„Neexistuje nic takového jako společnost. Existují jednotliví muži a ženy a existují rodiny.“ Jak hodnotit dnes tento výrok Margaret Thatcherové, odrážející ideologii spojenou s proměnami kapitalismu v 80. letech?

Tento způsob uvažování v politice začal klást větší důraz na volný trh a individualismus, naproti tomu se snažil oslabit roli sociálního státu a veřejného sektoru. U nás měla tato ideologie v 90. letech možná ulehčenou cestu tím, že všechno sociální (a levicové) bylo připodobňováno k minulému režimu.

Co nám prosazení této ideologie a její vliv na fungování politiky i ekonomiky přineslo, je otázka, jež nepochybně značně přesahuje možnosti krátkého blogu. Nicméně ve vztahu k české veřejné debatě může být zajímavé položit si otázku, jak vlastně chápeme veřejný zájem a způsob jakým by se měl prosazovat.

Můžeme si například všimnout, že v české veřejné debatě se často objevuje názor, že stát neprodukuje žádné hodnoty, je to „neproduktivní sektor“. Jakoby zajišťování služeb, jež nevznikají v souvislosti s podnikáním za účelem zisku, tedy zdravotnictví, školství, bezpečnost či sociálních služby, nebylo také hodnotou. Státní úředníci na ministerstvech, nejčastější terč laciné pravicové kritiky, připravují legislativní návrhy. Paragrafové znění zákona sice není produkt, který bychom si mohli koupit na trhu, ale výsledná podoba legislativy má dosti zásadní vliv na fungování společnosti. Ochrana přírody nebo podpora kultury je pak také hodnotou, na kterou by se nemělo zapomínat. A není důvod pohlížet na prosazování hodnot spojených se službami a činnostmi, jež se přímo neobchodují v rámci tržní ekonomiky a jejichž prosazování je spojeno právě s veřejným zájmem, jako na něco druhořadého oproti vytváření zisku.

Současné aktuální téma, jak podpořit růst ekonomiky, přitom ukazuje, že veřejný sektor je důležitý i pro ekonomický rozvoj země. Není to jen otázka podpory školství, vědy nebo dopravní infrastruktury, o čemž se diskutuje již dlouho. Z řad podnikatelů a podnikatelských svazů zaznívá nyní též požadavek, aby stát podporoval strategické investice a pracovní migraci (druhá věc nepochybně diskutabilnější než první, ale o to tu primárně neběží).

Jistě i na ekonomický růst nahlížíme jako na zájem veřejný. Jenže někdy se zdá, jako by vše ostatní bylo druhořadé. A s důrazem na ekonomický růst a volný trh se prosazuje představa, že když dáme svobodu všem prosazovat své individuální zájmy, bude to nakonec výhodné pro všechny. Rozvoj ekonomiky přinese prosperitu všem. Veřejný zájem je pak v lepším případě pouze vytvoření podmínek pro uplatnění této individuální svobody, něco dalšího nad rámec tohoto pojetí by pak byl již socialismus. Tento narativ je u nás stále silný. Někdy se nicméně objevují dobře viditelné trhliny tohoto přístupu.

Růst inflace u nás byl dlouho spojován s rozhazovačným státem a zaznívala varování, že růst mezd je potřeba brzdit, aby dále neroztáčel inflační spirálu. Jaké překvapení nám ale přinesla data Mezinárodního měnového fondu! (Odkaz zde.) V období od začátku roku 2022 do prvního čtvrtletí roku 2023 se v eurozóně dle těchto zjištění na nárůstu inflace v největší míře podílel nárůst zisků firem. Téměř dvakrát více než růst mezd a dokonce víc než růst dovozních cen související s energetickou krizí. Dle komentářů ekonomů by u nás tato tendence přitom mohla být ještě výraznější, než v zemích eurozóny (data za ČR zveřejněna nebyla). Rozvoj ekonomiky tedy ne vždy přináší prosperitu všem. Zatímco rostly zisky firem, reálná mzda v Evropské unii klesala, v naši zemi přitom v jednoznačně nejvyšší míře (odkaz zde).

Myslím, že je na čase opustit představu, že zatímco fungování trhu je výhodné pro všechny, „stát nám bere“. A ani v oblasti uplatňování svobodné vůle není důvod se dívat na veřejnou sféru jako na něco, co naši svobodu omezuje. Možnost podílet se na utváření společenské dohody, artikulovat politickou vůli a ovlivňovat tak podobu státu a veřejných institucí nám dává možnost ovlivňovat směřování společnosti. A skrze politickou vůli je nepochybně legitimní zasahovat též do fungování ekonomiky. Což je dnes mimochodem velmi aktuální v souvislosti s environmentálními problémy, to je ale už jiný příběh.