Po 1 kroku zpátky, 2 skandinávské kroky do NATO (průběžně aktualizováno až do 3.4.)
V minulém díle se stalo:
Situace zpřed dvou týdnů – zahraniční noviny naznačovali, že „strategické rozhodnutí“ vstoupit do NATO či se k němu co nejsilněji „přičlenit“, fakticky znamenající v principu téměř to stejné, již švédskými a finskými vládními stranami mohlo být neformálně učiněno a podle švédské premiérky by bylo dokonce možné i bez referenda, a spíš se jen typicky pro rigidní skandinávskou byrokracii a paralyzovanou sociální demokracii, tradičně neschopné reagovat na změny, otázka politického rozhodnutí transformuje v „záležitost nevyhnutelnosti“. Ta v tomto případě spočívá především v 1) zesílení bezpečnostní hrozby (zintenzivnění brutality války a ruských vyhrůžek – již aktuální), 2) rozhodnutí skandinávského souseda vstoupit do NATO (pravděpodobnější) a 3) silnější podpoře veřejnosti (aktuální a ještě se prohlubující), přičemž 1) navíc ještě posiluje 2) a 3), a krom toho 2) samo o sobě a automaticky posiluje 3) o 10-15%.
Dnes uvidíte:
Finsko – záležitost se stala nevyhnutelnější ještě dřív, než se předpokládalo a podle pondělního průzkumu, a asi kvůli ruskému bombardování civilních oblastí, vzrostla jen za předešlý týden finská podpora vstupu do NATO o 10%, na 62% (a na tří čtvrtiny v případě společného vstupu se Švédskem či podpoře vstupu politickým vedením).
Švédsko – i když se švédská premiérka minulý týden zdála udělat krok zpátky, když označila vstup za destabilizační (a vysoký bezpečnostní představitel obhajoval dlouhodobost obranného plánování a nemožnost přizpůsobovat jej veřejnému mínění), díky růstu podpoře obyvatelstva a zdravému rozumu se začíná tvořit proalianční parlamentní většina i bez sociálních demokratů a dokonce i nacionalističtí Švédští Demokraté chtějí přehodnotit své odmítání vstupu do NATO. Jelikož s jejich hlasy by podpora vládní sociální demokracie již nebyla nutná, ta by se v tom případě mohla přidat k proudu z legitimizačních důvodů, aby se vstup do NATO odsouhlasil v rámci široké koalice, tedy nejideálnějším způsobem s podporou výrazné většiny hlavního politického spektra. Pořád ale mohou mezitím otočit i sami vládní sociální demokraté pod tlakem nové bezpečnostní situace a vlastních voličů, který se případným rozhodnutím Finska a pokračováním války bude stupňovat i nalevo. Krom toho by nevyřešení otázky proměnilo nadcházející podzimní parlamentní volby v referendum o NATO, ve kterém by se automaticky ocitli v menšině a ztratili i tradiční voliče. Najednou prostě existuje víc možností schválení vstupu, přičemž i případní setrvání Švédských Demokratů na jeho odmítání by asi celý posun země k němu zpomalil jen dočasně.
Spekulace – uvedené výroky, podle kterých by vstup destabilizoval situaci a obranné plánování nemůže podléhat veřejnému mínění mohou současně skrytě implikovat, že „stabilizace situace“ si při její budoucí změně právě může vyžadovat vstup do NATO, který by navíc kvůli své dlouhodobé stabilitě neměl podléhat případným budoucím změnám nálad veřejnosti stejně tak, jako současná obranní doktrína.
V příštím díle vás čeká:
Politologická poučka o skandinávské „technokracii“ – takto otáčí Titanik zautomatizovaný státní aparát a zamrzlá politická reprezentace, ale ledovec je vidět z dostatečné dálky na to, aby se to povedlo (a větší pohyby ve skandinávské politice jsou vynuceny jen seismickou aktivitou a dějí se vždy za oponou).
Hodnocení dílu:
Aktuální pravděpodobnost vstupu obou zemí do NATO – 60% (subjektivní optimismus říká 70)
Relevance pro nás – NATO získá zcela nové křídlo, Rusko se s ním bude muset potýkat v dodatečném regionu navíc (vedle Pobaltí, střední Evropy a Balkánu), vzroste počet bezprostředně angažovaných spojenců (Švédsko kvůli Baltskému moři) a extrémně izolovaná a etno-nacionalistická Skandinávie (studenoválečná a ve veliké míře jen fingovaná neutralita vycházela ze švédského pocitu kmenové nadřazenosti nad oběma bloky) by se víc integrovala s Evropou. Pani premiérky, nažhavte Gripeny…
__________(průběžná aktualizace)__________
Repríza 2. dílu (update ze 16.3.):
Bývalý švédský premiér Carl Bildt ve Washington Post následující den potvrdil děj předešlého dílu: „Public opinion in both countries has swung heavily in favor of applying for membership of NATO, and the situation in the respective parliaments seems to be moving in the same direction“ a „there is no going back to how things were“ (i když závěrečná věta je částečně i apelem na skandinávské politiky). A předvedl i pověstnou švédskou zdvořilost a diplomatičnost, když fingovanou studenováleční neutralitu země označil za „mírně povrchní“.
