Končí opravdu éra postkomunismu?
Porážka Andreje Babiše a oslabení prezidenta Miloše Zemana vede některé komentátory k optimistickým slovům o konci období postkomunismu. Období postkomunismu ale dle mého soudu doopravdy překonáme až v té chvíli, až překročíme stín antikomunismu.
Antikomunismu, který příčiny současných těžkostí hledá v naši komunistické minulosti. To je v dnešní době ale již absurdní. To co Václav Havel označoval jako mafiánský kapitalismus, je spojeno s 90. lety. Hovoří-li se dnes o korupci, klientelismu, kmotrech, tyto jevy mají své kořeny v 90. letech a ne v období normalizace.
Antikomunismus také dlouho vedl k tomu, že se bagatelizovaly sociální problémy a negativní jevy doprovázející ekonomickou transformaci. Překonat stín antikomunismu znamená postavit se čelem k současným problémům a oprostit se od nálepek jako „bolševik“ nebo „neomarxista“.
Současné sociální problémy jsou přitom v rámci společenské debaty popsané: patří sem chudoba (se kterou je spojen problém exekucí, oblast finanční gramotnosti je v případě exekucí až sekundární) a její předávání z generace na generaci, větší zranitelnost sociálními riziky části společnosti, problém hospodářsky slabých regionů nebo dostupnosti bydlení.
Diskutuje-li se o řešení těchto problémů, solidarita potřebuje něco hmatatelného, ne jen vědomí potřebnosti pomoci. Řešení sociálních problémů lze přitom hledat do značné míry v daňové oblasti: snížením daňového zatížení práce a zavedením daňové progrese a majetkových daní. Což by byl také způsob jak řešit současný deficit státních financí. Toto požadovat neznamená být komunistou, ale hledat cesty, jak posílit postavení střední vrstvy.
Antikomunismu, který příčiny současných těžkostí hledá v naši komunistické minulosti. To je v dnešní době ale již absurdní. To co Václav Havel označoval jako mafiánský kapitalismus, je spojeno s 90. lety. Hovoří-li se dnes o korupci, klientelismu, kmotrech, tyto jevy mají své kořeny v 90. letech a ne v období normalizace.
Antikomunismus také dlouho vedl k tomu, že se bagatelizovaly sociální problémy a negativní jevy doprovázející ekonomickou transformaci. Překonat stín antikomunismu znamená postavit se čelem k současným problémům a oprostit se od nálepek jako „bolševik“ nebo „neomarxista“.
Současné sociální problémy jsou přitom v rámci společenské debaty popsané: patří sem chudoba (se kterou je spojen problém exekucí, oblast finanční gramotnosti je v případě exekucí až sekundární) a její předávání z generace na generaci, větší zranitelnost sociálními riziky části společnosti, problém hospodářsky slabých regionů nebo dostupnosti bydlení.
Diskutuje-li se o řešení těchto problémů, solidarita potřebuje něco hmatatelného, ne jen vědomí potřebnosti pomoci. Řešení sociálních problémů lze přitom hledat do značné míry v daňové oblasti: snížením daňového zatížení práce a zavedením daňové progrese a majetkových daní. Což by byl také způsob jak řešit současný deficit státních financí. Toto požadovat neznamená být komunistou, ale hledat cesty, jak posílit postavení střední vrstvy.