Slavné „přiznání“ v té době nejinteligentnějšího Athéňana, že „ví, že nic neví“, bezpochyby neznamená, že každý účastník televizní soutěže, který hrdě do kamery vyhlásí, že téměř propadl z matiky, je najednou génius. Výzkumy metakognice ale prokazují, že to, co se zdálo být „skromností hluboké moudrosti“, mohlo být i ostentativní demonstrací (chvástáním se) nejvyšší chytrosti, pro níž je vědomí úzkých hranic svého poznání podstatnou náležitostí. Jinak řečeno, i když pocit, že jste moc chytré kaše nepojedli, sice ještě neznamená, že jste génius, bez tohoto frustrujícího vědomí si můžete být alespoň jisti, že jím nejste...
Ze všeho nejdřív bych rád upozornil, že tento článek je zcela zbytečný, jelikož světu nevládne racionální diskuse a síla argumentů, ale účetní. Chyba samozřejmě není na straně manažerů v tom, že by omylem něco nedomysleli nebo neměli dostatek informací. Chyba je v běžných lidech, kteří si pomýleně myslí, že u nich vůbec existuje nějaká racionální diskuse a věří, že co je vydávané za skutečný důvod má v reálném světě větší relevanci než reklamní slogan.
I když většinu lidí docela překvapila ráznost výstupu 16leté copaté dívenky ze Stockholmu, která vypadá na dvanáct, snad nikomu, kdo Švédy trochu zná, na krátkém výstupu diplomaticky označeném za "emotivní" nepřišlo nic zvláštního. Nemluvě o tom, že psychiatrizovat rozdílný národní charakter vykazuje spíš známky neuvědomovaného mezikulturního nepochopení, než objektivní "vědecké" diagnózy.