3. díl – „Něco se mele“ (update z 21.3.):
Finsko – neutralita minimálně interně pravděpodobně zrušena (v podstatě historický krok) a americké bezpečnostní záruky jsou asi už jisté – podle rozhovoru Financial Times s finským prezidentem to bude buď bezpečnostní aliance se Švédskem a USA (Švédi a Finové už týdny spolu rokují jak navzájem, tak i s nejvyššími americkými představiteli) nebo členství v NATO (skandinávská verbální akrobacie s ponecháním co největšího počtu otevřených možností a bez toho, aby se kdokoliv cítil dotčen, sice připomíná rizika spojená se vstupem do NATO, ale může jít o manévrování k němu „krůček po krůčku“ nebo přípravu veřejnosti na odvetné kroky Ruska). A jelikož Finsko prozatím netradičně převzalo vedení, Švédsko jej bude asi následovat, pokud tedy sociální demokraty v jeho parlamentu neobejdou ostatní strany a nenasměřují zemi přímo do NATO. Mimochodem, k porozumění rozhovoru se skandinávským politikem potřebujete minimálně čtyři překladatele – ze samotného jazyka, ze zdvořilostního a diplomatického žargonu, pak specificky stranického politického slovníku, a nakonec překladatele skutečných úmyslů a pocitů, jinak je to jen změť nesmyslných slov, do kterých si každý projektuje to své.
Na druhé straně je ale finský prezident středový, zatímco vláda středolevou koalicí a premiérka sociálně demokratická, tedy by se očekávalo, že bude silnějším hlasem za vstup do NATO ve vládě (a pravicová opozice je za vstup ještě víc než vládní strany, které si ale již všechny uvědomují zánik základního předpokladu neutrality, racionality Ruska, a jsou, i když opatrně, proalianční). Jelikož ale finskou zahraniční politiku vede v koordinaci s vládou prezident, nevyjadřuje asi stranický postoj, ale vládní, který bude alespoň navenek ještě otevřený. Ale prvním krokem bylo zrušení neutrality a ten je ještě radikálnější než volba formy nového bezpečnostního spojenectví, dva skoky najednou by neustál a i jen z tohoto bude týden rozdýchávat – jedná se o jednu z těch věcí z učebnice dějepisu.
Švédsko – podle Dagens Nyheter prý historická společná návštěva švédské premiérky a konzervativního šéfa opozice (jehož strana před třemi dny deklarovala vůli okamžitě vstoupit do NATO a dokonce i zřídila sekretariát pro přípravu na členství) na vojenských cvičeních NATO v Norsku, i když to podle premiérky (AP) ve vztahu ke vstupu do něj nic neznamená (ale ani tohle nemusí nic znamenat). Je to ale premiérka, abychom zdramatizovali epizodu, nad kterou visí rovnou dva meče, a vedle formující se proalianční parlamentní většiny by neměla ani dopustit, aby se nadcházející podzimní parlamentní volby proměnily v referendum o NATO, ve kterém by sociální demokraté tahali za kratší konec.
Upoutávka na 4. (pravděpodobně němý) díl (update z 26.3.):
Finsko – jiný nezávislý průzkum potvrdil předešlá čísla veřejné podpory vstupu do NATO (60 % samostatně a o tradičních deset procent víc při společném vstupu se Švédskem). Prezident prohlásil, že on se již rozhodl, ale neřekne. Premiérka, jejíž pohled by odzbrojil celou ruskou pěší brigádu i bez alianční podpory, označila mlčení za přístup celé její vlády (a návštěvník Skandinávie by řekl, že i celého regionu), která bude teď v pro finský parlament nově vypracované správě revidovat zahraniční a bezpečnostní politiku, společně i s hodnocením potenciálního členství v NATO. I k Suomen eduskunta ale zachová mlčenlivost o samotném svém postoji ke vstupu a ponechá čistě na něm, aby jej projednal.
Jak jsme již viděli, sice opatrně, v podstatě ale prý všechny jeho strany vypadají být pro vstup, který se tak jeví jako nevyhnutelný. A to do té míry, že i když prezident opět zdůraznil bezpečnostní rizika vstupního procesu (na které chce ale možná jen dopředu připravit veřejnost), současně naznačil, že výhody členství, které podle něj poskytuje „maximálně dostačující“ bezpečnostní záruky, nad nimi převažují, a navíc se zdá i připravovat půdu pro případnou pokračující švédskou neochotu a prohlásil, že obě země „v této věci nepochodují v těsném závěsu“. To ale nemusí platit pro Švédsko, podpora jehož veřejnosti by rozhodnutím finského parlamentu ihned vzrostla o 10 až 15 % a mohla postavit místní sociální demokracii před hotovou věc.
