karla Marxe. Sama dostala křížek, protože chodila ráda do kostela. Tatínek byl přesvědčený sociální demokrat a Marx patřil k jeho ikonám. Dojímá mne to. Snad i proto, že můj táta byl přesvědčený komunista, ale mou maminku si v padesátých letech vzal v kostele.