Někdy se v souvislosti se „zabržděným“ rozvojem v naši zemi můžeme setkat s názorem, že je třeba kulturní či mentální posun české společnosti. Pokud tento předpoklad přijmeme, spojitost s oblastí vzdělávání (a přístupu k němu) se přirozeně nabízí.

Stejně tak dnes zaznívá názor, že naši zemi chybí vize (dříve by se možná použilo označení idea, ale to je asi jedno). Pokud je na něčem všeobecná shoda, je to právě potřeba rozvoje vzdělá(vá)ní. Aby ale bylo možné hovořit skutečně o nějaké vizi či myšlence, je třeba naplnit obecná konstatování konkrétním obsahem.

To jistě není cílem tohoto krátkého blogu. Nicméně napadá mě k tématu jedna poznámka. Co zaznívalo poměrně často, ze strany zaměstnavatelských svazů, i části veřejnosti, byla potřeba posílit kapacity (i zájem) o učňovské obory. Není to jistě jediné téma, které zaznívá ve veřejné debatě, a rozhodně nechci tvrdit, že není třeba podpořit tuto formu vzdělávání. Nicméně zajímavé je všimnout si i témat, která nezaznívají.

V rámci šetření PISA je zjišťována a srovnávána čtenářská, matematická a přírodovědná gramotnost 15letých žáků v jednotlivých zapojených zemích. V posledních zveřejněných výsledcích za rok 2018 jsme dopadli průměrně (tedy dá se říci vlastně špatně) ve všech oblastech. Ve čtenářské gramotnosti přitom ale nejhůře. V minulých vlnách v ostatních dvou oblastech na tom byla naše země i lépe, ve čtenářské gramotnosti vykazuje setrvale průměrné či podprůměrné výsledky.

Čtenářská gramotnost jde daleko nad rámec zaměření na gramatiku a krásnou literaturu. Čtenářskou gramotnost měří tři dimenze. Schopnost vyhledávání informací, porozumění (smyslu) textu a schopnost texty hodnotit a posuzovat. Relativně nejlépe na tom byli čeští žáci (a žákyně, které dosahovaly lepších výsledků než žáci) ve vyhledávání informací, hůře v dalších dvou oblastech.

Je to důvod ke znepokojení? Šetření pokrývá země OECD i další státy a snaží se cílit na dovednosti a vědomosti, jež jsou důležité z hlediska praxe a dalšího vzdělávání. Možná však experti na vzdělávání z OECD nedoceňují význam zdravého selského rozumu, jeho míru toto šetření (či jiná obdobná, ani Eurostat) nezjišťuje. A zde by se možná naopak ukázalo, že Estonsko, Kanada či Finsko (též Polsko ve čtenářské gramotnosti dosáhlo nadprůměrné výsledky) zaostává za námi.