Němý film se neujal (update z 27.3.):
Finsko – mlčenlivost politického vedení začínají přerušovat jiné popřední osobnosti a v zahraničí jeden z nejznámějších Finů, bývalý evropský komisař pro rozšiřování a později hospodářství, a současný šéf centrální banky a i nejnadějnější kandidát na příštího prezidenta Olli Rehn, vyzval v novinovém rozhovoru ke vstupu do NATO. Vedle vysokého postavení vlastně již dlouhodobého a nepřekvapivého proaliančního hlasu je ale zajímavá i ním navrhovaná forma členství podle „norského modelu“. Ten by se bez rozmístění jaderných zbraní a trvalých vojenských základem na finském území snažil trochu ukolébat Rusko (a i pořád výrazně pacifistické finské obyvatelstvo), a jelikož se jedná o představitele středové strany, víc nakloněné vstupu, středolevá vládní koalice by se asi ještě spíš přikláněla k této formě členství v NATO, o němž se již ale bude rozhodovat v parlamentu, pravděpodobně na základě široké podpory většiny stran.
Model by ale mohl navíc pomoct přesvědčit i švédskou sociální demokracii, která v průběhu studené války přihlížela dokonce i rozmístění atomových hlavic ve švédských pobřežních vodách, vzhledem k čemuž by měl alespoň ve vztahu k nim dokonce mírnější formu, než na jakou (ve spojení s utajovanými americkými bezpečnostními zárukami) strana již jednou, v do určité míry podobných mezinárodněpolitických podmínkách, přistoupila.
Fika! (intermezzo aneb kafé-pauza):
Finští experti a politici následně zalezou do svých nor, kde budou ohlodávat své důvody, argumenty a postoje. Anebo se tak minimálně tvářit… Jde tak předpokládat, že se alespoň na jistý čas nad nekonečnou jezerní rovinou rozlehne ticho, jen zdálky přes Botnický záliv přerušované tajemným tlumeným vrčením. Pozorní diváci již ale tuší, že je to zvuk švédské Husqvarny v rukou pravicové opozice, která sice postupně, ale vytrvale a zdá se, že již zcela odhodlaně, pílí prohnilou větev, na které pořád letargicky sedí dřímající sociální demokracie, snící o minulé neutralitě, která ale již v průběhu studené války byla jenom snem.
Když ale z finské strany zálivu zafouká vánek na západ, možná i švédští dřevorubci na chvíli zrychlí, aby si taky mohli dát zaslouženou Fiku (ideálně tři krát denně, alespoň na půl hodiny a zásadně v průběhu pracovní doby). A možná, že se v samotných sociálních demokratech probudí alespoň politický, když už ne existenční, sebezáchovní instinkt a když uvidí, že se soused mezitím vzbudil (a ani aby si nenarazili brady), slezou mezitím i sami, jelikož vítr většinou fouká na obou březích zálivu současně...
4. díl – Prezidentská pantomima (update z 28.3.):
I když nikdo nepochybuje o odhodlání finského prezidenta o svém postoji ke vstupu do NATO důsledně mlčet, jeho gesta dělají vše proto, aby o něm nebyl nikdo na pochybách. Po jednání s generálním tajemníkem NATO Jensem Stoltenbergem totiž prohlásil, že Finsko prozkoumává všechny možnosti posílení bezpečnosti, a jeho prezidentská kancelář potvrdila, že spolu důkladně projednávali principy NATO a proces přijímání nových členů do aliance. Všichni ale vědí, že sliby nemají jen doslovný význam a taková hra, samozřejmě, neplatí – prezident prohrál a korvapuusti nedostane.
Původně zahraničněpolitická a případně i kulturně antropologická „analýza“ se ale začíná pomalu měnit v kulturní recenzi uměleckého tance. V každém případě má pro nás ale i ta relevantní implikace, detailní děj, ani délka představení zatím nejsou známé a baletní tanečníci jsou navíc prý na sebe hodně žárliví, a tak ještě nejde vědět, jaká drama nás čeká. Navíc se šeptá, že by se do děje, asi ale jen pro efekt, mohl v závěru zapojit i známý Imperiální ruský balet, proto ještě zůstaneme a necháme se jednou začas vzbudit z dřímot korpulentní paní v nepadnoucí róbě se starožitným kukátkem, nárokující si polovinu našeho sedadla (metafora).
