Proškrtáme se k prosperitě?
„Věř a víra tvá tě uzdraví“, praví biblická moudrost. Bohužel, ne vždy však víra ke zlepšení našeho zdravotního stavu postačuje.
To však nic nemění na tom, že víra, kterou obecně sdílí určitá společnost, či obraz světa, který přijme, potom vliv na utváření světa skutečně má. Dnes se ve veřejné debatě stále častěji objevuje pojem „narativ“. Řekněme „příběh“, vysvětlující události z určité perspektivy.
Tak například: proč se u nás tolik zdražuje? Selhala regulace ze strany státu v některých oblastech? Nikoliv, spotřebitel, který na ceny přistoupil. Proč u nás pomalu rostou mzdy, respektive reálně, ve vztahu k inflaci, klesají? Je třeba zvýšit minimální mzdu, posílit odbory, zaplatit lidem ve veřejné sféře adekvátní mzdu? Nikoliv, Češi si neumějí říct o zvýšení mzdy.
I když vysvětlení selže, ve vztahu k tomu, pochopit lépe problém a adekvátněji na něj reagovat, může být funkční z toho hlediska, že udržuje náš obraz světa pohromadě. Svět (a naše víra) dává pak stále smysl a to je také důležité.
Nejde samozřejmě jen o to, jaké jako jednotlivci přijmeme vysvětlení, proč se propadla naše životní úroveň, ale také o to, jaká bude vize našich politických představitelů, jak na tuto situaci reagovat. A zde je, obávám se, zakopán pes.
Je třeba především ukáznit veřejné finance (zejména úsporou výdajů) a zkrotit dluh. Bohužel pak, vzhledem k tomu, že procházíme touto mnohačetnou krizí, vláda nemůže být dost důsledná a provádět reformy veřejného hospodaření dostatečným způsobem a zajistit tak potřebné podmínky pro budoucí generace.
Bude to stačit? Je to cesta k růstu životní úrovně české společnosti? Přijde s vyrovnaným hospodařením státu ekonomický růst, který přinese růst životní úrovně (a kvality života) celé společnosti (nejen vybraným) a nebude zanechávat nevratné škody na naší přírodě? Postará se o to trh? Pokud ne, tak bude patrně si potřeba zvyknout na to, že situace se zhoršila a bude prostě hůř.
To však nic nemění na tom, že víra, kterou obecně sdílí určitá společnost, či obraz světa, který přijme, potom vliv na utváření světa skutečně má. Dnes se ve veřejné debatě stále častěji objevuje pojem „narativ“. Řekněme „příběh“, vysvětlující události z určité perspektivy.
Tak například: proč se u nás tolik zdražuje? Selhala regulace ze strany státu v některých oblastech? Nikoliv, spotřebitel, který na ceny přistoupil. Proč u nás pomalu rostou mzdy, respektive reálně, ve vztahu k inflaci, klesají? Je třeba zvýšit minimální mzdu, posílit odbory, zaplatit lidem ve veřejné sféře adekvátní mzdu? Nikoliv, Češi si neumějí říct o zvýšení mzdy.
I když vysvětlení selže, ve vztahu k tomu, pochopit lépe problém a adekvátněji na něj reagovat, může být funkční z toho hlediska, že udržuje náš obraz světa pohromadě. Svět (a naše víra) dává pak stále smysl a to je také důležité.
Nejde samozřejmě jen o to, jaké jako jednotlivci přijmeme vysvětlení, proč se propadla naše životní úroveň, ale také o to, jaká bude vize našich politických představitelů, jak na tuto situaci reagovat. A zde je, obávám se, zakopán pes.
Je třeba především ukáznit veřejné finance (zejména úsporou výdajů) a zkrotit dluh. Bohužel pak, vzhledem k tomu, že procházíme touto mnohačetnou krizí, vláda nemůže být dost důsledná a provádět reformy veřejného hospodaření dostatečným způsobem a zajistit tak potřebné podmínky pro budoucí generace.
Bude to stačit? Je to cesta k růstu životní úrovně české společnosti? Přijde s vyrovnaným hospodařením státu ekonomický růst, který přinese růst životní úrovně (a kvality života) celé společnosti (nejen vybraným) a nebude zanechávat nevratné škody na naší přírodě? Postará se o to trh? Pokud ne, tak bude patrně si potřeba zvyknout na to, že situace se zhoršila a bude prostě hůř.