Aneb jak překonat úskalí marxismu a jeho pojetí základny a nadstavby.

Při hledání příčin současné politické radikalizace a posilování antisystémových proudů se hledají často socioekonomické důvody (ekonomická nejistota, strach z budoucnosti), což je sice na místě, ale dle mého soudu to ukazuje jen část příběhu.

Je důležité nezapomínat také na vliv kultury a na to, na jak rychlé změny v oblasti kultury se musíme dnes adaptovat. V době, kdy je i svět J. R. R. Tolkiena obýván elfy a trpaslicemi s tmavou barvou pleti, kdy se vážně diskutuje nad rasismem v knihách Karla Maye. Pro mnoho lidí to může snadno znamenat „kulturní šok“. Ze světa, ve kterém se luhy nezelenají a ani etika již není taková, jaká bývala.

90. léta přinesla neoliberalismus českého střihu. Určitý konzervativismus českého člověka se spojil s velkou důvěrou ve fungování volného trhu. Přičemž tento směr byl vnímán jako cesta na Západ. Západ ale dnes zdá se směřuje jinudy. A nejde přitom zdaleka jen o západní liberály a tzv. progresivní témata.

Zaklínání se volným trhem se stává stále méně přesvědčivou mantrou, mnohem více se také hovoří o environmentálních problémech. A dle mého soudu tak například Trikolóra není nutně politickou stranou pro ekonomicky ohrožené obyvatele. Spíše může odrážet i frustraci z kulturní proměny světa.

Sociolog Pierre Bourdieu hovoří o dialektice sociálních (socioekonomických) a mentálních struktur. Vyplývá z ní autonomie světa kultury a také určitý vliv kultury na společenskou hierarchii. A odcizení vůči současnému politickému systému tak nemusíme chápat jen jako odraz socioekonomických podmínek sympatizantů extremistických hnutí.

Pro překonání rozporů současné společnosti nemusí být důležité jen řešení socioekonomických nerovností, ale svůj význam může mít též hledání srozumitelnějšího a jasnějšího kulturního konsensu.