5. díl – Domino (update z 31.3.):
Středa byla pravděpodobně tím dnem, kdy se, dřív, než se očekávalo, na všech stranách (do děje se začínají připojovat i vnější aktéři a členové NATO začali postupně vyjadřovat svoji podporu vstupu) prolomily ledy a spustilo již předtím popsané a očekávané domino, do kterého tak stačí doplnit jen konkrétnosti:
Finsko – ještě v úterý si, po prezidentovi, i finská premiérka volala s generálním tajemníkem NATO. Další průzkum potvrdil předešlou podporu veřejnosti (teď 61 %). Což je ale vzhledem k nastávajícímu projednávaní vstupu do NATO parlamentem nejdůležitější, vedoucí zahraničního parlamentního výboru, a také třetí největší parlamentní strana Praví Finové, se veřejně postavili za členství v alianci. Prezident následně označil veřejnou podporu NATO z průzkumů za dostatečnou pro vstup, přičemž se zdál i naznačit, že při dvoutřetinové parlamentní podpoře by si asi nevyžadoval ani referendum. A současně i uklidnil veřejnost tím, že nevěří v odvetný ruský vojenský útok, ale jen méně přímá a již známá nepřátelská opatření (hybrid/cyber/airspace…).
Švédsko – i když pravicová opozice určitě tepat do stromu nepřestane, sociálnědemokratický kocour z něj po tom, co se roztočila finská kolečka, začal slézat sám a dřív, než jsme čekali. Sice již před týdnem se až 59 % Švédů vyslovilo za společný vstup s Finskem, což potvrdil i další průzkum, strany začaly operovat s těmito, v porovnání se samostatným vstupem vyššími, ukazateli veřejné podpory, vzhledem k vývoji u souseda, až v posledních dnech a premiérka najednou ve švédské televizi „nijak nevyloučila členství v NATO“, pokud se ukáže být nejlepší alternativou. Předešlé rozhodnutí sociálnědemokratické strany nepodpořit členství označila za revidovatelné a přijaté v odlišné geopolitické situaci, které je nutno přizpůsobit i bezpečnostní politiku, a téměř jistě právě o tom „intenzivně diskutuje“ i s finským prezidentem. Změna vládního postoje se navíc ve stejný den pravděpodobně projevila i v náhlém objevení se informace a fotografií od „tajného zdroje“ TV4 dokládající, že dvě ze stíhaček, které před měsícem narušily švédský vzdušný prostor, nesly jaderné hlavice. Nikdo, samozřejmě, nepodezírá vládu, státní aparát či armádu z toho, že by to spolu nějak souviselo.
A teď si opět trochu zdřímneme, abychom se v závěru mohli tvářit překvapeně (čtenář snad omluví pubertální tón, ale v pečovatelském státě si sice voliči mohou pláčem vyžádat mlíčko, ale dostanou jej jen z kojenecké láhve s dudlíčkem – jen pravdivá hyperbola).
6. díl – Deadline (update z 2.4.):
Finsko – premiérka měla sice na sobotním zasedání její sociální demokracie delší projev, ale většina panského (a asi i část dámského) osazenstva se ztratila v jejích očí a vnímala již jen otevírající se rty. Podle záznamu z mikrofonů ale prohlásila, že nadešel čas, aby země vážně přehodnotila svůj postoj k obranným aliancím, Rusko není tím sousedem, za jakého jej měli, důsledky z jeho strany by přišly i bez nového obranného spojenectví a, především, rozhodnutí vstoupit do NATO by sice muselo být učiněno „důsledně, ale rychle“, v podstatě ještě toto jaro. Není nutné doplňovat, že svůj osobní postoj ke vstupu ale ještě neprozradí.
A ty kukadla – „co děláte po vstupu do NATO, panííí premiééérko??“ (autorův flirtující tón – nezabírá...)
Švédsko – relativní místní klídek může osvětlovat jedna analýza války švédského experta, která možná implikuje obecnější národní přesvědčení, podle kterého by přece ke Švédsku nemohli být Rusové tak neuctiví a neohleduplní, jako jsou k Ukrajině! Pokud je spekulace správná, pak je to další demonstrace toho, jak jsou sebelibost národa a nafoukanost racionalismu latentně sebevražedné. A pokud ne, pak alespoň švédského idealismu („ti masoví vrazi jsou tak nezdvořilí...“).
7. díl: Mobilizace (update z 3.4.):
V obou zemích druhé největší parlamentní strany, a v obou případech opoziční středopravé, založily společnou pracovní skupinu, prosazující podání společné žádosti o členství obou zemí v NATO do konce června, kdy se bude v Madridu konat summit aliance. Tím pádem již víc než třetina finského parlamentu veřejně vyjádřila podporu vstupu, zatímco vládní většina se tam pokouší kráčet po špičkách, ovšem ne bez toho, aby neporozbíjela vše nádobí kolem.
