Ministr financí Zbyněk Stanjura otevřel debatu o poměrně znatelném zvyšování DPH. Mnoho lidí i komentátorů tím, zdá se, překvapil. Čeká nás podobné „překvapení“ i třeba v tématu privatizace veřejných služeb (statků)?

Nejdřív krátká poznámka k tomu, proč zvýšení DPH více dopadne na skupiny obyvatel s nižšími příjmy. Krom toho, že zdražení vodného, stočného, veřejné dopravy či léků by představovalo další zatížení pro domácnosti, které s velkými obtížemi hospodaří se svými příjmy, tak naopak lidé, kteří část příjmu uspoří či investují, by jim byli zasaženi méně, protože vynakládají jen část příjmů do přímé spotřeby, která by dle (návrhu či analýzy?) ministerstva byla více zdaněna.

Někteří komentátoři soudí, že vláda dost možná „testuje“ reakci veřejnosti, předtím, než oficiálně představí návrhy reforem konsolidace veřejných financí. Nečeká nás něco podobného i v jiných oblastech, třeba v případě privatizace veřejných služeb? Minimálně ve vztahu k vlakové dopravě a zdravotním službám již na takovéto úvahy v rámci veřejné debaty můžeme narazit. I tímto způsobem by vláda mohla šetřit, byť důsledkem privatizace by mohlo být snížení kvality či dostupnosti těchto služeb (a někdy v budoucnu možná i rušení některých).

Též v případě veřejných služeb jejich omezování více dopadá na lidi s nižšími příjmy. Na vlakové dopravě jsou více závislí lidé, kteří nevlastní, nebo méně využívají automobil. Stejně tak zavádění tržních principů do zdravotních služeb více ohrožuje lidi s nižšími příjmy. Z druhé strany privatizace vytváří příležitost pro podnikatelský sektor… Mohlo by být poučné se zeptat občanů Velké Británie, jaké mají s privatizací vlakových spojů nebo zdravotních služeb zkušenosti (odkaz zde a zde).

Možná se ale moje úvahy zcela míjejí s realitou a vláda nic takového, jako otevřít téma privatizace veřejných služeb, neplánuje. Tím lépe. Dnes se také v souvislosti s energetickou krizí jako velmi rozporuplný ukazuje benefit, který přinesla naši zemi privatizace energetického sektoru (nebo i vodárenství) v 90. letech.

Z druhé strany pozice vlády je poměrně silná a to ji dává prostor pro realizaci připravovaných reformních kroků. Vládní protesty sice nejsou zanedbatelné, ale nestojí za nimi žádná konstruktivní či akceschopná opozice. Parlamentní opozice, Hnutí ANO a SPD, strany, za kterými stojí podnikatelé, jsou pro mnoho lidí nevolitelnou alternativou. Alespoň negativní reakce veřejnosti nicméně představuje korektiv, na který by vláda mohla slyšet.