Vztah k Evropské unii jest v naší zemi poněkud nepřehledný. Nejnovější modernizaci Unie, Lisabonskou smlouvu, dojednala s Evropou ODS. Původní návrh evropské ústavy sice Mirek Topolánek diplomaticky označil za pěkný „shit“, ale její oslazenou verzi už v lisabonském kostele obřadně podepsal. To bylo slávy.
Dnešní doba je nejistá. Můžete přijít o peníze. A můžete o ně přijít velice snadno. Stačí investovat do toho, co se zdálo být ještě před nedávnem rodinným stříbrem. Pýchou na trhu. Kdo třeba investoval do světových bank, přišel o kalhoty. Kdo investoval do General Motors má holou, ehm, peněženku. General Motors možná koupí FIAT, donedávna považovaný za neškodného italského troubu, který nemá co dělat mezi velkými kluky. Teď mu spráskaní velcí kluci asi budou patřit.
Pak Kožušník se domáhal, že má dostat kolo za program ODS. O kolo se však už před ním přihlásil pan poslanec Zahradil. Tuto skutečnost jsem veřejně vyhlásil v pondělí v poledne v Lidovém domě na tiskové konferenci. Tři hodiny poté se však kola domáhal pan Kožušník. Odporné! Kožušník chtěl ukrást Zahradilovi kolo!
Bývaly doby, kdy odpor vůči euru byl mezi teoretickými ekonomy i manažery téměř známkou stavovské příslušnosti. Stával jsem jako příznivec eura často osamocen. Dalšími bílými vranami byli třeba Pavel Mertlík, Jan Mládek či nynější vládní zmocněnec pro přijetí eura Oldřich Dědek. Dnes naopak drtivá většina manažerů i teoretiků přijetí eura podporuje. Zkušenost z dopadů prudkých kursových pohybů a rostoucí nezájem investorů o teritorium s kursovým rizikem oproti slovenské eurem položené stabilitě jsou opravdu výmluvnými argumenty. Vějička výhod vlastní měnové politiky u folklórní měny vyšuměla.
Myslím si, že do vlády měl být navržen komentátor Hospodářských novin pan Kamberský. Byl by ideálním ministrem pro administrativní záležitosti. Jest v tom mém návrhu docela dost vypočítavosti. Když naposled stavěli úřednickou vládu, byl v ní „Respektovaný“ redakční kolega pana Němečka Vladimír Mlynář. A hned to byla vláda podle novinářského gusta. Noviny ji systematicky vychvalovaly, lid velebil a politici na ni žárlili. Dnes ale v odbornickém kabinetu zapomněli Kamberskému nabídnout židli, a vláda je tudíž špatná dřív, než se narodila (Kamberský, Němeček: Obama a pak Fischer. HN 6. 4.)
Loni tu zazněla aspoň drobná připomínka, ale letos bylo ticho po pěšině. Vidíte, a jsou to dva roky (a pár dní navíc), co tu píšeme své blogy a setkáváme se s čtenáři. Dva roky se tu poctivě mydlíme, zápasíme a utíráme pádnými argumenty. No, někdy se tu utíráme i bez argumentů. Ale taky na sebe vrkáme, mrkáme a vyměňujeme si cukrbliky. Natřásáme peří. Chválíme své milce a zaníceně haníme nepřátele.
Výrok Mirka Topolánka o tom, že současné poptávkové stimulační snahy Obamovy administrativy jsou cestou do pekel, nebyl příliš diplomatický. Zkomplikoval situaci před globálním summitem G 20 i před Obamovou návštěvou Prahy. A pro většinu evropských zemí silně zpochybnil kompetentnost evropského „prezidenta“ Topolánka.
Daně klesnou 100 % daňových poplatníků, tedy nejen bohatým. Všem lidem stoupnou čisté příjmy a firmám zisky.
Daňové přiznání bude možno podávat na jednom listu.
Úpravy DPH nepoškodí žádnou skupinu obyvatel. U 70 % zboží a služeb daňová sazba klesne (mj. u tepla a energií). Případné zvýšení cen malé části zboží a služeb o několik procent bude kompenzováno vyššími čistými příjmy a důchodcům valorizací penzí ve výši 1000 Kč měsíčně.