Situace zpřed dvou týdnů – zahraniční noviny naznačovali, že „strategické rozhodnutí“ vstoupit do NATO či se k němu co nejsilněji „přičlenit“, fakticky znamenající v principu téměř to stejné, již švédskými a finskými vládními stranami mohlo být neformálně učiněno a podle švédské premiérky by bylo dokonce možné i bez referenda, a spíš se jen typicky pro rigidní skandinávskou byrokracii a paralyzovanou sociální demokracii, tradičně neschopné reagovat na změny, otázka politického rozhodnutí transformuje v „záležitost nevyhnutelnosti“. Ta v tomto případě spočívá především v 1) zesílení bezpečnostní hrozby (zintenzivnění brutality války a ruských vyhrůžek – již aktuální), 2) rozhodnutí skandinávského souseda vstoupit do NATO (pravděpodobnější) a 3) silnější podpoře veřejnosti (aktuální a ještě se prohlubující), přičemž 1) navíc ještě posiluje 2) a 3), a krom toho 2) samo o sobě a automaticky posiluje 3) o 10-15%.
Dnes uvidíte:
Finsko – záležitost se stala nevyhnutelnější ještě dřív, než se předpokládalo a podle pondělního průzkumu, a asi kvůli ruskému bombardování civilních oblastí, vzrostla jen za předešlý týden finská podpora vstupu do NATO o 10%, na 62% (a na tří čtvrtiny v případě společného vstupu se Švédskem či podpoře vstupu politickým vedením).
Švédsko – i když se švédská premiérka minulý týden zdála udělat krok zpátky, když označila vstup za destabilizační (a vysoký bezpečnostní představitel obhajoval dlouhodobost obranného plánování a nemožnost přizpůsobovat jej veřejnému mínění), díky růstu podpoře obyvatelstva a zdravému rozumu se začíná tvořit proalianční parlamentní většina i bez sociálních demokratů a dokonce i nacionalističtí Švédští Demokraté chtějí přehodnotit své odmítání vstupu do NATO. Jelikož s jejich hlasy by podpora vládní sociální demokracie již nebyla nutná, ta by se v tom případě mohla přidat k proudu z legitimizačních důvodů, aby se vstup do NATO odsouhlasil v rámci široké koalice, tedy nejideálnějším způsobem s podporou výrazné většiny hlavního politického spektra. Pořád ale mohou mezitím otočit i sami vládní sociální demokraté pod tlakem nové bezpečnostní situace a vlastních voličů, který se případným rozhodnutím Finska a pokračováním války bude stupňovat i nalevo. Krom toho by nevyřešení otázky proměnilo nadcházející podzimní parlamentní volby v referendum o NATO, ve kterém by se automaticky ocitli v menšině a ztratili i tradiční voliče. Najednou prostě existuje víc možností schválení vstupu, přičemž i případní setrvání Švédských Demokratů na jeho odmítání by asi celý posun země k němu zpomalil jen dočasně.
Spekulace – uvedené výroky, podle kterých by vstup destabilizoval situaci a obranné plánování nemůže podléhat veřejnému mínění mohou současně skrytě implikovat, že „stabilizace situace“ si při její budoucí změně právě může vyžadovat vstup do NATO, který by navíc kvůli své dlouhodobé stabilitě neměl podléhat případným budoucím změnám nálad veřejnosti stejně tak, jako současná obranní doktrína.
V příštím díle vás čeká:
Politologická poučka o skandinávské „technokracii“ – takto otáčí Titanik zautomatizovaný státní aparát a zamrzlá politická reprezentace, ale ledovec je vidět z dostatečné dálky na to, aby se to povedlo (a větší pohyby ve skandinávské politice jsou vynuceny jen seismickou aktivitou a dějí se vždy za oponou).
Hodnocení dílu:
Aktuální pravděpodobnost vstupu obou zemí do NATO – 60% (subjektivní optimismus říká 70)
Relevance pro nás – NATO získá zcela nové křídlo, Rusko se s ním bude muset potýkat v dodatečném regionu navíc (vedle Pobaltí, střední Evropy a Balkánu), vzroste počet bezprostředně angažovaných spojenců (Švédsko kvůli Baltskému moři) a extrémně izolovaná a etno-nacionalistická Skandinávie (studenoválečná a ve veliké míře jen fingovaná neutralita vycházela ze švédského pocitu kmenové nadřazenosti nad oběma bloky) by se víc integrovala s Evropou. Pani premiérky, nažhavte Gripeny…
__________(průběžná aktualizace)__________
Repríza 2. dílu (update ze 16.3.):
Bývalý švédský premiér Carl Bildt ve Washington Post následující den potvrdil děj předešlého dílu: „Public opinion in both countries has swung heavily in favor of applying for membership of NATO, and the situation in the respective parliaments seems to be moving in the same direction“ a „there is no going back to how things were“ (i když závěrečná věta je částečně i apelem na skandinávské politiky). A předvedl i pověstnou švédskou zdvořilost a diplomatičnost, když fingovanou studenováleční neutralitu země označil za „mírně povrchní“.
