Volný trh se stal nejen symbolem prosperity (ekonomického růstu), ale také svobody (dává nám možnost uplatnit svobodu skrze podnikání nebo usilování o kariéru) a spravedlnosti (zajistí, že každý dostane svůj podíl dle zásluh).

Jenže opustíme-li svět proklamací a podíváme-li se na skutečné důsledky (neoliberální) politiky velké důvěry ve volný trh a naopak skepse k roli veřejného sektoru, vidíme, že v západních společnostech sílí postavení těch nejbohatších a střední vrstva naproti tomu ztrácí svoji pozici (odkaz zde). Ekonomický profit a také sociální rizika jsou ve společnosti distribuovány nerovnoměrně. V souvislosti s nárůstem nerovností ve společnosti a též environmentálními problémy tak v diskusi o svobodě a sociální spravedlnosti ztrácí svoji pozici „ideologie trhu“.

Svoboda není určena jen našimi ekonomickými svobodami, ale je také realizována skrze podíl na správě věcí veřejných i na určení toho, co do této sféry náleží. Svoboda je dána též tím, že každý máme svůj podíl na (re)definici společenské smlouvy. A pokud chceme zůstat demokraté, měli bychom stejný podíl této svobody vyměřit člověku bez domova jako miliardáři. A objevují-li se pochybnosti o spravedlnosti (a v souvislosti s environmentálními problémy i o funkčnosti) současného socioekonomického systému, zároveň logicky stoupá uvědomění nesamozřejmosti (současné podoby) společenské smlouvy.

Budou se v souvislosti s tím objevovat ve zvýšené míře požadavky na reformu současného politického a socioekonomického systému? Podobu nespokojenosti v současnosti určuje spíše pravicový populismus. Je ale možné, že politická imaginace levice neskončila v 90. letech a tzv. třetí cesta nemusí znamenat jen smíření levicové politiky s neoliberalismem. Jenže co vlastně dnes znamená levicová politika? Požadavek na zachování současných sociálních jistot?