Všímám si, že v prostoru médií a internetu se poměrně často objevují komentáře lidí žijících v Praze vztažené k Brnu. Snad jako by odkaz na toto město dával možnost Pražanům na chvíli zapomenout, jak křečovitě dnes někdy může působit snaha být vtipný.

Není podle mě v čase adventu dobré příliš obracet pozornost k tíživosti existence. A více volna v tomto období kromě možnosti usebrání se, nebo popít s kolegy, nabízí snad i příležitost pro určitý nadhled a témata, pro která v každodenním shonu není příliš prostoru.

Co mi přijde zajímavé, je, že na komentáře v článcích či někde na webu od Brňanů o Praze nenarážím. Ve vztahu k Praze přitom v minulosti bylo v Brně rozšířeno množství stereotypů, některé z nich možná bohužel ještě trochu přežívají, ale přijde mi zajímavé, že hovořím-li se svými známými či přáteli, tak život v Praze opravdu nikdo příliš neřeší. A pokud někdo řeší pražské reálie, tak jsou to obvykle lidé, kteří pracovně jezdí do Prahy, na porady, schůzky apod.

Humoru oblíbenému v Brně je blízká určitá ironie i sebeironie. Ne zcela zjevná, zde možná mediální obraz spojený s hercem Miroslavem Donutilem a jeho televizními pořady není úplně věrný pro svou polopatičnost a v některým momentech možná i trochu podbízivost. Vtipy lidí z Prahy mi někdy přijdou naproti tomu jako vtipy hodně žárlivého manžela, který se snaží zesměšnit svého (domnělého) soka, který by mohl ukrojit trochu pozornosti jeho chotě při nedělní procházce městem.

Lidé z Brna ale vždy rádi jezdili do Prahy, podívat se na pěkné památky. A Pražanům při jejich práci vždy drželi palce, protože si uvědomují, že je důležitá a má dopad na celou republiku. K nějaké podezíravosti či dokonce nedůvěře tak nikdy nebyl důvod.