3. díl – „Něco se mele“ (update z 21.3.):
Finsko – neutralita minimálně interně pravděpodobně zrušena (v podstatě historický krok) a americké bezpečnostní záruky jsou asi už jisté – podle rozhovoru Financial Times s finským prezidentem to bude buď bezpečnostní aliance se Švédskem a USA (Švédi a Finové už týdny spolu rokují jak navzájem, tak i s nejvyššími americkými představiteli) nebo členství v NATO (skandinávská verbální akrobacie s ponecháním co největšího počtu otevřených možností a bez toho, aby se kdokoliv cítil dotčen, sice připomíná rizika spojená se vstupem do NATO, ale může jít o manévrování k němu „krůček po krůčku“ nebo přípravu veřejnosti na odvetné kroky Ruska). A jelikož Finsko prozatím netradičně převzalo vedení, Švédsko jej bude asi následovat, pokud tedy sociální demokraty v jeho parlamentu neobejdou ostatní strany a nenasměřují zemi přímo do NATO. Mimochodem, k porozumění rozhovoru se skandinávským politikem potřebujete minimálně čtyři překladatele – ze samotného jazyka, ze zdvořilostního a diplomatického žargonu, pak specificky stranického politického slovníku, a nakonec překladatele skutečných úmyslů a pocitů, jinak je to jen změť nesmyslných slov, do kterých si každý projektuje to své.
Na druhé straně je ale finský prezident středový, zatímco vláda středolevou koalicí a premiérka sociálně demokratická, tedy by se očekávalo, že bude silnějším hlasem za vstup do NATO ve vládě (a pravicová opozice je za vstup ještě víc než vládní strany, které si ale již všechny uvědomují zánik základního předpokladu neutrality, racionality Ruska, a jsou, i když opatrně, proalianční). Jelikož ale finskou zahraniční politiku vede v koordinaci s vládou prezident, nevyjadřuje asi stranický postoj, ale vládní, který bude alespoň navenek ještě otevřený. Ale prvním krokem bylo zrušení neutrality a ten je ještě radikálnější než volba formy nového bezpečnostního spojenectví, dva skoky najednou by neustál a i jen z tohoto bude týden rozdýchávat – jedná se o jednu z těch věcí z učebnice dějepisu.
Švédsko – podle Dagens Nyheter prý historická společná návštěva švédské premiérky a konzervativního šéfa opozice (jehož strana před třemi dny deklarovala vůli okamžitě vstoupit do NATO a dokonce i zřídila sekretariát pro přípravu na členství) na vojenských cvičeních NATO v Norsku, i když to podle premiérky (AP) ve vztahu ke vstupu do něj nic neznamená (ale ani tohle nemusí nic znamenat). Je to ale premiérka, abychom zdramatizovali epizodu, nad kterou visí rovnou dva meče, a vedle formující se proalianční parlamentní většiny by neměla ani dopustit, aby se nadcházející podzimní parlamentní volby proměnily v referendum o NATO, ve kterém by sociální demokraté tahali za kratší konec.
Upoutávka na 4. (pravděpodobně němý) díl (update z 26.3.):
Finsko – jiný nezávislý průzkum potvrdil předešlá čísla veřejné podpory vstupu do NATO (60 % samostatně a o tradičních deset procent víc při společném vstupu se Švédskem). Prezident prohlásil, že on se již rozhodl, ale neřekne. Premiérka, jejíž pohled by odzbrojil celou ruskou pěší brigádu i bez alianční podpory, označila mlčení za přístup celé její vlády (a návštěvník Skandinávie by řekl, že i celého regionu), která bude teď v pro finský parlament nově vypracované správě revidovat zahraniční a bezpečnostní politiku, společně i s hodnocením potenciálního členství v NATO. I k Suomen eduskunta ale zachová mlčenlivost o samotném svém postoji ke vstupu a ponechá čistě na něm, aby jej projednal.
Jak jsme již viděli, sice opatrně, v podstatě ale prý všechny jeho strany vypadají být pro vstup, který se tak jeví jako nevyhnutelný. A to do té míry, že i když prezident opět zdůraznil bezpečnostní rizika vstupního procesu (na které chce ale možná jen dopředu připravit veřejnost), současně naznačil, že výhody členství, které podle něj poskytuje „maximálně dostačující“ bezpečnostní záruky, nad nimi převažují, a navíc se zdá i připravovat půdu pro případnou pokračující švédskou neochotu a prohlásil, že obě země „v této věci nepochodují v těsném závěsu“. To ale nemusí platit pro Švédsko, podpora jehož veřejnosti by rozhodnutím finského parlamentu ihned vzrostla o 10 až 15 % a mohla postavit místní sociální demokracii před hotovou věc.
