„Chtěl bych stát řídit jako rodinnou firmu. Stejně jako já vedu Agrofert ve prospěch Agrofertu, měli by politici řídit stát ve prospěch občanů.“ To jsou slova Andreje Babiše z roku 2013, která zazněla na vlnách Českého rozhlasu.

Bylo pro mě překvapením voleb z roku 2013, kolik voličů (ale i osobností pro svou politiku) získal Andrej Babiš svojí vizí manažerismu v politice. Mně osobně taková představa byla velmi cizí. Ne, že bych si snad v té době uvědomoval riziko budoucího střetu zájmů, kdy stát a evropské fondy dotují firmy vrcholného politika, nebo politik získá v podnikání skrze finanční správu nástroje, které lze zneužít proti vlastní konkurenci. Jen mi prostě nesedělo, jak jdou dohromady řízení firmy a principy demokracie.

Samozřejmě moderní teorie managementu nabízejí i jinou alternativu, ale řízení firmy je obvykle spojeno s jasnou definicí rolí, odpovědnosti a kompetencí, jednoznačně určenou hierarchií. Nebývá zvykem, že by například zaměstnanci hlasovali, jestli se firma bude ucházet o určitou zakázku. Nechci to nijak rozporovat, ale demokracie je naproti tomu založena na principu, že v zásadě je každý hlas rovný.

Andrej Babiš v politice dále získával popularitu a navzdory politickým porážkám z posledních voleb jeho „politické nabídce“ věří stále velká část veřejnosti. Částečně to může být spojeno s jeho předchozími kroky v (především sociální) politice (byť šlo spíše o to, že si přisvojil zásluhy svého koaličního partnera), částečně s odcizením vůči politikům tradičních politických stran, ale je zřejmé, že do značné míry je to důvěra ve schopnosti Andreje Babiše jako politika a manažera.

Nadpis článku je mimochodem výňatek z výroku jednoho z politických představitelů hnutí ANO. Co však hnutí ANO kromě manažerských schopností svého předsedy nyní nabídne dále jako svůj program, svoji vizi voličům? Kromě kritiky vlády. To zatím není jasné. Nicméně čas hraje proti Andreji Babišovi. Pro jednoznačnou většinu mladší generace i velkou část střední generace je Andrej Babiš jako politický lídr nepřijatelný. A to se nezmění. Jde totiž o jeho osobnostní nastavení. Přes všechnu hranou lidovost je Andrej Babiš člověkem, který není schopen vést dialog. A je zřejmé, že druzí lidé nejsou z jeho strany vnímáni jako partneři (k dialogu, společným cílům), ale jako nepřátelé nebo zaměstnanci. A takové vlastnosti politického lídra jsou prostě pro většinu lidí z mladší a střední generace nepřijatelné.