Proměna mravokárce
Zatímco dříve vyvolávali mravní pohoršení svobodné matky a sebevrazi, dnes se mohou s mravním odsudkem setkat třeba vysokoškolští pedagogové, kteří mají poměr se studentkami.
Jedna věc je, že se mění mravní norma, tedy to co je chápáno jako čestné a správné jednání a co je naopak vnímáno jako znak jednání zavrženíhodného. To někdy vyvolává mylný dojem, že něco je zakazováno (v našem kontextu vyloženě úsměvně působí zmínky o kriminalizaci lidí pro určité názory, návratu cenzury nebo totality). Jen se někteří lidé setkávají s reakcemi (a tedy společenským tlakem), který dříve neznali. Bavič je tak překvapen, když desítky let získává obdiv za kultivovanost a vtip a pak ho někdo obviní ze sexismu.
Nicméně v proměně, kterou můžeme v naši (nejen české) kultuře sledovat, jde i o něco hlubšího. Zatímco dříve důraz na morální hodnocení jednání byl spojen s konzervativním pohledem na svět, prosazováním tradiční (s náboženstvím propojené) morálky, dnes lidé, co otevírají otázky o tom, jaké jednání je z morálního hlediska správné a jaké nikoliv, nehledí do minulosti, nýbrž žádají společenskou změnu. Péče o životní prostředí, práva žen a menšin, kritika patriarchátu a kolonialismu, to jsou témata, která otevírají novodobí mravokárci (či mravokárkyně).
V 90. letech se mohlo jevit, že společnost nevyžaduje hlubší morální závazky (vyjma závazků spojených s tržní směnou, produkcí a spotřebou). Toto období je však, zdá se, definitivně pryč. Mravní kritika je zpět. A není možná tolik překvapivé, že konzervativní proud je ve výrazné defenzívě, díky rychlosti společenské změny je totiž obtížné odkazovat k neměnnosti zažitých představ o mravnosti.
Jedna věc je, že se mění mravní norma, tedy to co je chápáno jako čestné a správné jednání a co je naopak vnímáno jako znak jednání zavrženíhodného. To někdy vyvolává mylný dojem, že něco je zakazováno (v našem kontextu vyloženě úsměvně působí zmínky o kriminalizaci lidí pro určité názory, návratu cenzury nebo totality). Jen se někteří lidé setkávají s reakcemi (a tedy společenským tlakem), který dříve neznali. Bavič je tak překvapen, když desítky let získává obdiv za kultivovanost a vtip a pak ho někdo obviní ze sexismu.
Nicméně v proměně, kterou můžeme v naši (nejen české) kultuře sledovat, jde i o něco hlubšího. Zatímco dříve důraz na morální hodnocení jednání byl spojen s konzervativním pohledem na svět, prosazováním tradiční (s náboženstvím propojené) morálky, dnes lidé, co otevírají otázky o tom, jaké jednání je z morálního hlediska správné a jaké nikoliv, nehledí do minulosti, nýbrž žádají společenskou změnu. Péče o životní prostředí, práva žen a menšin, kritika patriarchátu a kolonialismu, to jsou témata, která otevírají novodobí mravokárci (či mravokárkyně).
V 90. letech se mohlo jevit, že společnost nevyžaduje hlubší morální závazky (vyjma závazků spojených s tržní směnou, produkcí a spotřebou). Toto období je však, zdá se, definitivně pryč. Mravní kritika je zpět. A není možná tolik překvapivé, že konzervativní proud je ve výrazné defenzívě, díky rychlosti společenské změny je totiž obtížné odkazovat k neměnnosti zažitých představ o mravnosti.