Němý film se neujal (update z 27.3.):
Finsko – mlčenlivost politického vedení začínají přerušovat jiné popřední osobnosti a v zahraničí jeden z nejznámějších Finů, bývalý evropský komisař pro rozšiřování a později hospodářství, a současný šéf centrální banky a i nejnadějnější kandidát na příštího prezidenta Olli Rehn, vyzval v novinovém rozhovoru ke vstupu do NATO. Vedle vysokého postavení vlastně již dlouhodobého a nepřekvapivého proaliančního hlasu je ale zajímavá i ním navrhovaná forma členství podle „norského modelu“. Ten by se bez rozmístění jaderných zbraní a trvalých vojenských základem na finském území snažil trochu ukolébat Rusko (a i pořád výrazně pacifistické finské obyvatelstvo), a jelikož se jedná o představitele středové strany, víc nakloněné vstupu, středolevá vládní koalice by se asi ještě spíš přikláněla k této formě členství v NATO, o němž se již ale bude rozhodovat v parlamentu, pravděpodobně na základě široké podpory většiny stran.
Model by ale mohl navíc pomoct přesvědčit i švédskou sociální demokracii, která v průběhu studené války přihlížela dokonce i rozmístění atomových hlavic ve švédských pobřežních vodách, vzhledem k čemuž by měl alespoň ve vztahu k nim dokonce mírnější formu, než na jakou (ve spojení s utajovanými americkými bezpečnostními zárukami) strana již jednou, v do určité míry podobných mezinárodněpolitických podmínkách, přistoupila.
Fika! (intermezzo aneb kafé-pauza):
Finští experti a politici následně zalezou do svých nor, kde budou ohlodávat své důvody, argumenty a postoje. Anebo se tak minimálně tvářit… Jde tak předpokládat, že se alespoň na jistý čas nad nekonečnou jezerní rovinou rozlehne ticho, jen zdálky přes Botnický záliv přerušované tajemným tlumeným vrčením. Pozorní diváci již ale tuší, že je to zvuk švédské Husqvarny v rukou pravicové opozice, která sice postupně, ale vytrvale a zdá se, že již zcela odhodlaně, pílí prohnilou větev, na které pořád letargicky sedí dřímající sociální demokracie, snící o minulé neutralitě, která ale již v průběhu studené války byla jenom snem.
Když ale z finské strany zálivu zafouká vánek na západ, možná i švédští dřevorubci na chvíli zrychlí, aby si taky mohli dát zaslouženou Fiku (ideálně tři krát denně, alespoň na půl hodiny a zásadně v průběhu pracovní doby). A možná, že se v samotných sociálních demokratech probudí alespoň politický, když už ne existenční, sebezáchovní instinkt a když uvidí, že se soused mezitím vzbudil (a ani aby si nenarazili brady), slezou mezitím i sami, jelikož vítr většinou fouká na obou březích zálivu současně...
4. díl – Prezidentská pantomima (update z 28.3.):
I když nikdo nepochybuje o odhodlání finského prezidenta o svém postoji ke vstupu do NATO důsledně mlčet, jeho gesta dělají vše proto, aby o něm nebyl nikdo na pochybách. Po jednání s generálním tajemníkem NATO Jensem Stoltenbergem totiž prohlásil, že Finsko prozkoumává všechny možnosti posílení bezpečnosti, a jeho prezidentská kancelář potvrdila, že spolu důkladně projednávali principy NATO a proces přijímání nových členů do aliance. Všichni ale vědí, že sliby nemají jen doslovný význam a taková hra, samozřejmě, neplatí – prezident prohrál a korvapuusti nedostane.
Původně zahraničněpolitická a případně i kulturně antropologická „analýza“ se ale začíná pomalu měnit v kulturní recenzi uměleckého tance. V každém případě má pro nás ale i ta relevantní implikace, detailní děj, ani délka představení zatím nejsou známé a baletní tanečníci jsou navíc prý na sebe hodně žárliví, a tak ještě nejde vědět, jaká drama nás čeká. Navíc se šeptá, že by se do děje, asi ale jen pro efekt, mohl v závěru zapojit i známý Imperiální ruský balet, proto ještě zůstaneme a necháme se jednou začas vzbudit z dřímot korpulentní paní v nepadnoucí róbě se starožitným kukátkem, nárokující si polovinu našeho sedadla (metafora).
