Při odkrývání identity evropských islámských radikálů, ať už teroristů, nebo zahraničních bojovníků, bylo pro veřejnost snad největším překvapením zjištění, že se tito rekrutují převážně z dalších generací potomků přistěhovalců, tedy samotných Evropanů. Když ale z extremismu na chvíli vyloučíme jeho nejradikálnější násilné projevy, tak i v dějinách naši vlastní euroamerické civilizace najdeme podobný případ. Ten načrtává obecnější vzorec, který následně o něco víc osvětluje současné dění.
V době, kdy Michel Foucault psal o společenském panoptiku a všudypřítomném veřejném dohledu, ještě v pařížských ulicích z budov nemrkaly na kolemjdoucí tisíce kamer. I když vedle skutečného dohledu se v jeho filosofii navíc jednalo o obecnější vyjádření voyeuristického étosu současné společnosti, podle kterého „být“ znamená „být viděn a pozorovat druhé“, tento vychází z určitého, v různých dobách se proměňujícího materiálního základu. Technologické prostředky od Foucaultovy doby za poslední půl století prošly výrazným vývojem a vedle architektury, byrokratické dokumentace obyvatelstva či každodenního vzájemného dohledu jednotlivců (následně ústícího do internalizace vnějšího dohlížení jimi samými) získala tato slídilská kultura další pilíř, ze kterého prosvětluje nové koutky našich životů.
Vnitřní otevřenost pohybu osob v rámci EU měla logicky vést k setkávání různých kultur, jejich vzájemnému poznávání, míchání a v důsledku tak i bourání předsudků, stereotypních názorů a psychologických bariér vůči cizímu a neznámému. Nedávný růst xenofobie je tak velice nelogickým vyústěním vnitřního otevírání se a chyba se buďto vloudila do naší logiky, anebo jeden z prvků v rovnici byl nesprávný.
Odpověď na otázky, jestli je vhodné stavět Marxovi v jeho rodišti sochu a účastnit se jejího odhalování ve vyšších politických pozicích, závisí na odpovědnosti Marxe za totalitární důsledky jeho myšlení. I když filosofové upřednostňují oddělování myšlenek od jejich praktického uskutečňování, jedna z nich (spíš politická teoretička než filosofka) šla i v této otázce, jak to u ní bývalo zvykem, opět proti většině...