Reforma penzí tak, jak ji připravila Nečasova vláda, poskytne občanům naší země pouze dvě jistoty. Tedy za předpokladu, že se odhodlají v této turbulentní době, ve které hrozí recidiva hospodářské recese, vstoupit do tzv. druhého (fondového) pilíře důchodového systému. První jistotou je, že státní příspěvek v důchodu pro ně bude nižší, a to až o dvacet procent. Druhou jistotou pak je, že z tohoto systému nebudou moci vystoupit.
Stát se propadá do marasmu tak, jako nikdy předtím od sametové revoluce. Faktory, které to způsobují, jsou v zásadě dva:
1. „Výkony“ politické elity země (zejména té její části, která je ve vládě);
2. Většina médií a velká část novinářů, kteří selhávají ve své základní roli hlídacího psa demokracie.
Podobně mně připadají diplomatické depeše zveřejněné na serveru Wikileaks týkající se mého údajně pozitivního postoje k americkému radaru na českém území, který mi ovšem zkazili svými vyhraněnými postoji proti radaru členové ČSSD a zejména její voliči.
Ve Šluknovském výběžku se dlouhodobým působením celé řady faktorů vyvinula situace, především v oblasti kriminality, která přerostla v několika městech v neklid i nepokoje. Dlouho zejména vládou a krajem neřešené problémy hrozí přerůst ve vážné střety, kdy se k extremistům neonacistického zaměření začínají přidávat řádní občané. A to je alarmující!
Před pěti lety, po svém nástupu do vlády v roce 2006, začala česká pravice postupně revidovat jeden z klíčových axiomů zahraniční politiky naší země: podporu zemí západního Balkánu při jejich začleňování do EU. Při českém předsednictví EU v první polovině roku 2009 už to bylo zřetelné. Do té doby byl západní Balkán, aspoň deklarativně, českou prioritou zahraniční politiky. Prakticky úplná pasivita Topolánkovy vlády vůči evropským aspiracím zemí regionu v průběhu předsednictví bila do očí. K prvnímu významnému nakročení v tomto směru ale došlo téměř o rok dříve - uznáním nezávislosti Kosova. Tak postupně vznikl model politiky, který se dnes vrchovatě uplatňuje vůči klíčové zemi regionu - Srbsku. I dalším státům oblasti.
Záměrně jsem se svým stanoviskem k mediálním interpretacím depeší velvyslanectví USA v Praze vyčkal až do doby, než jsem měl čas prostudovat si všechny články, které o tom byly zveřejněny. Bohužel, stále platí to, co jsem na podzim 2006 řekl na schůzce velvyslanci USA Richardu Graberovi: „The media have done all they can to destroy me. There is nothing more they could do.“ Předně je zvláštní, že ačkoliv všechna média provádí interpretaci či spíše dezinterpretaci obsahu zmíněných depeší, na mé stanovisko se zeptala pouze Česká televize a server Aktualne.cz.
Rozhodnutí ministra vnitra Jana Kubiceho jmenovat ombudsmankou policie svoji někdejší mluvčí Blanku Kosinovou mne nepřekvapilo. Koneckonců, podíváte-li se do mých vyjádření ke jmenování Kubiceho ministrem, tak jsem to předpokládal...