Spolu s několika dalšími kolegy jsme obsadili část území, kde mělo dojít ke kácení. Propojili jsme stromy lanovými cestami a obsadili je, aby nebylo možné žádné z nich v této lokalitě porazit… Tentokrát nabízím nikoli svůj text, nýbrž ojedinělou osobní zkušenost z blokády Šumavy, jak ji zachytila moje kolegyně z Greenpeace Lenka Pipková.
Když chce premiér Petr Nečas vypadat jako rázný politik, dopadne to zpravidla špatně: buď ho po zkušenostech s jeho neúčinnými siláckými výroky z minulosti nikdo nebere vážně, nebo vypadá směšně. Tak vypadal, když ohlásil, že násilí na severu Čech vystaví stopku, „kdyby polovina policejního prezídia měla v uniformách napochodovat do této oblasti“. Myšleno do Rumburka a okolí. Nicméně, bez ohledu na to, že máme neschopného premiéra, máme „v Rumburku a okolí“ velký problém.
V brilantním blogu Jan Hnízdil vysvětloval možnosti jak aplikovat zkušenosti drezérů divokých zvířat na našeho pana prezidenta: pochvalou fixovat pozitivní chování. Má to ale jednu slabinu: přese všechno – náš pan prezident zvíře není. Tak bych to s tím chválením raději nepřeháněl, pane doktore.
Rozhovor, který přinesl server iDnes ukazuje Ctirada Mašína jako krvelačného nenávistného násilníka. Je to rok a půl starý rozhovor a, jistě, neznám okolnosti, za nichž vznikal, nevím, v jakém stavu tehdy Mašín byl. Ve sporu na téma, zda byli Mašínové „hrdinové nebo vrazi“ jsem navíc vždy patřil k těm, kteří se kloní ke druhé možnosti. Nicméně: myslím, že v novém kole diskusí po smrti Ctirada Mašína je ten rozhovor zajímavým pohledem na věc.
Ratingové agentury jsou novodobou inkvizicí, či církevnim soudem: mohou doporučit odpustek, ale mohou také exkomunikovat. Jejich výroky otřásají světem a životem stovek milionů lidí, ale ti zúčastnění jejich podstatě rozumějí snad ještě méně než těm církevním před stovkami let. Vítejte v racionální moderní dobře organizované a na vědění založené civilizaci...!
Nehorázný komentář k boji o Šumavu napsal šéfredaktor týdeníku Euro Pavel Páral, (Nech brouka žít, Euro 32-33). Je to ukázka demagogie a manipulace a také další doklad toho, že v boji o Šumavu přituhuje. Že jde o hodně – o víc než o kůrovce, jednotlivé stromy, část lesa, dokonce o víc než o pojetí národního parku. Jde o občanský protest proti zvůli moci a projev vůle dostat se z „občanské krize“.
Václav Klaus v souvislosti s bojem o Šumavu oznámil, že má větší strach z environmentalismu než z Al-Káidy. Má to opodstatnění: náš pan prezident není tak významný politik, aby se musel bát teroristů, ti nemají důvod po něm jít. Ekologové zato mohou ukázat, že je směšný nebo, že se mýlí, a to je pro pana prezidenta téměř smrtelná hrozba. Nicméně: slova a postoje se nyní vyostřují právě kvůli Šumavě…