Ohrožuje klima náš obraz světa?
„Existovat znamená být vnímán“, tento výrok napadne člověka, při pročítání internetových diskusí, například když se dnes stáčí k tomu, zda požáry ve Středomoří souvisí se změnami klimatu. Svět se zdá být velmi tvarovatelný našimi projekcemi.
Pro náš obraz světa je důležité dát naše tvrzení a přesvědčení do souladu nejen se skutečnostmi a fakty pozorovanými ve vnějším světě, ale též (řekněme) s naší vnitřní potřebou smyslu. (Nejen) pro angažovanější část mladší generace jsou stoupající hodnoty na teploměrech vnímány jako ohrožení budoucnosti, může to být vnímáno až jako ohrožení existenciální povahy.
Naproti tomu pro část společnosti, která je k závěrům klimatické vědy skeptická, představují změny klimatu pro obraz světa ohrožení jiného druhu. To, že by varování klimatických vědců byla pravdivá, by mohlo otřást některými zažitými pravdami a s nimi spojeným ukotvením ve světě. Ekonomika založená na volném trhu a technologickém rozvoji je nástrojem růstu lidského blahobytu a štěstí a nemohou z ní vyplývat přeci žádná ohrožení pro budoucnost, to naopak představuje snaha vývoj ekonomiky a technologií regulovat. Nebo jsou naopak zapotřebí změny, které se týkají fungování ekonomiky s dopadem na náš každodenní život?
Osvícenský optimismus, ale i ekonomická věda stejně jako mentalita minulého režimu nás učila nahlížet na člověka jako na racionální bytost. Často však „racionální pohled“ představuje spíše racionalizaci, rozumové zdůvodnění našich představ (nebo i potřeb a zájmů). O co má spíše smysl usilovat, je snažit se hledat rovnováhu mezi naší potřebou smyslu a ukotvení ve světě a otevřeností a pokorou vůči pravdě a objektivní skutečnosti, jež nás přesahuje. Ať už jsme s ní konfrontováni díky datům přírodních věd nebo pracím historiků.
Pro náš obraz světa je důležité dát naše tvrzení a přesvědčení do souladu nejen se skutečnostmi a fakty pozorovanými ve vnějším světě, ale též (řekněme) s naší vnitřní potřebou smyslu. (Nejen) pro angažovanější část mladší generace jsou stoupající hodnoty na teploměrech vnímány jako ohrožení budoucnosti, může to být vnímáno až jako ohrožení existenciální povahy.
Naproti tomu pro část společnosti, která je k závěrům klimatické vědy skeptická, představují změny klimatu pro obraz světa ohrožení jiného druhu. To, že by varování klimatických vědců byla pravdivá, by mohlo otřást některými zažitými pravdami a s nimi spojeným ukotvením ve světě. Ekonomika založená na volném trhu a technologickém rozvoji je nástrojem růstu lidského blahobytu a štěstí a nemohou z ní vyplývat přeci žádná ohrožení pro budoucnost, to naopak představuje snaha vývoj ekonomiky a technologií regulovat. Nebo jsou naopak zapotřebí změny, které se týkají fungování ekonomiky s dopadem na náš každodenní život?
Osvícenský optimismus, ale i ekonomická věda stejně jako mentalita minulého režimu nás učila nahlížet na člověka jako na racionální bytost. Často však „racionální pohled“ představuje spíše racionalizaci, rozumové zdůvodnění našich představ (nebo i potřeb a zájmů). O co má spíše smysl usilovat, je snažit se hledat rovnováhu mezi naší potřebou smyslu a ukotvení ve světě a otevřeností a pokorou vůči pravdě a objektivní skutečnosti, jež nás přesahuje. Ať už jsme s ní konfrontováni díky datům přírodních věd nebo pracím historiků.