Co se nestane v bytové politice…
V rámci společenské debaty dnes někdy zaznívá názor, že mladší generace je mimo zájem politiků. Kromě přehlíživosti k tématům spojeným s environmentální problematikou asi nic nevystihuje tuto skutečnost více, než přístup k bytové politice.
O nedostupnost bydlení v naši zemi, která se týká vlastnického i nájemního bydlení, se asi není potřeba více rozepisovat. Spoléhání na trh zjevně narazilo na své limity. Na tezi, že bytové potřeby obyvatel nejlépe zajistí volný trh, byla doposud založena naše bytová politika. Obce mezitím privatizovaly svůj bytový fond a prodávaly byty pod tržní cenou, což zkreslilo představu o dostupnosti vlastnického bydlení. Mladý člověk, který dnes plánuje založit rodinu či vést samostatný život, pokud nemá astronomické příjmy nebo nezdědí byt, je odkázán na nájemní bydlení. Ceny nejsou nízké, smlouvy obvykle na rok, často nejschůdnější alternativu představuje spolubydlení…
Rozhodně to není uspokojivá situace. Konečně se však více začíná hovořit o tom, že dostupnost bydlení je také odpovědnost státu a obcí. Ministerstvo pro místní rozvoj plánuje určité kroky v bytové politice, stejně jako některá větší města přebírají větší iniciativu v oblasti bydlení. Je to však dostačující?
Nic nenasvědčuje zatím tomu, že by se nastartovala masivnější výstavba obecních bytů nebo neziskových projektů družstevního bydlení. Problémem není asi primárně politická vůle, ale jsou jím, předpokládám, především finance. Pokud se ale nyní diskutuje o navýšení daně z nemovitosti, což je v současnosti příjem obcí (které jsou primárně odpovědné za bytové potřeby svých obyvatel), proč peníze získané zvýšením této daně nevyužít právě na financování bytové politiky?
Jedna otázka je samozřejmě, jak nastavit zvýšení této daně, která je odvislá od velikosti nemovitosti, aby to například nedopadlo na lidi s nízkými příjmy, kteří mají relativně velkou nemovitost na venkově. Výše by se měla odvíjet od ceny nemovitosti, nemovitost, ve které bydlí majitel, by mohla být zdaněná méně, prázdná naopak více, mohla by být nějakým způsobem nastavená daňová progrese atd. Zkrátka, je velmi důležité, jak se tato změna nastaví, aby to nedopadlo primárně na střední vrstvu.
Zpět k bytové politice. Příjem z této daně by se mohl alespoň částečně využít právě na financování bytové výstavby. Pokud by se výrazně zintenzivnila výstavba obcí, mohl by z toho profitovat též soukromý sektor. V současnosti se snižuje poptávka po vlastnickém bydlení, což může vést ke snížení výstavby bytů a nárůst výstavby v rámci dostupného a družstevního bydlení by pomohl stavebním firmám, navíc by soukromý sektor do těchto projektů mohl vstupovat jako partner obcí.
Trochu jsem se zasnil, toto se nestane, a já to vím. Nejpravděpodobnější varianta je, že bude přibývat projektů, ve kterých se developeři budou pouštět do nájemního bydlení. Obávám se však, že to zásadním způsobem situaci mladých lidí, kteří zakládají samostatnou domácnost, nezlepší. Důvěryhodnosti bytové politiky také nepřispívá korupční jednání. Je důležité, aby alespoň v rámci existujících fondů obecních bytů, byly byty přidělovány podle jasně definovaných a transparentních pravidel.
O nedostupnost bydlení v naši zemi, která se týká vlastnického i nájemního bydlení, se asi není potřeba více rozepisovat. Spoléhání na trh zjevně narazilo na své limity. Na tezi, že bytové potřeby obyvatel nejlépe zajistí volný trh, byla doposud založena naše bytová politika. Obce mezitím privatizovaly svůj bytový fond a prodávaly byty pod tržní cenou, což zkreslilo představu o dostupnosti vlastnického bydlení. Mladý člověk, který dnes plánuje založit rodinu či vést samostatný život, pokud nemá astronomické příjmy nebo nezdědí byt, je odkázán na nájemní bydlení. Ceny nejsou nízké, smlouvy obvykle na rok, často nejschůdnější alternativu představuje spolubydlení…
Rozhodně to není uspokojivá situace. Konečně se však více začíná hovořit o tom, že dostupnost bydlení je také odpovědnost státu a obcí. Ministerstvo pro místní rozvoj plánuje určité kroky v bytové politice, stejně jako některá větší města přebírají větší iniciativu v oblasti bydlení. Je to však dostačující?
Nic nenasvědčuje zatím tomu, že by se nastartovala masivnější výstavba obecních bytů nebo neziskových projektů družstevního bydlení. Problémem není asi primárně politická vůle, ale jsou jím, předpokládám, především finance. Pokud se ale nyní diskutuje o navýšení daně z nemovitosti, což je v současnosti příjem obcí (které jsou primárně odpovědné za bytové potřeby svých obyvatel), proč peníze získané zvýšením této daně nevyužít právě na financování bytové politiky?
Jedna otázka je samozřejmě, jak nastavit zvýšení této daně, která je odvislá od velikosti nemovitosti, aby to například nedopadlo na lidi s nízkými příjmy, kteří mají relativně velkou nemovitost na venkově. Výše by se měla odvíjet od ceny nemovitosti, nemovitost, ve které bydlí majitel, by mohla být zdaněná méně, prázdná naopak více, mohla by být nějakým způsobem nastavená daňová progrese atd. Zkrátka, je velmi důležité, jak se tato změna nastaví, aby to nedopadlo primárně na střední vrstvu.
Zpět k bytové politice. Příjem z této daně by se mohl alespoň částečně využít právě na financování bytové výstavby. Pokud by se výrazně zintenzivnila výstavba obcí, mohl by z toho profitovat též soukromý sektor. V současnosti se snižuje poptávka po vlastnickém bydlení, což může vést ke snížení výstavby bytů a nárůst výstavby v rámci dostupného a družstevního bydlení by pomohl stavebním firmám, navíc by soukromý sektor do těchto projektů mohl vstupovat jako partner obcí.
Trochu jsem se zasnil, toto se nestane, a já to vím. Nejpravděpodobnější varianta je, že bude přibývat projektů, ve kterých se developeři budou pouštět do nájemního bydlení. Obávám se však, že to zásadním způsobem situaci mladých lidí, kteří zakládají samostatnou domácnost, nezlepší. Důvěryhodnosti bytové politiky také nepřispívá korupční jednání. Je důležité, aby alespoň v rámci existujících fondů obecních bytů, byly byty přidělovány podle jasně definovaných a transparentních pravidel.