Bilancujeme-li dnes, po 32 letech, odkaz sametové revoluce a jsme-li upřímní, tak musíme připustit, že to, co se jevilo jako hrozba pro demokracii v té době a nyní, je diametrálně odlišné.

Dnešním problémem naší země dle mého soudu není přímo chudoba, ale stává se jím sociální riziko. Riziko nebo dopady exekuce, nedostupnost bydlení a vysoké ceny pronájmů pro mnohé, nejistota ohledně výše důchodového zabezpečení ve stáří nebo aktuálně situace domácností, na které dopadá krach dodavatele energií. Rizika jsou přitom ve společnosti nerovnoměrně distribuována a citelněji je pociťuje jen část společnosti.

Volání po spravedlivější společnosti v době sametové revoluce vycházelo z odporu vůči komunistické totalitě. To co dnes patří mezi aktuální problémy současnosti, jsou skutečnosti, které v době komunistické totality nemohly vyplout na povrch jako problém. V době rovnostářské společnosti, která zabezpečovala základní potřeby svých obyvatel, se nemohlo jevit ohrožení sociálními riziky jako důležité téma. A sociální práva se tak nejevila jako pro fungování demokracie tolik klíčová.

Nemusíme být obhájci komunismu, abychom si uvědomovali, že tato ideologie vyrostla z do určité míry opodstatněné kritiky neregulovaného kapitalismu. Po dějinné zkušenosti s touto ideologií se již málokdo stává jejím zaslepeným zastáncem, její strašák však obchází veřejnou debatou stále. Pozornost by se přitom měla upřít spíše na aktuální problémy dneška, což jsou problémy, které vyplývají nikoliv z komunismu, ale z vývoje společnosti po sametové revoluci a do značné míry je sdílíme s dalšími evropskými zeměmi.

Součástí demokracie je přitom také schopnost účinně zastupovat, reprezentovat zájmy jednotlivých společenských skupin. A je pak otázkou, kdo bude v současnosti hájit zájmy sociálními riziky vice zasažených obyvatel, když se do Poslanecké sněmovny nedostaly levicové strany?