Daně a předvolební sliby
Byly předvolební proklamace politických stran o nezvyšování daní reálné? Již v době před volbami bylo dle mého soudu zřejmé, že pro konsolidaci veřejných financí bude nutné zvyšovat daně nebo provádět velmi bolestivé škrty a současnou situaci veřejných financí přitom nelze svádět primárně na válku na Ukrajině.
Je možná zajímavé dnes připomenout, které strany o zvyšování daní mluvily před volbami. Ze stran vládní koalice jen velmi opatrným způsobem Piráti. O nutnosti zvyšovat daně naproti tomu mluvila jako o jednom ze silných předvolebních témat ČSSD.
Jaké to tehdy vyvolalo reakce? Zatímco dnes plány vládní koalice na zvýšení daně z nemovitosti jsou přijímány sice ne s velkým nadšením, ale rozhodně nevyvolaly zatím žádnou výraznější vlnu mediální kritiky, plány ČSSD na zvýšení daně od určitého počtu vlastněných nemovitostí přitom vyvolaly mnohem silnější negativní odezvu.
Plány ČSSD oproti doposud medializovaným plánům současné koalice byly rozsáhlejší a jinak koncipované, vycházely z představy nutnosti daňové progrese a větší solidarity bohatých. V této souvislosti pak padaly ze strany novinářů slova o třídním boji, výkřicích do tmy, nebo populismu. Nebyl ale populismus spíše to, když politické strany popíraly nutnost zvyšování daní či jiných odvodů státu? A nabízí se otázka, zda ze strany českých novinářů často nedochází k ostrakizaci levicových témat, které přitom mohou znamenat jenom snahu přiblížit se parametrům běžným ve státech západní Evropy (viz progresivní zdanění).
Je možná zajímavé dnes připomenout, které strany o zvyšování daní mluvily před volbami. Ze stran vládní koalice jen velmi opatrným způsobem Piráti. O nutnosti zvyšovat daně naproti tomu mluvila jako o jednom ze silných předvolebních témat ČSSD.
Jaké to tehdy vyvolalo reakce? Zatímco dnes plány vládní koalice na zvýšení daně z nemovitosti jsou přijímány sice ne s velkým nadšením, ale rozhodně nevyvolaly zatím žádnou výraznější vlnu mediální kritiky, plány ČSSD na zvýšení daně od určitého počtu vlastněných nemovitostí přitom vyvolaly mnohem silnější negativní odezvu.
Plány ČSSD oproti doposud medializovaným plánům současné koalice byly rozsáhlejší a jinak koncipované, vycházely z představy nutnosti daňové progrese a větší solidarity bohatých. V této souvislosti pak padaly ze strany novinářů slova o třídním boji, výkřicích do tmy, nebo populismu. Nebyl ale populismus spíše to, když politické strany popíraly nutnost zvyšování daní či jiných odvodů státu? A nabízí se otázka, zda ze strany českých novinářů často nedochází k ostrakizaci levicových témat, které přitom mohou znamenat jenom snahu přiblížit se parametrům běžným ve státech západní Evropy (viz progresivní zdanění).