Je hluboká noc, lokál opilecky šumí a společnost u stolu nesnesitelně blábolí. Byl to hezký nápad jít po kině do hospody, ale další půllitr už mi připadá nezdolatelný jako Mont Blanc. Tak co teď? Mít hlavu čistou, šla bych poslušně domů. Že ji mám ale zaneřáděnou, chce se mi ještě nějakou kapitolku k dnešnímu dni přidat. Dobře mi tak.
„Stejně to skončí u mě na stole a rozhodovat o tom budu jenom JÁ SÁM,“ řekl vedoucí stavebního úřadu Prahy 1 pan Ing. Oldřich Dajbych na včerejším veřejném slyšení v Senátu PČR.
Majitel tří domů na Václavském náměstí v Praze, pan James L. Woolf, chce vnést do Prahy záblesk světové architektury a pozvednout Václavské náměstí v jeho rozvoji. K tomu se rozhodl vsadit do tohoto historického prostoru pravý démant, oslnivou novostavbu, která bude působit svou kombinací síly linií Svatovítské katedrály, světla hořící svíce a květiny v rozpuku.
Expediční deník. Den sedmý (poslední). Přerov.
Včera v Bystřici pod Hostýnem jsem se sice nedostala do zámeckého parku, ale přesto jsem dírou v plotě přes závoj století sledovala jednu čipernou dívku, jak domněle nepozorována hovoří nahlas s nějakým panem Rochesterem. Ten tam ale očividně nebyl! Kupodivu si za něj i odpovídala a oslovovala sama sebe „Jano“. Byla buď šílená, nebo herečka.
Expediční deník. Den šestý. Bystřice pod Hostýnem.
Včera v Prostějově jsem dumala o nutnosti výskytu nemanželského dítěte pro úspěch divadelního příběhu v době před sto lety a došla k závěru, že spíš by se obešel maďarský guláš bez papriky...