Koncem roku 1981 jsem se rozhodoval, kam nastoupit. Ekonomie mne bavila a vybíral jsem si zaměstnání mezi několika katedrami VŠE a Ekonomickým ústavem ČSAV. Váhal jsem mezi katedrou financí a dějin teorií. Už jsem se pomalu rozhodl pro ty finance a sdělil to svému oblíbenému učiteli. Zachmuřil se a povídá: „Ty nechceš dělat skutečně potřebnou práci? Chceš se zašít? Utéct od odpovědnosti?“
Začalo to nevinně. Nikotinový otrokář mne zas jednou dostal do svých sítí a začalo mi to vadit. Nevadila mi chuť cigarety, to určitě ne. Ale ráno jsem se vzbudil a chrchlal a chrchlal: Kašlete a kašlete až vychrchláte ven plíce. Nebo půlku plic. Pak si dáte cigáro, protože máte odkašláno. Páni, to je slast. A pak další. Až se na vás na balkóně (v bytě se nekouří) šklebí plný popelník. Típnete posledního vajgla a jdete spát. A ráno začnete chrchlat. Věčný to chrchloběh života,
Komentátor Práva pan Hanák má mou úctu a je pro mne jedním z arbitrů morálky. Když o mně tedy 13. 6. napsal, že mé úvahy v Lidových novinách o maturitě z češtiny vykazují známky náhlého pominutí smyslů, zděsil jsem se. Ale potom jsem si přečetl ty LN a málem se opravdu pominul. Kdyby psaly pravdu, měl by samozřejmě recht i pan Hanák. Kdyby…
A nejhorší ze všeho mi tenkrát připadaly borůvky. To mne jako pětiletého vytáhli z postele ve čtyři ráno. Nebylo to k vydržení a usínal jsem za stolem. Říkali mi, že mám jíst, že v lese bude hlad, že tam budu zdržovat. Nejedl jsem, nepil čaj a tvářil se strašně ukřivděně. Ale řekli mi, že půjdeme do lesa na borovky, a to vypadalo až napínavě.
Pozvání na pohár smíření zmínil pan Stejskal na svém blogu moc pěkně. Fotky pana Hradílka byly taky fajn. Žižkovská restaurace Jadran má určitě mé sympatie. Jen se to naše setkání na vaječnou usmířenou konalo možná až moc brzy.
Nedávno jsem si tu dělal bžundu z pana Edvarda Kožušníka. Chytil jsem se toho, že na Aktuálně a v Senátním kabaretu blokolega navrhuje zrovna před volbami, v nichž kandiduje, zrušit televizní poplatky. Srovnal jsem jeho snahu s tím, že když jeho partaj tak vehementně brání zdravotnické poplatky, tak rušení televizních daní by pro tu pravicovou tlupu mělo snad být tabu. Zdravotnické i televizní poplatky mají ostatně podobný finanční výnos. A tak jsem s gustem rozchechtaně naznačil, že asi není jen ten levicový populismus…