Pomáhají protesty vládě?
Protesty proti vládě napomáhají vytvářet obraz odpůrců vlády jako iracionálního davu „dezolátů“, podléhajícího dezinformacím. A také díky protestům nezískává tolik prostoru oprávněná kritika vládních kroků a záměrů.
Dav „dezolátů“, co se účastní demonstrací v hlavním městě, je pak vnímán nejen jako dav zmanipulovaný proruskou propagandou, ale také jako dav lidí neúspěšných, závistivých a přiznejme si to, i méně inteligentních. Obavy davu jsou pak připisovány především strachu živenému populisty a dalšími pochybnými lídry, spíše než skutečným problémům, které by bylo třeba řešit.
A zde je myslím úskalí. Sociální a daňová politika vlády dopadá odlišně na různé společenské skupiny. Pokud tak tak vyjdeme se svými příjmy, tak by na nás více dopadlo zvýšení DPH a přirozeně budeme mít pro vládu méně sympatií, než živnostník, který vydělal na zvýšení limitu pro paušální daň. To je přirozené. Pokud velké procento našich výdajů tvoří výdaje na potraviny, přirozeně bychom více ocenili snížení DPH na potraviny, než někdo, kdo má vysoké příjmy a komu by naopak nevadilo zvýšení DPH, pokud by se díky tomu nezavádělo progresivní zdanění.
Zkrátka nemyslím si, že vláda háji rovnoměrně zájmy všech společenských skupin. To samozřejmě v politice ani není možné. Jenže namísto věcných požadavků, v oblasti sociální či daňové politiky, slyšíme hesla, že za sociální problémy České republiky může Evropská unie, nebo že je potřeba přestat dodávat zbraně na Ukrajinu.
Kroky vlády vyvolávají v mnoha lidech pochopitelné negativní emoce. To by mohl být pro vládu problém. Ne však v situaci, kdy protesty ulice představují pouze destruktivní chaotickou sílu. A ani parlamentní opozice nevytváří skutečnou programovou alternativu a v očích velké části veřejnosti ani není nositelem demokratických hodnot.
Dav „dezolátů“, co se účastní demonstrací v hlavním městě, je pak vnímán nejen jako dav zmanipulovaný proruskou propagandou, ale také jako dav lidí neúspěšných, závistivých a přiznejme si to, i méně inteligentních. Obavy davu jsou pak připisovány především strachu živenému populisty a dalšími pochybnými lídry, spíše než skutečným problémům, které by bylo třeba řešit.
A zde je myslím úskalí. Sociální a daňová politika vlády dopadá odlišně na různé společenské skupiny. Pokud tak tak vyjdeme se svými příjmy, tak by na nás více dopadlo zvýšení DPH a přirozeně budeme mít pro vládu méně sympatií, než živnostník, který vydělal na zvýšení limitu pro paušální daň. To je přirozené. Pokud velké procento našich výdajů tvoří výdaje na potraviny, přirozeně bychom více ocenili snížení DPH na potraviny, než někdo, kdo má vysoké příjmy a komu by naopak nevadilo zvýšení DPH, pokud by se díky tomu nezavádělo progresivní zdanění.
Zkrátka nemyslím si, že vláda háji rovnoměrně zájmy všech společenských skupin. To samozřejmě v politice ani není možné. Jenže namísto věcných požadavků, v oblasti sociální či daňové politiky, slyšíme hesla, že za sociální problémy České republiky může Evropská unie, nebo že je potřeba přestat dodávat zbraně na Ukrajinu.
Kroky vlády vyvolávají v mnoha lidech pochopitelné negativní emoce. To by mohl být pro vládu problém. Ne však v situaci, kdy protesty ulice představují pouze destruktivní chaotickou sílu. A ani parlamentní opozice nevytváří skutečnou programovou alternativu a v očích velké části veřejnosti ani není nositelem demokratických hodnot.