Co brzdí ekonomický růst?
Čteme-li komentáře, či diskuse na toto téma, proč nyní česká ekonomika stagnuje, odpověď se zdá nasnadě. Je to deficit na straně fungování státu.
Vysoká míra zadlužování, špatné nastavení dotační politiky, nedostatečná podpora rozvoje infrastruktury a strategických investic nebo vědy, zátěž podnikatelského prostředí byrokracií. Netvrdím, že zlepšení těchto oblastí není důležité pro rozvoj českého ekonomiky. Ale přijde mi zajímavé (i když ne moc překvapivé), že co se v této debatě příliš netematizuje, jsou faktory související s fungováním podnikatelského prostředí.
Pro mě bylo například zajímavé sledovat zprávy a diskuse, které se objevily v souvislosti s informací, že automobilka Volkswagen zvažuje výrobu elektroaut Škody ve Španělsku. Ocituji jeden názor, který se objevil v souvislosti s potřebou adaptace na elektromobilitu a další nové technologie v automobilovém průmyslu v jednom článku: „Adaptace si žádá obrovské investice v celé branži, mění nároky na pracovní sílu, u manažerů vyžaduje mentální a nejspíš i generační posun.“
Nabízí se otázka, je české podnikatelské prostředí dostatečně otevřené inovacím a změnám spojeným s technologickým rozvojem či požadavky na udržitelnost a snižování dopadů na životní prostředí? Zavádění vědeckých poznatků či inovativních nápadů do praxe? Netvrdím, že znám odpověď na tyto a podobné otázky, ale diskutuje-li se o nízké přidané hodnotě české ekonomiky, jistě je třeba i otevírat jiné otázky, než to, jak (špatně) funguje stát.
Nebo trochu jiné téma, máme nedostatek pracovní síly. Hovoří se například o tom, že stát by více mohl podporovat sladění rodinného a pracovního života (například navýšením kapacit školek a dalších zařízení pro malé děti) a podpořit tak zaměstnanost. Je ale tématu sladění pracovního a rodinného života dostatečně otevřen firemní sektor (například nabízením částečných nebo sdílených úvazků)? Tady je asi obtížné zobecnit, nicméně snažím se naznačit, že ne za všemi problémy fungování ekonomiky musí být nutně nějaký deficit jen na straně státu.
Zajímavé může být též položit si otázku, jak růst ekonomiky ovlivnil pokles spotřeby, spojený se snížením kupní síly a reálných mezd (zatímco zisky firem rostly). Nebo když se hovoří o snížení daní, má se tím na mysli snížení daní (a odvodů) zaměstnanců a spotřebitelů (DPH), kde je nejvyšší míra daňového břemene (a příjmů státu), nebo snížení daní lidem s vysokými příjmy?
Bohužel neznám odpověď na otázku naznačenou v názvu blogu (co stojí za stagnací české ekonomiky), k tomu mi chybí odborné znalosti i zkušenosti. To, jak se problém rámuje ve veřejné debatě, mi ale přijde poměrně signifikantní a pro českou veřejnou debatu vcelku typické a stojí to za povšimnutí. Hledáš-li problém, začni u státu…
Vysoká míra zadlužování, špatné nastavení dotační politiky, nedostatečná podpora rozvoje infrastruktury a strategických investic nebo vědy, zátěž podnikatelského prostředí byrokracií. Netvrdím, že zlepšení těchto oblastí není důležité pro rozvoj českého ekonomiky. Ale přijde mi zajímavé (i když ne moc překvapivé), že co se v této debatě příliš netematizuje, jsou faktory související s fungováním podnikatelského prostředí.
Pro mě bylo například zajímavé sledovat zprávy a diskuse, které se objevily v souvislosti s informací, že automobilka Volkswagen zvažuje výrobu elektroaut Škody ve Španělsku. Ocituji jeden názor, který se objevil v souvislosti s potřebou adaptace na elektromobilitu a další nové technologie v automobilovém průmyslu v jednom článku: „Adaptace si žádá obrovské investice v celé branži, mění nároky na pracovní sílu, u manažerů vyžaduje mentální a nejspíš i generační posun.“
Nabízí se otázka, je české podnikatelské prostředí dostatečně otevřené inovacím a změnám spojeným s technologickým rozvojem či požadavky na udržitelnost a snižování dopadů na životní prostředí? Zavádění vědeckých poznatků či inovativních nápadů do praxe? Netvrdím, že znám odpověď na tyto a podobné otázky, ale diskutuje-li se o nízké přidané hodnotě české ekonomiky, jistě je třeba i otevírat jiné otázky, než to, jak (špatně) funguje stát.
Nebo trochu jiné téma, máme nedostatek pracovní síly. Hovoří se například o tom, že stát by více mohl podporovat sladění rodinného a pracovního života (například navýšením kapacit školek a dalších zařízení pro malé děti) a podpořit tak zaměstnanost. Je ale tématu sladění pracovního a rodinného života dostatečně otevřen firemní sektor (například nabízením částečných nebo sdílených úvazků)? Tady je asi obtížné zobecnit, nicméně snažím se naznačit, že ne za všemi problémy fungování ekonomiky musí být nutně nějaký deficit jen na straně státu.
Zajímavé může být též položit si otázku, jak růst ekonomiky ovlivnil pokles spotřeby, spojený se snížením kupní síly a reálných mezd (zatímco zisky firem rostly). Nebo když se hovoří o snížení daní, má se tím na mysli snížení daní (a odvodů) zaměstnanců a spotřebitelů (DPH), kde je nejvyšší míra daňového břemene (a příjmů státu), nebo snížení daní lidem s vysokými příjmy?
Bohužel neznám odpověď na otázku naznačenou v názvu blogu (co stojí za stagnací české ekonomiky), k tomu mi chybí odborné znalosti i zkušenosti. To, jak se problém rámuje ve veřejné debatě, mi ale přijde poměrně signifikantní a pro českou veřejnou debatu vcelku typické a stojí to za povšimnutí. Hledáš-li problém, začni u státu…