Proč může Václav Klaus říci, že Josef Dobeš je nejlepším ministrem školství od dob Braniborů v Čechách? Víte, náš pan prezident má ústavní imunitu, kterou mu může závidět leckterý monarcha. Mohl by tak beztrestně vraždit kojence, znásilňovat nezletilce obého pohlaví, krást melouny a vůbec vzbuzovat pohoršení. Nejspíš proto smí taky tvrdit, že Dobeš je nejlepší ministr.
Pánové Sedláček a Macháček (SedláCzech & MacháCzech) se přou o tom, je-li možno v zájmu růstu zemi dále zadlužit či ne. Macháček se zaklíná věhlasnými emerickými nobelisty, že dále zadlužit, Sedláček volá, že dost bylo dluhů, a dále se s dluhem ke stimulaci růstu dá sotva počítat. Co k tomu říct? Mám rád oba své čecháčky Macháčka i Sedláčka, tak hlavně abych neurazil, že...
Dánsko předložilo rozsáhlý (62 stran) Program svého působení v čele Rady EU. Není závazný, plnění se formálně nekontroluje. Představení Programu premiérkou v EP 18. ledna ale dává představu, oč zde opravdu jde.
383 hlasy byl dnes dopoledne již v první kole hlasování zvolen předsedou Evropského parlamentu Martin Schulz. Je to dobrý výsledek a znamená hlavně, že dohody v Evropském parlamentu platí. Připomínám, že po minulých volbách došlo k dohodě, že první polovinu funkčního období bude předsedou Parlamentu kandidát Evropských lidovců a v druhé polovině nastoupí reprezentant frakce Socialistů a demokratů.
Byl bych očekával leccos, ale spor právního poradce prezidenta se správcem blogů kvůli takové prkotině mi bere dech. Pan Hasenkopf se veřejně hádá s Liborem Stejskalem o to, zdali řádečka v jeho vizitce má být o něco i výš nebo níž. Zdali informace, že je poradcem prezidenta Klause, má být hnedle v prvním pohledu viditelná nebo až po rozkliknutí.
Věci veřejné konečně uvěřily tomu, že když stát vydá církvím majetek dohromady za sto padesát miliard, nic tím neztratí a rozpočet tím vlastně ušetří, protože ročně bude o dvě miliardy menší. Zázrak! V souladu se zákonem o odškodnění církví dojde i ke změně zákona, který je vytesán pod sochou T. G. Masaryka u vchodu Poslanecké sněmovny.
Ve stínu populární řecké dluhové lapálie se ocitla v potížích země, která je blíž. Jejíž osud nás může ovlivnit. Maďarsko je zemí stejné kategorie jako Česko. Jde o středoevropskou postsocialistickou ekonomiku, která nevstoupila do Eurozóny a má různice s Evropskou unií i dalšími mezinárodními institucemi. Premiér Orbán si tlučením na nesnášenlivý bubínek vykoledoval v Evropě negativní popularitu srovnatelnou s Václavem Klausem.
Vládní tanec (furiant) kolem nečerpaných evropských fondů končí jako všechno v téhle zemi. Do ztracena. Skutečnost, že země nečerpá stovky miliard, se zaplácne nějakou jinou blbostí, nějak se to zamluví a příští týden již noviny píší o něčem jiném. Tím problém pro vládu zmizel. Ve skutečnosti problém bobtná. Stovky našich miliard leží díky neschopnosti české pravice od roku 2007 v Bruselu, zatímco doma vláda raději vybírá po korunce od studentů po nemocné a postižené. Musí se šetřit.
Evropské fondy nečerpáme první rok. Běží šestý rok sedmiletého finančního rámce. Češi jsou stále na počátku. V čerpání fondů poslední, o místo se dělí se dvěma dalšími průšviháři.
Líbí se mi názory ekonomů, kteří na všechny problémy mají jediný lék, a tedy škrtat. Případně škrtat a škrtat. Je to nepochybně skvělý lék, protože je tak možno zrušit veškerou výuku ekonomie a zařadit ekonomický axiom „škrtat“ již do osnov mateřských škol. Všechny ekonomické univerzity se mohou zavřít, protože je-li efektem jejich vzdělání jediná pravda „škrtat,“ jsou pak vedle mateřských škol se svou průměrnou délkou studia sedm let poněkud nadbytečné. Tím by se dozajista ušetřilo mnoho veřejných peněz a vychovalo podstatně méně troubů, jako jsem třeba já.