Post(economic)truth?
V 90. a nultých letech jsme se učili dívat na svět (a společnost) pohledem ekonomiky. Tento způsob uvažování nabízel nejen vysvětlení toho, proč dochází k inflaci nebo ekonomické stagnaci (či růstu), ale též vysvětlení lidských motivů a koncept lidské svobody (realizované prostřednictvím volného trhu) a spravedlnosti (zásluh), i toho, jak chápat hodnoty nebo oblast politiky.
Je lidská přirozenost opravdu egoistická a člověk racionálně hledá pro sebe maximální profit? Pokud někdo s tímto vysvětlením nebyl spokojen, byly tu ještě dva koncepty, které existovaly vedle tohoto dominantního paradigmatu. Koncept lidských práv a individuální psychologie (Maslowova pyramida potřeb byla velmi populární i v publikacích pro manažery). Rozhodně nechci tvrdit, že tyto koncepty nemají co nabídnout, důvod, proč mohly získat širší vliv, však byl také ten, že jsou spojeny s univerzalismem a individualismem (podobně jako „volnotržní idealismus“). Staly se tak vedle dominantního paradigmatu součástí postupující (nejen) ekonomické globalizace.
Jedna věc je, že neoliberalismus nepřinesl ani v ekonomické oblasti to, co sliboval. Bohužel však zavádějící pohled na povahu člověka, i když je mylný, získá svůj vliv tím, že ovlivňuje myšlení lidí (a potom též lidské jednání a rozhodování).
Nyní je však neoliberalismus již ve stádiu klinické smrti. Finanční krize z roku 2008 představovala faktickou falzifikaci neoliberálního paradigmatu. „Přátelské převzetí“ Twitteru E. Muskem a související show tohoto miliardáře pak jen dotváří groteskní podobu toho, co z tohoto intelektuálního dědictví (selhání) zbylo.
Ale co přijde po něm? Šovinismus, vyhrocený nacionalismus bez skutečného obsahu (národní kultury) nebo fragmentarizovaná kultura internetu a sociálních sítí, prchavá a chaotická, které jediný řád vtiskává personalizovaná podoba reklamy?
Obávám se, že bez rehabilitace společenských a humanitních věd (a humanitní kultury) se neobejdeme. Nebo napíšu to jinak, je třeba si uvědomit, že ekonomie není jediná společenská věda.
Je lidská přirozenost opravdu egoistická a člověk racionálně hledá pro sebe maximální profit? Pokud někdo s tímto vysvětlením nebyl spokojen, byly tu ještě dva koncepty, které existovaly vedle tohoto dominantního paradigmatu. Koncept lidských práv a individuální psychologie (Maslowova pyramida potřeb byla velmi populární i v publikacích pro manažery). Rozhodně nechci tvrdit, že tyto koncepty nemají co nabídnout, důvod, proč mohly získat širší vliv, však byl také ten, že jsou spojeny s univerzalismem a individualismem (podobně jako „volnotržní idealismus“). Staly se tak vedle dominantního paradigmatu součástí postupující (nejen) ekonomické globalizace.
Jedna věc je, že neoliberalismus nepřinesl ani v ekonomické oblasti to, co sliboval. Bohužel však zavádějící pohled na povahu člověka, i když je mylný, získá svůj vliv tím, že ovlivňuje myšlení lidí (a potom též lidské jednání a rozhodování).
Nyní je však neoliberalismus již ve stádiu klinické smrti. Finanční krize z roku 2008 představovala faktickou falzifikaci neoliberálního paradigmatu. „Přátelské převzetí“ Twitteru E. Muskem a související show tohoto miliardáře pak jen dotváří groteskní podobu toho, co z tohoto intelektuálního dědictví (selhání) zbylo.
Ale co přijde po něm? Šovinismus, vyhrocený nacionalismus bez skutečného obsahu (národní kultury) nebo fragmentarizovaná kultura internetu a sociálních sítí, prchavá a chaotická, které jediný řád vtiskává personalizovaná podoba reklamy?
Obávám se, že bez rehabilitace společenských a humanitních věd (a humanitní kultury) se neobejdeme. Nebo napíšu to jinak, je třeba si uvědomit, že ekonomie není jediná společenská věda.