5. díl – Domino (update z 31.3.):
Středa byla pravděpodobně tím dnem, kdy se, dřív, než se očekávalo, na všech stranách (do děje se začínají připojovat i vnější aktéři a členové NATO začali postupně vyjadřovat svoji podporu vstupu) prolomily ledy a spustilo již předtím popsané a očekávané domino, do kterého tak stačí doplnit jen konkrétnosti:
Finsko – ještě v úterý si, po prezidentovi, i finská premiérka volala s generálním tajemníkem NATO. Další průzkum potvrdil předešlou podporu veřejnosti (teď 61 %). Což je ale vzhledem k nastávajícímu projednávaní vstupu do NATO parlamentem nejdůležitější, vedoucí zahraničního parlamentního výboru, a také třetí největší parlamentní strana Praví Finové, se veřejně postavili za členství v alianci. Prezident následně označil veřejnou podporu NATO z průzkumů za dostatečnou pro vstup, přičemž se zdál i naznačit, že při dvoutřetinové parlamentní podpoře by si asi nevyžadoval ani referendum. A současně i uklidnil veřejnost tím, že nevěří v odvetný ruský vojenský útok, ale jen méně přímá a již známá nepřátelská opatření (hybrid/cyber/airspace…).
Švédsko – i když pravicová opozice určitě tepat do stromu nepřestane, sociálnědemokratický kocour z něj po tom, co se roztočila finská kolečka, začal slézat sám a dřív, než jsme čekali. Sice již před týdnem se až 59 % Švédů vyslovilo za společný vstup s Finskem, což potvrdil i další průzkum, strany začaly operovat s těmito, v porovnání se samostatným vstupem vyššími, ukazateli veřejné podpory, vzhledem k vývoji u souseda, až v posledních dnech a premiérka najednou ve švédské televizi „nijak nevyloučila členství v NATO“, pokud se ukáže být nejlepší alternativou. Předešlé rozhodnutí sociálnědemokratické strany nepodpořit členství označila za revidovatelné a přijaté v odlišné geopolitické situaci, které je nutno přizpůsobit i bezpečnostní politiku, a téměř jistě právě o tom „intenzivně diskutuje“ i s finským prezidentem. Změna vládního postoje se navíc ve stejný den pravděpodobně projevila i v náhlém objevení se informace a fotografií od „tajného zdroje“ TV4 dokládající, že dvě ze stíhaček, které před měsícem narušily švédský vzdušný prostor, nesly jaderné hlavice. Nikdo, samozřejmě, nepodezírá vládu, státní aparát či armádu z toho, že by to spolu nějak souviselo.
A teď si opět trochu zdřímneme, abychom se v závěru mohli tvářit překvapeně (čtenář snad omluví pubertální tón, ale v pečovatelském státě si sice voliči mohou pláčem vyžádat mlíčko, ale dostanou jej jen z kojenecké láhve s dudlíčkem – jen pravdivá hyperbola).
6. díl – Deadline (update z 2.4.):
Finsko – premiérka měla sice na sobotním zasedání její sociální demokracie delší projev, ale většina panského (a asi i část dámského) osazenstva se ztratila v jejích očí a vnímala již jen otevírající se rty. Podle záznamu z mikrofonů ale prohlásila, že nadešel čas, aby země vážně přehodnotila svůj postoj k obranným aliancím, Rusko není tím sousedem, za jakého jej měli, důsledky z jeho strany by přišly i bez nového obranného spojenectví a, především, rozhodnutí vstoupit do NATO by sice muselo být učiněno „důsledně, ale rychle“, v podstatě ještě toto jaro. Není nutné doplňovat, že svůj osobní postoj ke vstupu ale ještě neprozradí.
A ty kukadla – „co děláte po vstupu do NATO, panííí premiééérko??“ (autorův flirtující tón – nezabírá...)
Švédsko – relativní místní klídek může osvětlovat jedna analýza války švédského experta, která možná implikuje obecnější národní přesvědčení, podle kterého by přece ke Švédsku nemohli být Rusové tak neuctiví a neohleduplní, jako jsou k Ukrajině! Pokud je spekulace správná, pak je to další demonstrace toho, jak jsou sebelibost národa a nafoukanost racionalismu latentně sebevražedné. A pokud ne, pak alespoň švédského idealismu („ti masoví vrazi jsou tak nezdvořilí...“).
7. díl: Mobilizace (update z 3.4.):
V obou zemích druhé největší parlamentní strany, a v obou případech opoziční středopravé, založily společnou pracovní skupinu, prosazující podání společné žádosti o členství obou zemí v NATO do konce června, kdy se bude v Madridu konat summit aliance. Tím pádem již víc než třetina finského parlamentu veřejně vyjádřila podporu vstupu, zatímco vládní většina se tam pokouší kráčet po špičkách, ovšem ne bez toho, aby neporozbíjela vše nádobí kolem.
Fiala II slibuje platy jako v Německu, babišuje a trumpuje. Ale není Babiš ani Trump
Bezpodmínečná podpora Ukrajiny je klíč k míru. Američané to už pochopili
Klaus tvrdí, že se blížíme k 50. letům, k totalitě. Je to lež a nebezpečná manipulace
V roce 1989 byl vzorem Havel, v roce 2024 je elitou Babiš. Hodnoty se vypařují
Co od nás odešlo s Karlem Schwarzenbergem
