Příklon k tomu, co bychom mohli označit jako „orientace na západ“, někdy naráží u české veřejnosti na skepsi. Skepse však nijak nepoznamenala víru ve fungování tržní ekonomiky.

Nedůvěra k politice Evropské unie, krokům úředníků z Bruselu, je u části veřejnosti zakořeněna, některými politiky posilována. Hovoří se pak někdy až o „zeleném náboženství“ EU jako o něčem, co ohrožuje naši budoucnost. Nedůvěra se týká též ideových proudů, které bývají označovány jako progresivní (tady budou spíše než reprezentanti EU jako „viníci“ vnímáni američtí liberálové a levičáci).

Skepse u části veřejnosti může jít dál a týkat se prohlubování nedůvěry v politiku a fungování demokratických institucí a jejich schopnost účinně zastupovat zájmy společnosti. Špičkou ledovce je příklon k (pravicovým) antisystémovým proudům, které jsme mohly pozorovat v poslední době v souvislosti s protivládními protesty.

Je zajímavé si ale všimnout, že kde se skepticismus a pochybovačnost českého člověka spolehlivě zastaví, je víra ve fungování kapitalismu (a volného trhu). Ekonomický řád je vnímán jako spravedlivý a výhodný pro všechny, optimálním způsobem zajišťující naše ekonomické zájmy. Možná část společnosti tak setrvává stále u představ a očekáváních, které byly spojeny s počátkem ekonomické a politické transformace. Pokud si totiž česká společnost osvojila nějaké nové „náboženství“, nebyla to samozřejmě ekologie, ale ekonomie. Fungování volného trhu začalo být vnímáno až jako přírodní zákon.

Problém je však v tom, že není (od 19. století) jeden ekonomický systém, jeden kapitalismus (a nemám teď na mysli to, že kapitalismus funguje i v zemích, kde se tolik nedaří demokracii). Míra jeho regulace, role státu a veřejných institucí, nastavení daní nebo sociální politiky se mění. A kritika fungování ekonomiky je něco, co dost možná tento systém mění, může napomoci odstraňovat jeho problémy a posouvat jej blíže zájmům běžných lidí (což byla dlouhou dobu role reformní levicové politiky, po druhé světové válce velmi úspěšná). Nemusíme být přitom anti-kapitalističtí, abychom si všimli a viděli některé problémy současného (socio)ekonomického systému.

Tak namátkou. Rozevírání nůžek, růst nerovnosti, koncentrace majetku a stagnace střední vrstvy v západních společnostech. Dopady ekonomického systému na životní prostředí. Daňové úniky a agresivní daňové plánování. Vliv ekonomických skupin na politiku a média. Praxe podnikání v ekonomicky méně rozvinutých zemích. Jistě by šlo jmenovat mnoho dalších a specifičtějších problémů (v naší zemi například byznys s dluhy).

Domnívám se tedy, že kritičtější náhled české veřejnosti na to, jak funguje (soudobý) kapitalismus, by byl spíše ku prospěchu věci a demokratické diskuse. Demokracie potřebuje svobodu v ekonomické oblasti. Potřebuje ale nutně, aby dolaroví miliardáři vlastnili více než třikrát tolik oproti chudší polovině planety? (Odkaz zde.)

Zatímco hněv lidu je někdy promítán do politických elit, ekonomické elity jsou spíše vnímány jako naši chlebodárci. Mohly by se ale bez pracujících utvořit miliardové majetky?