Patří do debat o dopravě v politice na komunální úrovni vedle průjezdnosti měst a parkování též vyšší komfort a bezpečí chodců?

Jarní demonstrace za snížení povolené rychlosti automobilové dopravy v Praze byly ve veřejném prostoru vnímány poměrně emotivně. Průzkum Medianu pro Český rozhlas potom ukázal (odkaz zde), že proti plošnému snižování rychlosti ve velkých městech je 71 % respondentů, zatímco pro je 24 %. Tento cíl tedy zjevně nemá podporu veřejného mínění. Nicméně 24 %, s vyšším zastoupením žen a lidí ve starším věku, není zcela marginální skupina.

Proto se domnívám, že debata o rozšiřování oblastí ve městech, kde je rychlost snížena, nebo jiných opatřeních na zlepšení komfortu chodců (například zřizování nových přechodů pro chodce), není nic, co by neodpovídalo poptávce veřejnosti. Myslím si, že je proto (vedle jiných) jeden velmi dobrý důvod.

Na konci května se na webu Seznam.cz objevil zajímavý článek (odkaz zde) o tom, že rodiče mají obavy pouštět děti dále od domova. Respektive, že se v časovém srovnání výrazně zkrátila vzdálenost, jak daleko od domova jsou ochotni rodiče pouštět děti ve věku 8-10 let (trend posílil od 90. let).

Bohužel, jak to u nás často u vysvětlení složitých společenských jevů bývá, jev byl dáván primárně do souvislosti s psychologickými příčinami, tedy zvýšenou úzkostností rodičů. Trochu mně to připomnělo dřívější diskusi o dětech, které jsou fixovány na rodiče, a proto s nimi zůstávají bydlet, namísto osamostatnění se. Než se začalo více psát o tom, jaká je vlastně cena pronájmu či dostupnost vlastnického bydlení.

V míře, jak jsou rodiče ochotní pouštět děti ven, jistě hrají psychologické faktory svoji roli, nepramení zvýšené obavy ale též ze změny vnějších podmínek života ve městech? Primárně si myslím, že běží o nárůst automobilové dopravy a z toho plynoucí rizika pro menší děti. Strach z pohybu cizích lidí je dle mého soudu zcela druhořadý, na rozdíl od automobilové dopravy spíše iracionální povahy, byť nechci zlehčovat to, že se mohou objevovat místa, která mohou být riziková.

V Brně, městě kde žiji, mohu pozorovat v posledních letech mnoho pozitivních tendencí. Zlepšilo se prostředí některých městských parků a život v nich ožil, zeleně v ulicích by mohlo být jistě víc, nicméně v Brně je mimo zástavbu poměrně velká plocha pokrytá zelení. Život do centra se vrátil již před delší dobou, nyní více ožívá i nábřeží Svratky. Na mnoha místech k bydlení jsou v blízkosti dobře dostupné služby, obchody i různé možnosti trávení volného času. Menší děti, trávící na ulici či sportovních hřištích volně čas se svými vrstevníky, mimo organizovaný svět kroužků, stále ale příliš není vidět. Kdyby se více zohledňovala perspektiva chodců a jejich komfortu a bezpečí při koncipování dopravy ve městě, mohlo by to snížit obavy rodičů pouštět děti dál od domova a možná by se důvěra v bezpečí dětí trávících čas mimo domov znovu stávala normou.